Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem Brno, PSČ: 602 00, Drobného 34, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 37 Co 403/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel tvrdí, že došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR, protože rozsudku krajského soudu chybí řádné odůvodnění a došlo k porušení zásady dvojinstančnosti občanského soudního řízení. Soud dostatečně nezdůvodnil, proč stěžovateli stanovil výživné ve výši 4 500,-- Kč a je nezřetelně vysvětleno, jak posoudil jeho výdělkové poměry.
Právní závěry krajského soudu nepovažuje Ústavní soud za svévolné a nejsou ani v extrémním rozporu s důkazy v řízení provedenými. Z rozsudku krajského soudu je seznatelné, jakými úvahami se řídil. Na uvedený případ tak nelze vztáhnout stěžovatelem obecně citované právní věty z judikatury Ústavního soudu o interpretaci a aplikaci kogentních norem "jednoduchého" práva v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny nebo nesouladu vykonaných skutkových zjištění s právními závěry obecných soudů.
Do ústavně zaručených základních práv stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy zasaženo nebylo.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2007
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu