Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Víta, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2017, č. j. 30 A 63/2016-39, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2017, č. j. 6 As 156/2017-29, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel se odečtu bodů domáhal správní žalobou, o níž bylo rozhodnuto ústavní stížností napadenými rozsudky. Stěžovatel je toho názoru, že je-li záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů trestem, je protiústavní, aby ještě předtím, než bylo rozhodnuto o opravném prostředku, bylo možné hledět na pachatele jako na vinného, tedy jako na někoho, kdo již pozbyl odbornou způsobilost k řízení motorového vozidla. Stěžovateli nemůže být kladeno k tíži to, že se řízení o námitkách proti vybodování protahovalo.
Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Ústavní soud musí nejprve připomenout, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle.
Podle náhledu Ústavního soudu z rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že tento se jeho námitkami dostatečně zabýval a v odůvodnění postup při odečítání bodů podle § 123e zákona o silničním provozu řádně vysvětlil. V podrobnostech lze na ústavní stížností napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu zcela odkázat. Z ústavněprávního hlediska mu není čeho vytknout. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. března 2018
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu