Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Přemysla Chmelaře, bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 379/2023-150 ze dne 14. 12. 2023, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Ústavní soud obdržel dne 7. 3. 2024 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatel brojí především proti v záhlaví označenému rozhodnutí; zároveň navrhuje zrušit § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
2. Návrh stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 téhož zákona).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovateli dostalo opakovaně již v řadě řízení (kupříkladu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 395/21 ). Byť stěžovatel podal mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti i případných následcích neodstranění vytčené vady v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, aniž by byl zastoupen advokátem.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování Ústavní soud návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení v záhlaví označeného ustanovení spojený s ústavní stížností Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu