Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace MB PHARMA s. r. o, sídlem Rubešova 72/9, Praha 2, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. ledna 2025 č. j. 4 Afs 114/2024-31 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2024 č. j. 15 Af 15/2023-29, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podstatou nyní posuzované ústavní stížnosti je námitka, že správní orgány a soudy špatně posoudily rozsah plných mocí, které udělila stěžovatelka svým právním zástupcům. Správce daně doručil exekuční příkaz zástupci stěžovatelky na základě generální plné moci. Stěžovatelka tvrdí, že správce daně postupoval při doručování nesprávně a tento příkaz jí tedy nebyl doručen.
2. Stěžovatelka byla zastupována dvěma advokáty na základě plné moci v řízeních před Finančním úřadem pro hlavní město Prahu ("správce daně"). Na základě plné moci ze dne 25. 10. 2022 advokátem Mgr. Rostislavem Šustkem ("plná moc Mgr. Šustka") a na základě plné moci ze dne 20. 12. 2022 advokátem JUDr. Jakubem Hlínou ("plná moc JUDr. Hlíny").
3. Plná moc ze dne 25. 10. 2022 byla udělena Mgr. Šustkovi v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského řádu, správního řádu, daňového řádu a jako zvláštní plná moc ve věci daňové kontroly vedené správcem daně pod č•j. 7288529/22/2000-31474-110238. Tuto plnou moc správce daně posoudil jako tzv. generální plnou moc.
4. Plná moc ze dne 20. 12. 2022 byla udělena JUDr. Hlínovi pouze v rozsahu podání žádosti o posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky, ve vztahu k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 a 2016, včetně příslušenství, a dále aby žalobce v plném rozsahu zastupoval v řízení vedeném o této žádosti před správcem daně, jakož i ve věcech souvisejících a navazujících řízeních. Podle správce daně plná moc JUDr. Hlíny omezila tzv. generální plnou moc Mgr. Šustka pouze v řízení souvisejícím se žádostí o posečkání s úhradou nedoplatku u daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 a 2016. U ostatních řízení se správce daně řídil plnou mocí Mgr. Šustka.
5. Správce daně proto doručil exekuční příkaz advokátovi Mgr. Šustkovi dne 16. 3. 2023 na základě generální plné moci (exekuční příkaz ze dne č. j. 1673833/23/2002-00540-110838, na přikázání pohledávky z účtu k vymožení daňového nedoplatku ve výši 2 550 832 Kč). Stěžovatelka proti tomuto příkazu podala námitku, kterou správce daně zamítl.
6. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu. Namítala v ní, že správce daně nesprávně vyhodnotil rozsah plné moci Mgr. Šustka a omezení této plné moci pozdější plnou mocí JUDr. Hlíny. V důsledku toho nesprávně doručil exekuční příkaz advokátovi Mgr. Šustkovi. K zahájení daňové exekuce a vzniku nákladů řízení stanovených v exekučním příkazu tak nemohlo dojít. Správce daně nezohlednil, že exekuční příkaz nebyl stěžovatelce doručen v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. Městský soud žalobu zamítl napadeným rozsudkem. Nepřisvědčil žalobkyni, že plná moc Mgr. Šustka omezila rozsah zmocnění pouze na specifikovanou daňovou kontrolu. Důvodnou městský soud neshledal ani námitku, že plná moc JUDr. Hlíny byla udělena i pro exekuční řízení, případně že správce daně měl žalobkyni vyzvat k úpravě plné moci. Správce daně tedy nepochybil, pokud exekuční příkaz doručil Mgr. Šustkovi. Žalobkyní provedená dobrovolná úhrada vymáhané pohledávky nepředstavuje důvod pro zrušení exekučního příkazu ve smyslu § 159 odst. 3 daňového řádu.
7. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ji napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Souhlasil s městským soudem, že plná moc Mgr. Šustka je tzv. generální plná moc, na základě níž byl Mgr. Šustek, oprávněn stěžovatelku zastupovat ve všech věcech, a zároveň je zde výslovně stanoveno oprávnění k zastupování ve specifikované daňové kontrole. Plná moc JUDr. Hlíny je dle svého obsahu zvláštní plná moc k zastupování při podání žádosti o posečkání úhrady daně, popř. rozložení její úhrady na splátky ve vztahu k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 a 2016 a veškerých řízeních souvisejících s touto žádostí.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že správce daně a v návaznosti na něj i městský soud a Nejvyšší správní soud nesprávně vyhodnotily obsah plných mocí. Tím porušily právo stěžovatelky na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Podle stěžovatelky plná moc JUDr. Hlíny byla předložena správci daně právě pro řízení související se žádostí o posečkání nedoplatku. Stěžovatelka má za to, že řízení exekuční svým obsahem materiálně souvisí s řízením o žádosti o posečkání s úhradou nedoplatku. Tato skutečnost podle ní vyplývá i ze systematiky ustanovení § 134 daňového řádu. Správce daně měl tudíž posoudit, že bylo vůlí smluvních stran, aby stěžovatelku zastupoval v souvisejícím exekučním řízení JUDr. Hlína. Jemu měl správce daně doručit exekuční příkaz ze dne 14. 3. 2023.
9. Dále stěžovatelka namítá, že ani sám správce daně neměl přehled a vědomost o tom, který zástupce zastupuje stěžovatelku v konkrétním řízení. Proto měl povinnost postupovat v souladu s ustanovením § 28 odst. 2 daňového řádu.
10. Závěrem stěžovatelka namítá, že s exekučním příkazem se seznámila až při rutinní kontrole bankovních účtů, z nichž byl exekuční příkaz patrný. Až poté došlo k doručení samotného exekučního příkazu Mgr. Šustkovi. Okamžik seznámení s exekučním příkazem tedy nastal až po vykonání exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky. Stěžovatelka neměla možnost se nijak bránit. Tento nesprávný a nezákonný postup správce daně správní soudy validovaly. Ztotožnily se s chybnými závěry, které trpí zásadním rozporem mezi hodnocením listin a skutkovým stavem. Porušily tak základní práva stěžovatelky.
11. Ústavní stížnost je přípustná. Byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena a před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv.
12. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
13. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03
(N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura]. Stěžovatelka se však v nynější věci domáhá právě pouhého přezkumu skutkových závěrů a na ně navazujících závěrů právních, které učinily správní orgány a přezkoumaly správní soudy. Tím však pomíjí právě popsanou roli Ústavního soudu.
14. Stěžovatelka v nynějším případě zmocnila dva advokáty na základě dvou plných mocí v rámci jednoho daňového řízení. Podle § 28 odst. 4 daňového řádu pozdější plná moc ex lege nahrazuje plnou moc dřívější v rozsahu, v němž se tyto plné moci překrývají. Správní soudy posoudily, že plná moc Mgr. Šustka obsahovala generální zmocnění a plná moc JUDr. Hlíny byla zvláštní plnou mocí udělenou pouze pro řízení o žádosti o posečkání úhrady daně a řízení s tím související. Daňové řízení se podle § 134 odst. 1 daňového řádu skládá z dílčích řízení. Řízení exekuční a řízení o posečkání úhrady daně jsou samostatná řízení. Pozdější plná moc JUDr. Hlíny tak nenahrazuje plnou moc Mgr. Šustka v exekučním řízení. Ústavní soud na tomto právním závěru a procesním postupu správních soudů neshledává nic protiústavního.
15. Všemi okruhy argumentace, které nyní stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, se správní soudy řádně zabývaly. Konkrétně, námitce nesprávného posouzení obsahu plných mocí se extenzivně věnovaly oba soudy. Dílčí námitku spočívající v posouzení plné moci Mgr. Šustka jako plné moci generální vypořádal Nejvyšší správní soud v bodech 18 až 20 napadeného rozsudku. Odkázal i na podrobný jazykový výklad této plné moci, kterému se městský soud věnuje v bodech 26 až 28 napadeného rozsudku. Oba soudy se shodly, že tato plná moc obsahovala generální zmocnění.
Námitku, že plná moc JUDr. Hlíny byla udělena i pro exekuční řízení, vypořádal Nejvyšší správní soud v bodě 21 a městský soud v bodě 29. Fakt, že exekuční řízení a řízení o posečkaní daně jsou samostatná nesouvisející řízení, podle soudů plyne z jazykového i systematického výkladu § 134 odst. 3 daňového řádu. Dílčí námitku, že správce daně měl vyzvat stěžovatelku k vyjasnění plné moci podle § 28 odst. 2 daňového řádu, také dostatečně vypořádaly správní soudy. Nejvyšší správní soud tak učinil s odkazem na svou prejudikaturu v bodě 18 napadeného rozsudku.
Z posouzení městského soudu v bodech 26 až 28 plyne, že nebyl důvod pochybovat o rozsahu uděleného zmocnění. Městský soud k tomuto závěru došel na základě pečlivého jazykového výkladu.
16. Stěžovatelka také namítá, že okamžik seznámení s exekučním příkazem tedy nastal až po vykonání exekučního příkazu přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky. Stěžovatelka neměla možnost nijak se bránit. Nejvyšší správní soud tuto námitku již také vypořádal. V bodě 22 vysvětlil, že je zřejmé, že se stěžovatelka s doručeným exekučním příkazem fakticky seznámila, protože proti němu podala námitky. I tuto námitku shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněnou.
17. Správní orgány a správní soudy neporušily základní práva stěžovatelky. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu