Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky: E. K., zastoupená JUDr. Bc. Rudolfem Kožušníkem, advokátem, sídlem Šumavská 1085/12, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 12 Co 340/2024-322, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a N. M. D. L. a nezletilého D. K. jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení svého práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a rovněž práva dítěte na péči rodičů podle čl. 32 odst. 4 Listiny, práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva dítěte ochranu nejlepšího zájmu a na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj ve smyslu čl. 3 a 27 Úmluvy o právech dítěte.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 na konci roku 2020 schválil dohodu stěžovatelky (matky) a vedlejšího účastníka (otce), podle níž se nezletilý vedlejší účastník svěřil do péče stěžovatelky a otec se zavázal přispívat od ledna 2021 na výživu nezletilého částkou 30 000 Kč měsíčně.
3. Rozsudkem ze dne 25. června 2024 č. j. 41 P 10/2020-276 obvodní soud zamítl návrh otce na snížení výživného na 18 000 Kč měsíčně odůvodněný tím, že se změnily otcovy výdělkové poměry. Obvodní soud poukázal na to, že otci sice poté, co se přestěhoval ze Švýcarska do České republiky, klesly příjmy, zároveň mu ale klesly i náklady. Dále upozornil, že reálná hodnota výživného se od roku 2021 značně snížila. Nakonec obvodní soud shledal, že otec finanční prostředky, které vydělal, shromažďoval na účtech penzijních fondů a investoval je to zlata a kryptoměn, v současné době nemá žádné úspory, protože peníze z prodeje kryptoměn prosázel. Obvodní soud označil za nepřípustné, aby se otec odvolával na neexistenci úspor a neschopnost dostát vyživovací povinnosti za situace, kdy se o velkou část majetku a úspor připravil svým nezodpovědným chováním.
4. Městský soud v Praze k odvolání otce napadeným rozsudkem snížil výživné na 20 000 Kč měsíčně. Přisvědčil otci, že se na jeho straně změnily poměry, neboť mu poklesly příjmy z 228 842 Kč měsíčně na 137 410 Kč měsíčně. Obvodní soud otce fakticky potrestal za předchozí nakládání s finančními prostředky a nezohlednil, že se otec přestěhoval za synem do České republiky a změnil z toho důvodu zaměstnání, což městský soud naopak hodnotil pozitivně. Otec se s nezletilým stýká dvakrát týdně, poskytuje mu tedy osobní péči, což nezletilému prospěje více, než kdyby otec zůstal ve Švýcarsku a vydělával více, avšak vídal se s nezletilým pouze sporadicky. Městský soud dále přihlédl k tomu, že stěžovatelka pracuje pouze na tříčtvrtinový úvazek, ačkoli nezletilému je již 12 let a jeho polorodé sestře 16 let, a že otec má ještě jednu vyživovací povinnost a v současné době splácí hypoteční úvěr na koupi bytu. Městský soud uznal, že nezletilý je o čtyři roky starší než v době, kdy byla schválena původní dohoda rodičů, avšak dříve přiznané výživné bylo nadstandardně vysoké. Dle názoru městského soudu i výživné ve výši 20 000 Kč plně pokryje potřeby dvanáctiletého nezletilého a jeho životní úroveň se výrazně nesníží, naopak bude odpovídat současným majetkovým poměrům otce.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na závěry obvodního soudu, s nimiž se zcela ztotožňuje. Obvodní soud ctil původní dohodu rodičů o výživném a vzal ohled na zájmy nezletilého, který je zvyklý na standard daný původně dohodnutým výživným. Vzal též v úvahu to, že stěžovatelce se od původní dohody zvýšil příjem pouze nepatrně, na druhou stranu náklady na nezletilého postupně rostou. Obvodní soud se správně vypořádal i s otázkou úspor otce. Bylo jasně prokázáno, že otec měl v minulosti nemalé úspory, s nimiž zacházel bezohledně, velkou část z nich prohospodařil a prosázel. Tuto klíčovou skutečnost, že si nižší životní úroveň zavinil sám otec svým marnotratným životem, městský soud zcela opomněl a paternalisticky zasáhl do smluvní svobody rodičů, kteří se na výživném dohodli. S otázkou změny majetkových poměrů otce se městský soud vypořádal jen stručně, zabýval se nepodloženými domněnkami o tom, že otec tráví s nezletilým více času, o zaměstnání stěžovatelky a další vyživovací povinnosti otce. Stěžovatelka v době uzavření dohody o výživném vycházela z toho, že otec má značné příjmy i úspory, ostatně i proto bylo výživné sjednáno poměrně nadstandardně. To, že otec své úspory nezodpovědně prosázel, je tedy naprosto zásadní pro posouzení, zda a jak se změnily jeho majetkové poměry. Pokud by otec nejednal se svým majetkem zcela nezodpovědně, nemusel mít tak vysoké náklady spojené například s koupí bytu v České republice.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zpravidla zasahuje jen ve skutečně závažných případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Ústavní soud nemá rozhodovat, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní (usnesení ze dne 10. listopadu 2020
sp. zn. II. ÚS 2598/20
, U 18/103 SbNU 411, bod 11, či usnesení ze dne 10. prosince 2019
sp. zn. II. ÚS 1740/19
, bod 5). Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna (nálezy ze dne 14. ledna 2020
sp. zn. I. ÚS 3241/19
, N 8/98 SbNU 56, bod 17, či ze dne 16. června 2015
sp. zn. II. ÚS 2943/14
, N 110/77 SbNU 607, bod 19).
8. Posouzení návrhu na určení výše výživného pro nezletilé dítě je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností povinného a odůvodněných potřeb oprávněného, soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se tato volná úvaha pohybuje (nálezy ze dne 14. června 2016
sp. zn. II. ÚS 756/16
, N 114/81 SbNU 785, bod 10, či ze dne 14. května 2024
sp. zn. IV. ÚS 1578/23
, bod 24). Soud musí při určení výše výživného brát v potaz také celkovou sumu majetku a způsob života, respektive životní úroveň povinného (nález
sp. zn. IV. ÚS 1578/23
, bod 27, či nález ze dne 14. června 2016
sp. zn. II. ÚS 756/16
, N 114/81 SbNU 785, bod 10). Cílem stanovení výživného nemá být "zakonzervování" životní úrovně dítěte bez ohledu na životní situaci povinných. Rodič, který hradí výživné, nemá povinnost zajistit, aby u dítěte nikdy nedošlo ke snížení vysoce nadprůměrné životní úrovně (nález ze dne 18. dubna 2018
sp. zn. III. ÚS 2324/17
, N 76/89 SbNU 173, body 48 a 49).
9. Ve světle těchto hledisek napadené rozhodnutí obstojí. Městský soud posuzoval, zda se změnily poměry rozhodné pro určení rozsahu výživného (§ 923 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), tedy odůvodněné potřeby a majetkové poměry oprávněného a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 občanského zákoníku). Vzal přitom v úvahu především poměrně zásadní snížení příjmu otce (téměř na polovinu), jakož i skutečnost, že nyní otec o nezletilého v určitém rozsahu osobně pečuje (což je kritérium, na něž výslovně pamatuje § 913 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku), přičemž vycházel ze stěžovatelčina písemného vyjádření (bod 25 napadeného rozsudku; ostatně to, že se otec s nezletilým stýká od úterý do čtvrtka, stěžovatelka uvedla i při jednání před obvodním soudem, jak dokládá protokol přiložený k ústavní stížnosti). Nelze tedy stěžovatelce přisvědčit, že by v tomto směru rozhodoval na základě pouhých nepodložených domněnek. Stejně tak zjištění městského soudu o tom, že stěžovatelka pracuje na zkrácený (tříčtvrtinový) úvazek vychází z jejího vlastního tvrzení (a stěžovatelka je navíc nijak nezpochybňuje). Ústavní soud dále poukazuje na to, že městský soud poměrně přesně stanovil výdaje otce (na rozdíl od obvodního soudu, který spíše obecně konstatoval, že výdaje otce v České republice jsou nižší než ve Švýcarsku).
10. Jak Ústavní soud uvedl ve výše citovaném nálezu
sp. zn. III. ÚS 2324/17
, soudy mají prvotně vycházet z odůvodněných potřeb oprávněných a majetkových poměrů povinných. V případě, že by současné majetkové poměry povinného byly s ohledem na potřeby oprávněného nedostatečné, mají povinnost zkoumat, zda je v možnostech povinného svou majetkovou situaci zlepšit (bod 49). Stěžovatelka však v ústavní stížnosti netvrdí, že by výživné ve výši 20 000 Kč neodpovídalo odůvodněným potřebám nezletilého, respektive nereaguje na závěr městského soudu, že "i výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně plně pokryje potřeby dvanáctiletého nezletilého a jeho životní úroveň se výrazně nesníží" (bod 30 napadeného rozsudku). V obecné rovině pak lze konstatovat, že snížení výživného pro nezletilého za situace, kdy se příjmy otce snížily téměř na polovinu, z 30 000 Kč na 20 000 Kč nelze považovat za excesivní.
11. Je dále nutno upozornit, že ani obvodní soud své rozhodnutí nepostavil primárně na nezodpovědném způsobu života otce, tento argument použil až na třetím místě po závěru o neexistenci změny poměrů v příjmech otce a snížení reálné hodnoty výživného v důsledku plynutí času, s nimiž se městský soud neztotožnil. Ani obvodní soud tedy tuto okolnost nepovažoval za klíčovou, jak namítá stěžovatelka. Ačkoli by i přesto bylo vhodné, aby se i s touto okolností městský soud výslovně vypořádal, dospěl Ústavní soud k závěru, že to, že tak neučinil, nemohlo porušit stěžovatelčina základní práva. Znovu lze poukázat především na absenci tvrzení o tom, že by výživné stanovené městským soudem nepostačovalo na úhradu odůvodněných potřeb nezletilého. Výživné nemá být trestem za nezodpovědné jednání rodiče, nýbrž má především odrážet odůvodněné potřeby oprávněného a majetkové poměry povinného, jimiž se městský soud zabýval v adekvátním rozsahu.
12. Stěžovatelka fakticky shledává porušení svých práv v tom, že městský (odvolací) soud posoudil věci jinak než soud prvostupňový, s jehož rozhodnutím se stěžovatelka ztotožňuje. Tato okolnost však sama o sobě porušení stěžovatelčina práva na soudní ochranu nemůže založit, vyplývá z koncepce odvolacího řízení, v jehož rámci může odvolací soud změnit výrok napadeného prvostupňového rozhodnutí (§ 220 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).
13. Opodstatněná není ani námitka porušení smluvní svobody stěžovatelky. V nálezu ze dne 2. června 2020
sp. zn. IV. ÚS 797/20
, N 117/100 SbNU 311, jehož se stěžovatelka v tomto ohledu dovolává, Ústavní soud posuzoval situaci, kdy nenastala změna poměrů ve smyslu § 923 občanského zákoníku a rodič se pouze domáhal přehodnocení přiměřenosti výživného stanoveného v soudem schválené dohodě rodičů; v takové situaci Ústavní soud akcentoval právo rodičů rozhodnout, v jakých podmínkách budou jejich děti vyrůstat, do čehož stát zásadně nemá paternalisticky zasahovat (bod 26 nálezu). Naopak v tomto případě městský soud podstatnou změnu poměrů shledal a Ústavní soud nemá důvod jeho závěry jakkoli přehodnocovat.
14. Ústavní soud tedy neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Rozhodl tak mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu