Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. M. T., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, V Jirchářích 148/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2010, čj. 26 Cdo 227/2010 - 309, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Po přezkoumání argumentů stěžovatele a napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje ve skutečnosti, že obecné soudy nevyhověly jeho žalobě v důsledku nesprávného posouzení jeho naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti dohody o dočasném užívání pozemku z roku 1990, jejímž účastníkem nebyl. Podstatou argumentů stěžovatele je jeho polemika s jejich jednotlivými právními závěry, aniž by ji doplnil argumentací, která by jeho věc jakkoli "posunula" do ústavněprávní roviny.
Tvrzení stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces není důvodné, protože Ústavní soud zjistil, že obecné soudy jeho věc po právní stránce zhodnotily zcela v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"). Nelze abstrahovat od skutečnosti, že jeho věc prošla kompletně dvakrát soustavou obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, takže nelze dovodit, že by mu právo na spravedlivé občanské soudní řízení bylo upřeno. Stěžovatel také využil možnosti uplatnit všechny procesní prostředky k obraně svého práva a samotná skutečnost, že řízení skončilo způsobem, se kterým se neztotožňuje, odůvodněnost ústavní stížnosti nezakládá.
Ačkoliv stěžovatel dovozoval přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, dovolací soud uzavřel, že se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva. Není tak splněna podmínka existence otázky zásadního významu, a proto jeho přípustnost neshledal. Ani tento závěr tedy nijak nezasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí je tedy logické, přesvědčivé, jasné a z hlediska ústavnosti plně přijatelné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. března 2011
Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu