Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Zdeňka Krmáška, advokáta se sídlem v Ostravě, U Rourovny 556/3, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 5 To 453/2020-427 ze dne 9. prosince 2020 a Okresního soudu v Ostravě č. j. 7 T 76/2020-417 ze dne 11. listopadu 2020, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") stěžovateli coby obhájci přiznal náhradu nákladů nutné obhajoby ve výši 26 644,20 Kč (I) a nepřiznal mu dalších 13 358,40 Kč (II). Krajský soud v Ostravě (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost směřující do výroku II.
2. Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že obecné soudy při stanovení odměny za zastupování nesprávnou aplikací § 12 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů zasáhly jeho zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práva a základních svobod.
3. Stěžovatel byl ustanoven obhájcem pachateli tří trestných činů a při vyúčtování náhrady vycházel z § 12 odst. 3 advokátního tarifu, podle kterého: "[p]ři spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí". Obecné soudy však aplikovaly § 12 odst. 5 advokátního tarifu, podle něhož: "[p]ři obhajobě v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané v souběhu náleží advokátovi pouze odměna stanovená pro trestný čin s nejvyšší trestní sazbou".
4. Podle stěžovatele je takový postup nesprávný a je projevem libovůle, neboť v jiné věci (usnesení soudu prvního stupně č. j. 73 T 125/2016-470 ze dne 21. listopadu 2017, ve spojení s usnesením stížnostního soudu č. j. 5 To 374/2017-479 ze dne 22. prosince 2017) byla stěžovateli přiznána s ohledem na větší množství skutků ve vícečinném souběhu odměna navýšená podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Stěžovatel je přesvědčen o nedostatečnosti pouhého odkazu na § 20 trestního řádu, podle kterého se má konat společné řízení, je-li takový postup vhodný a hospodárný. Stížnostní soud nadto v napadeném usnesení konstatoval, že § 12 odst. 5 advokátního tarifu je speciální úpravou, pro kterou se odstavec 3 téhož ustanovení neužije. S důvody nepřiznání celé odměny stěžovatel nesouhlasí a navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
5. Soud prvního stupně vypočetl náhradu za obhajobu a s takto určenou výší se stížnostní soud zcela ztotožnil. Stížnostní soud dospěl k závěru, že smyslem § 20 odst. 1 trestního řádu je ekonomické a účelné vedení řízení, jakož i možnost uložit pachateli úhrnný či souhrnný trest, případně u více obžalovaných lépe zhodnotit jejich míru zavinění a uložit tomu odpovídající trest.
6. Ústavní soud opakovaně judikoval, že intepretace zákonných a podzákonných norem přísluší obecným soudům (čl. 90 Ústavy). Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přísluší zasáhnout jen tehdy, zjistí-li současně porušení základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují znaky svévole či dokonce libovůle, což v projednávané věci nezjistil.
7. Zmiňuje-li § 12 odst. 3 advokátního tarifu stanovení společného projednání jiným právním předpisem, považuje Ústavní soud odkaz na § 20 trestního řádu za případný. Obecné soudy srozumitelně vysvětlily důvody aplikace § 12 odst. 5 advokátního tarifu a Ústavní soud nepovažuje uvedený postup za způsobilý zkrátit stěžovatele v jeho základních právech, jak namítá v ústavní stížnosti. Ani nesouhlas stěžovatele s právními závěry obecných soudů nezakládá důvodnost ústavní stížnosti.
8. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. května 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu