Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti obchodní společnosti L., s. r. o., zastoupené Mgr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, čj. 30 Ca 272/98 - 27, ve spojení s rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1998, čj. 3461/98/FŘ/130, takto:
Návrh se odmítá.
Navrhovatelka podáním ze dne 31. 1. 2001 předložila Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"). Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 7. 11. 2000, čj. 30 Ca 272/98 - 27, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 30. 10. 1998, čj. 3461/98/FŘ/130, kterým tento správní orgán zamítl odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Slavkově u Brna ze dne 21. 4. 1998, čj. 9749/98/343970/3915 a dodatečnému platebnímu výměru č. 203/98. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatelky její právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou u uvedeného soudu domáhala zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu ve Slavkově u Brna. Uvedeným dodatečným platebním výměrem byla stěžovatelce vyměřena dodatečně za zdaňovací období červenec 1994 daň z přidané hodnoty ve výši Kč 49 013,--. Stěžovatelka dovezla několik druhů vat, které při dovozu zatřídila pod položky celního sazebníku se sníženou 5% daní z přidané hodnoty, aniž byla k takovému zařazení zboží oprávněna.
Podle ustanovení § 46 zákona č. 13/1993, celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "celní zákon"), rozhoduje o zařazení dováženého zboží, a tím i o celní sazbě, na žádost dovozce Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel, a to formou závazné informace o sazebním zařazení na základě písemné žádosti dovozce. V žádosti musí být uvedeny charakteristické a specifické vlastnosti dováženého zboží. Závazná informace je pak individuálním aktem vydávaným konkrétnímu žadateli na konkrétní specifikované položky dováženého zboží.
Podanou žalobu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 11. 2000, čj. 30 Ca 272/98 - 27, zamítl.
Porušení rovnosti před zákonem spatřovala stěžovatelka v tom, že stejné zboží jako stěžovatelka dovážela jiná firma, jejíž výrobky byly podle závazné informace vydané Generálním ředitelstvím cel zařazeny do položky se sazbou DPH 5%. Tato závazná informace byla stěžovatelce známa, a proto ji používala při deklaraci vlastních dovozů. Právo na spravedlivý proces bylo podle názoru stěžovatelky porušeno Krajským soudem v Brně tím, že neprovedl důkaz navrhovaný stěžovatelkou, a to závaznou informací Generálního ředitelství cel č. 402/1993 na výrobky firmy H., a. s., s odkazem na ustanovení § 249 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Proto stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto obecně právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, porušeny její základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala právě ochrany svého základního práva, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný.
Ústavní soud po posouzení předloženého případu zjistil, že jak oba správní orgány, tak obecný soud, postupovaly správně při projednávání návrhů stěžovatelky a s jejími tvrzeními se vypořádaly. Svá rozhodnutí opřely o ustanovení celního zákona, z něhož vyplývá, že pro zařazení výrobku do příslušné položky celního sazebníku, a tím i sazby daně z přidané hodnoty, je příslušné Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel (§ 46 celního zákona). Tento orgán na písemnou žádost dovozce vydá závaznou informaci o sazebním zařazení zboží.
Rovnost před zákonem je garantována tím, že každý dovozce má právo, resp. povinnost, vyžádat si od Generálního ředitelství cel závaznou informaci o zařazení dovážených výrobků do příslušné položky celního sazebníku. Postup stěžovatelky, která si takovou závaznou informaci nevyžádala a odkazovala na informaci vydanou jinému subjektu, by naopak porušoval rovnost stran ve prospěch stěžovatelky. Je tedy zřejmé, že pouhým tvrzením stěžovatelky o dovozu identických výrobků, a tím jejich zařazení do položky se sníženou sazbou, nelze přisvědčit.
Ústavní soud nezjistil, že by postupem správních orgánů i obecného soudu byla porušena práva stěžovatelky na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod ani čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jichž se stěžovatelka dovolává. Pokud jde o čl. 11 Listiny základních práv a svobod, pak stěžovatelka neuvádí, v čem jeho porušení spatřuje, kromě obecně formulované charakteristiky, že jde o ustanovení garantující vlastnické právo.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh a zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. května 2001 JUDr. Vladimír Paul předseda I. senátu Ústavního soudu