Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelky M.L., zastoupené JUDr. V. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1999, č.j. 58 Co 627/99-102, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka ústavní stížností ze dne 11. 12. 2000 brojí proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 9. 1999, č.j. E 529/89-89, o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu č.1, 3 + 1 s příslušenstvím, I. kategorie, v 1. podlaží domu č.p. 181 v Praze 6, M. ulici 7. V ní tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 al. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
90 al. 1 Ústavy, a proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. Zároveň požádala o odklad jeho vykonatelnosti do doby, než Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodne. Proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze podala stěžovatelka rovněž dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který je usnesením ze dne 14. 11. 2001, č.j. 20 Cdo 558/2001-129, odmítl jako opožděné. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy ve znění účinném před 1.
1. 2001. Dovolání tudíž mohlo být podáno včas pouze ve lhůtě 1 měsíce od právní moci napadeného usnesení. To bylo, jak se podává ze spisu, doručeno dne 3. října 2000 oprávněnému a stejného dne i povinné - stěžovatelce (uložením na poště pro právní zástupkyni JUDr. E. K.), a proto nabylo tohoto dne právní moci. Posledním dnem k podání dovolání tak byl den 3. listopadu 2000 (v usnesení Nejvyššího soudu ČR je zřejmě chybně uvedeno datum 3. listopadu 2001). Bylo-li podáno dovolání až dne 13. listopadu 2000, stalo se tak zjevně - podle citovaného usnesení Nejvyššího soudu - po marném uplynutí zákonné lhůty.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně. Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. E 529/89, z něhož zjistil - stejně jako Nejvyšší soud ČR - že dnem doručení napadeného usnesení Městského soudu v Praze stěžovatelce byl den 3.
10. 2000. Tento den platí za den doručení, neboť byly splněny podmínky náhradního doručení stěžovatelce, resp. její právní zástupkyni, uložením na poště dle ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř. ve znění platném před 1. 1. 2001. Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákona k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona), tj. v tomto případě dnem 3. 10.
2000. Posledním dnem lhůty se tak stal den 1. 12. 2000.
Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě advokátem stěžovatelky teprve dne 12.12.2000. Z toho plyne, že lhůta k podání ústavní stížnosti dodržena nebyla. Proto soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 1999, č.j. 58 Co 627/99-102, Ústavní soud uvádí, že mu nemohlo být vyhověno, neboť ústavní stížnost byla odmítnuta (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, II. ÚS 20/98 , Sbírka nálezů a usnesení, ročník 1998, I. díl, sv. 10, str. 468). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. května 2002 JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj