Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti obchodní korporace UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 217/2023-142 ze dne 21. 12. 2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní korporace CREDITEX HOLDING, a. s., sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Proti stěžovatelce je vedeno u Krajského soudu v Ostravě ("krajský soud") pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021 insolvenční řízení. Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3 ("soudní exekutorka"), usnesením č. j. 091 EX 11216/20-122 ze dne 16. 3. 2023 rozhodla, že insolvenčnímu správci se do majetkové podstaty stěžovatelky vydává vymožené plnění ve výši 6 655 Kč představující náhradu hotových výdajů soudní exekutorky. K odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení soudní exekutorky pouze tak, že změnil osobu insolvenčního správce, jemuž se plnění ve výši 6 655 Kč vydává.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dříve vydaným rozsudkem krajského soudu č. j. 11 ICm 2648/2022-22 ze dne 17. 5. 2023, kterým bylo v incidenčním sporu mezi soudní exekutorkou a jedním z přihlášených věřitelů určeno, že soudní exekutorka nemá v insolvenčním řízení pohledávku č. P13 ve výši 6 655 Kč představující náhradu hotových výdajů soudní exekutorky. Stěžovatelka poukazuje na extrémní rozpor mezi dvěma rozhodnutími krajského soudu, která rozhodla ve stejné otázce rozdílně. Napadené usnesení se s dřívějším rozsudkem nijak nevypořádává. Podle stěžovatelky je věcné správné rozhodnutí dřívější.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, jímž bylo vydáno do majetkové podstaty plnění ve výši 6 655 Kč, tedy jde zjevně o bagatelní částku, navíc týkající se nákladů exekučního řízení (náhrady hotových výdajů soudní exekutorky). Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
6. V minulosti připustil Ústavní soud ústavněprávní přezkum i u tzv. bagatelních věcí pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. dopustí-li se orgán veřejné moci natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3143/08
ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)]. Ústavní soud tak učinil vždy vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na jiné okolnosti daného případu [srov. např. již citovaný nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
či nález
sp. zn. II. ÚS 262/16
ze dne 13. 12. 2016 (N 241/83 SbNU 747)]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil a doložil, proč věc přes bagatelnost částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1250/21
ze dne 15. 6. 2021 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)].
7. Ústavní soud neshledal žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jeho výjimečný kasační zásah. Stěžovatelka především nespecifikuje žádnou (kvalifikovanou) ústavněprávně relevantní újmu. V této souvislosti pouze tvrdí, že řešení věci má významný dopad do insolvenčního řízení a postavení soudní exekutorky jako věřitelky. Takto obecně vymezený přesah nelze považovat za dostatečný. Napadené usnesení není zjevně svévolné a stěžovatelce nebyl znemožněn přístup k soudu či možnost se vyjádřit; za takové situace není prostor pro ingerenci Ústavního soudu ve věci, v níž jde o zjevně bagatelní částku, nadto týkající se nákladů řízení (náhrady hotových výdajů soudní exekutorky).
8. Pozadí nálezu
sp. zn. II. ÚS 2588/16
ze dne 24. 11. 2016 (N 223/83 SbNU 481), na nějž stěžovatelka odkazuje, je odlišné již v tom, že nešlo o natolik bagatelní částku (která se navíc netýkala nákladů řízení) a tamější stěžovatel již v průběhu řízení výslovně poukazoval na rozhodnutí vydané v jiné věci. Není zde ani dán - s ohledem na absenci nezbytného přesahu - zájem na sjednocování ustálené praxe týkající se bagatelních věcí, k němuž se Ústavní soud uchyluje zcela výjimečně, neboť mu taková role zásadně nepřísluší (viz bod 20 odkazovaného nálezu).
9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. července 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu