Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. L., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 943/2023-454 ze dne 6. 12. 2023, rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 79/2022-427 ze dne 5. 10. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 37 C 44/2018-391 ze dne 8. 12. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a) Městské nemocnice Ostrava, příspěvkové organizace, sídlem Nemocniční 898/20a, Ostrava, zastoupené Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem, sídlem Kirovova 1430/11, Karviná, b) obchodní korporace Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jeho základní práva zaručená především v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci
2. Stěžovatel měl babičku, která o něj od dětství pečovala a se kterou měl blízký vztah. Bylo jí 78 let. Dne 24. 2. 2017 babička podstoupila operaci v nemocnici [vedlejší účastnice a)]. Lékaři jí laparoskopicky odstranily vejcovody a vaječníky z důvodu nálezu cysty na pravém vaječníku a podezření nádorového onemocnění.
3. Zatímco první pooperační den proběhl bez obtíží, druhý den 26. 2. 2017 si pacientka brzy ráno začala stěžovat na bolesti v oblasti rány; záznam z ranní vizity, kterou prováděl Z., je nečitelný. Pacientka opakovaně zvracela a v místě rány měla tuhou rezistenci, na niž byl přikládán led. Pacientce byl telefonicky předepsán lék proti bolesti a nevolnosti, vyšetřena lékařem však nebyla. Na večerní sdělení sester v 21:30 o pokračujících potížích pacientky, která dál zvracela a hlásila bolesti, nebylo ze strany lékaře reagováno. Další den ráno 27. 2. 2017 po přetrvávajícím zvracení (i střevního obsahu) lékaři pacientku vyšetřili a na základě vyšetření CT zjistili vážnou komplikaci uskřinutí kličky tenkého střeva v místě zavedení portu při laparoskopii. Týž den byla provedena krátká re-operace, při níž byla uskřinutá klička uvolněna.
4. Další pooperační průběh byl u pacientky běžný, a to až do 4. 3. 2017, kdy došlo k akutnímu respiračnímu selhání s poruchou vědomí. Pacientka byla 5. 3. 2017 v rámci nemocnice přeložena na anesteziologicko-resuscitační oddělení a 3. 4. 2017 do Orlové na totéž oddělení jiného zdravotnického zřízení (Nemocnice s poliklinikou Karviná-Ráj) a 26. 5. 2017 pak tamtéž na jednotku následné intenzivní péče, kde 12. 6. 2017 zemřela.
5. Stěžovatel se žalobou z ledna 2018 domáhal, aby soudy nemocnici uložily povinnost zaplatit mu 500 000 Kč s příslušenstvím; žalovaná částka měla představovat náhradu újmy, které byla stěžovateli způsobena úmrtím jeho babičky. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že nemocnice provedla pacientce operaci, která nebyla řádně indikována, a to vzhledem k její polymorbiditě a jen mírně zvýšeným hodnotám nádorového markru (ukazatele rizika vzniku zhoubného nádoru). Stěžovatel rovněž tvrdil, že nemocnice jednala protiprávně, protože babičce poskytla nesprávnou pooperační péčí - opožděně reagovala na její potíže.
6. Okresní soud v Ostravě ("nalézací soud") žalobu stěžovatele zamítl. Dospěl k závěru, že nemocnice se postupovala v průběhu péče o pacientku protiprávního non lege artis, konkrétně její lékař opomenul vést čitelné lékařské záznamy a pacientku nevyšetřil již dne 26. 2. 2017. Tento postup ovšem nebyl v příčinné souvislosti ani s uskřinutím střevní kličky, ani se vznikem tvrzené nemajetkové újmy, tj. ztráty osoby blízké stěžovateli (viz ústavní stížností napadený rozsudek nalézacího soudu).
7. Krajský soud v Ostravě ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Podle odvolacího soudu byla indikace k operaci správná, odůvodněna zvýšenými nádorovými markry, jejichž hodnota vysoce převyšovala nad normálním rozmezím. Pooperační komplikace byla - i přes nedostatky v péči nemocnice dne 26. 2. 2017 - odhalena a odstraněna včas, o čemž svědčí zachování vitality uskřinuté kličky tenkého střeva po jejím uvolnění dne 27. 2. 2017. Byť se zdravotní stav pacientky dne 4. 3. 2017 zhoršil, péče žalované nemocnice skončila dne 3. 4. 2017 přeložením pacientky do jiného zdravotnického zařízení, za situace, kdy se její zdravotní stav zlepšil a stabilizoval. Podle odvolacího soudu nelze dovodit pochybení (protiprávní jednání) nemocnice v přímé příčinné souvislosti s úmrtním babičky stěžovatele, která dne 12. 6. 2017 zemřela přirozeně, na ukončení srdeční činnosti (viz ústavní stížností napadený rozsudek odvolacího soudu).
8. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl (viz ústavní stížností napadené usnesení).
9. Stěžovatel tvrdí, že soudy ohledně úmrtí jeho babičky dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním.
10. Nalézací soud provedl řadu důkazů ke skutkové otázce velikosti vaječníku a cysty odstraněné otvorem v břišní stěně. Podle stěžovatele bylo sporné, zda vůbec bylo možné, aby byl vaječník s cystou vytažen otvorem o průměru 1 cm, v operačním protokolu uváděném. Byl-li otvor během výkonu rozšířen, je klíčové, zda byl následně správně uzavřen, a to právě s ohledem na uskřinutí střeva v něm.
11. Stěžovatel v odvolání rozporoval závěr nalézacího soudu, že při v pořadí první operaci byla cysta vypuštěna do endobagu. Svědek T. R., který u operace asistoval, vypověděl, že si na operaci pacientky přímo nepamatuje, ale že "podle operačního protokolu" byla cysta, kterou je možno do pomocného portu stlačit, odstraněna a v endobagu neporušena. R. podle stěžovatele nemohl asistovat u operace celou dobu: z operačního protokolu vyplývá, že operace probíhala v době od 12:40 do 13:10, avšak R. již v 13:02 zaznamenával u téže pacientky do nemocničního informačního systému záznam o vizitě na jednotce intenzivní péče (nalézací soud chybně uvedl, že lékař záznam zaznamenal až po 14. hodině).
12. Nalézací soud podle stěžovatele protiústavně opominul řadu provedených důkazů: Ze zprávy nemocnice ze dne 1. 3. 2017 o bioptickém vyšetření vyplývá, že cysta si zachovala svůj trojrozměrný charakter, tedy byla naplněná, neperforovaná a neodsátá. Nalézací soud rovněž opominul obsah doplňku č. 1 znaleckého posudku MUDr. Jiřího Svobody, podle kterého údaj o přítomnosti cysty o cca 25 mm ve všech třech rozměrech svědčí spíše proti variantě odsátí cysty před jejím vynětím v endobagu, respektive pro vynětí vaječníku s neporušenou cystou; kapalina vyplňující cystu je nestlačitelná. Nalézací soud současně pominul, že spolu s cystou bylo v endobagu odstraněno také ovarium o rozměru 35 x 25 x 23 mm, zatímco operatérka M. uvedla, že otvorem o velikosti 10 mm je schopna vytáhnout vaječník právě o velikosti 10 mm. Nalézací soud v tomto ohledu opomněl i obsah doplňku č. 1 znaleckého posudku MUDr. Svobody, podle kterého uvedený rozpor mezi výpovědí operatérky a výsledkem bioptického vyšetření budí nejistotu: operatérka by podle jejích slov neměla být schopná vaječník otvorem vytáhnout. Nalézací soud opomenul, že podle MUDr. Svobody by v případě rozšíření rány nad 1 cm bylo sešití v jediné vrstvě jednoznačně chybné.
13. Opomenutí provedených důkazů a extrémní rozpornost skutkových zjištění namítal stěžovatel i v dovolání. Soudy měly aplikovat základní zásadu soukromého práva, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání (§ 6 odst. 2 občanského zákoníku) - její použití při posuzování příčinné souvislosti nemá být podmíněno prospěchem zdravotnického zařízení z úmrtí pacienta či úmrtím pacienta v daném zařízení, jak tvrdily soudy. V případě protiprávního jednání nemocnice (pozdním vyšetřením a nesprávnou dokumentací) měla jít nejistota o tom, zda mohla být pooperační komplikace odhalena dříve, k tíži nemocnici. Stěžovatel v dovolání odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, od které se soudy odchýlily. Nejvyšší soud přesto jeho dovolání odmítl. Závěr Nejvyššího soudu, podle kterého soudy dospěly ke zjištění, že se nemocnice "nedopustila protiprávního jednání" je v rozporu se závěry nalézacího soudu a odvolacího soudu; jde o protiústavní deformaci skutkového stavu. Nejvyšší soud rozhodl v rozporu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017.
14. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřili.
15. Podle Nejvyššího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Napadené usnesení skutečně obsahuje závěr, že "soudy obou stupňů založily svá zamítavá rozhodnutí na závěru, že [nemocnice] se při péči o zdraví [pacientky] nedopustila protiprávního jednání"; uvedený závěr je však třeba vnímat v kontextu celého odůvodnění, ze kterého je zřejmé, že Nejvyšší soud vycházel ze závěru, že se nemocnice nedopustila "protiprávního jednání, které by bylo v příčinné souvislosti s úmrtím pacientky", čímž reprodukoval závěry obou soudů.
16. Podle odvolacího soudu je ústavní stížnost nedůvodná. V řízení nebylo zjištěno pochybení nemocnice, které by bylo v přímé příčinné souvislosti s úmrtím pacientky přirozeně na ukončení srdeční činnosti. Ani případné pochybení nemocnice při operaci by neodůvodňovalo přiznání peněžité částky.
17. Nalézací soud pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a pojišťovna [vedlejší účastnice b)] uvedla, že nehodlá uplatňovat práva vedlejšího účastníka.
18. Nemocnice navrhla ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou a požadovala náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. Závěr, že nebyla dána příčinná souvislost mezi jednáním nemocnice (nevyšetřením pacientky téhož dne a absencí čitelného záznamu) a úmrtím pacientky je podle nemocnice nevyvratitelně založen na znaleckých posudcích. Stěžovatel pouze mechanicky odkazuje na závěry MUDr. Svobody a ostatní posudky přechází. Všechny dílčí námitky stěžovatele byly vyvráceny (kupříkladu provedl-li R. vizitu u téže pacientky, nedává smysl zpochybňovat čas operace). Znalec prof. Duda dílčí argumenty stěžovatele srozumitelně vyvrátil: nemocnice na komplikace pacientky reagovala včas a operační rány pro laparoskopii nepřiměřeně rozšířeny nebyly.
19. Stěžovatel v replice - nad rámec dříve uplatněných argumentů - uvedl, že poskytovatel zdravotní péče nemůže těžit z toho, že část zdravotnické dokumentace neuchoval a některá vyšetření v rozporu se svými povinnostmi neprovedl vůbec. Obecněji řečeno - poskytovatel zdravotní péče nesmí fakticky těžit ze svého pochybení (jak vyplývá z nálezu sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018).
20. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
21. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
22. Součástí ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 6 Úmluvy je rovněž povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 2468/11 ze dne 21. 1. 2014 (N 6/72 SbNU 83) či bod 19 nálezu sp. zn. III. ÚS 3411/19 ze dne 2. 6. 2020 (N 115/100 SbNU 299)].
23. Právo na odůvodnění rozhodnutí není absolutní a nelze je chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 12. 2014 ve věci Emel Boyraz proti Turecku, č. stížnosti 61960/08, bod 74). Rozsah, v jakém se povinnost soudu odůvodnit rozhodnutí aplikuje, může být různý podle povahy rozhodnutí a musí být stanoven s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Šíře práva účastníků na odůvodněné rozhodnutí se odvíjí od předmětu a povahy řízení, jakož i návrhů a argumentů jimi uplatněných.
Obecné soudy mají povinnost vypořádat se s argumentací účastníků řízení adekvátně, aby jejich rozhodnutí byla srozumitelná, logická a přezkoumatelná [nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565) či bod 10 nálezu sp. zn. IV. ÚS 3754/19 ze dne 12. 5. 2020 (N 95/100 SbNU 130)]. Nejsou-li zřejmé důvody soudního rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, která je v rozporu se zásadou právního státu [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 169/09 ze dne 3. 3. 2009 (N 43/52 SbNU 431)].
24. Z judikatury Ústavního soudu zároveň vyplývá, že princip nezávislosti soudů při výkonu jejich pravomoci je nutno chápat tak, že soudcům nelze přikazovat, jak mají ve věci rozhodnout, jaké důkazy mají před svým rozhodnutím provést a jak je hodnotit (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3036/19 ze dne 12. 11. 2019). Z perspektivy základního práva na soudní ochranu účastníků řízení nelze akceptovat případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. Jinými slovy, ústavně nekonformní jsou rozhodnutí soudů, ve kterých jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy [nález sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255); nález sp. zn. I. ÚS 990/23 ze dne 27. 9. 2023].
25. Podle Ústavního soudu v nyní projednávaném případě soudy ústavně konformně odůvodnily, proč podle nich babička stěžovatele nezemřela v příčinné souvislosti se zjištěným non lege artis jednáním nemocnice.
26. Soudy dospěly k závěru, že pooperační komplikace byla - i přes pochybení v péči nemocnice dne 26. 2. 2017 - odhalena a odstraněna včas (do 24 hodin od výrazného zhoršení stavu pacientky), o čemž svědčilo zachování vitality uskřinuté kličky tenkého střeva po jejím uvolnění dne 27. 2. 2017. Nalézací soud takový závěr učinil na základě provedení a hodnocení pěti znaleckých posudků.
27. Pro Ústavní soud je rozhodné, že stěžovatel v ústavní stížnosti (obdobně jako během předchozích fází soudního sporu) rozporuje pouze řadu dílčích aspektů provedeného dokazování - především ohledně velikosti otvorů pro laparoskopii a nesrovnalostech ve zdravotnické dokumentaci. Žádným způsobem však netvrdí, jak by mohla být tvrzená pochybení v příčinné souvislosti s úmrtím pacientky, která zemřela více než tři měsíce poté, co u ní nastalo dne 4. 3. 2017 akutní respirační selhání s poruchou vědomí. Jinak řečeno, stěžovatel na jednu stranu tvrdí, že nemocnice opožděně reagovala při po-operačních komplikacích pacientky, ale nijak konkrétně nenamítá, jak mělo být provedení původní operace či následné re-operace v příčinné souvislosti s úmrtím stěžovatelky, byla-li uskřinutá klička při re-operaci uvolněna.
28. Ústavní soud na základě argumentace stěžovatele z napadených rozhodnutí nezjistil žádné extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními; důvod pro výjimečný zásah Ústavního soudu do volného hodnocení důkazů ze strany obecných soudů proto dán není.
29. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
30. Ústavní soud vedlejší účastnici a) nepřiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. Podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu se taková náhrada přizná jen "v odůvodněných případech"; Ústavní soud ovšem žádné významné okolnosti pro uložení takové povinnosti stěžovateli neshledal [vedlejší účastnice a) je ostatně ani netvrdila].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2025
Jan Wintr v. r. předseda senátu