Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Y., právně zastoupený mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem Veletržní 829/59, 170 00 Praha 7, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č.j. 6 Azs 205/2005-54, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 20. 11. 2006 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, označené jako "Ústavní stížnost proti Usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Azs 205/2005-54 ze dne 27. zaři 2006 (včetně odkladného účinku)". Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat materiální stránkou věci, byl povinen přezkoumat všechny formální náležitosti návrhu, jak vyplývají ze zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Vzhledem k tomu, že Ústavní stížnost neobsahovala žádné tvrzení o tom, že byla porušena některá ústavní práva stěžovatele, nýbrž že "důvodem pro podání této ústavní stížnosti jsou zákonné důvody specifikované v ust. § 103 odst. 1 písm. a) až d) zák č. 150/2002 Sb.", nesplňovala náležitosti vyplývající z § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Proto byl stěžovatel Ústavním soudem vyzván k odstranění vad podání a současně byl poučen, že Ústavní soud v takto nejasné formulaci spatřuje zřejmý nesoulad s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a smyslem § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť z koncepce institutu ústavní stížnosti dle zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost není obecným prostředkem ochrany jakéhokoli práva zaručeného právním řádem České republiky, ale výhradně základních práv určitě a nepochybně obsažených v konkrétních předpisech tvořících ústavní pořádek, respektive v relevantních mezinárodních smlouvách.
Současně byl stěžovatel upozorněn, že neodstraní-li vady podání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy, lze návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Výzva byla právnímu zástupci stěžovatele doručena dne 7. 12. 2007. Vzhledem k tomu, že 22. 12. 2007 byla sobota, platí podle § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, že posledním dnem lhůty je nejblíže následující pracovní den, tedy čtvrtek 27. 12. 2007. Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil, jsou podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně. Ústavní soud tedy soudcem zpravodajem usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 8. ledna 2008
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj