Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti Petra Trojáka, zastoupeného Mgr. Vladimírem Partlem, advokátem, se sídlem Kopečná 11, 602 00 Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 5 T 227/2009, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 4 To 527/2012, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1349/2013, za účasti Okresního soudu v Teplicích, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel nesouhlasí s tím, že byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu ("nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný"), nýbrž má za to, že jí měl být zproštěn dle § 226 písm. a) trestního řádu ("nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán"). V tomto směru stěžovatel napadá skutkové závěry obecných soudů, kdy má za to, že dokazování bylo neúplné, a provedené důkazy nebyly správně hodnoceny.
Stěžovatel je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 2 Listiny a právo na presumpci neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu (čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Naproti tomu není úlohou Ústavního soudu zabývat se takovými rozhodnutími či jinými zásahy orgánů veřejné moci, která nejsou s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatele. Jestliže navrhovatelem požadovaný výrok by měl nejvýše akademickou povahu, je zásah Ústavního soudu již apriori vyloučen (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 198/13 ).
V projednávané věci stěžovateli nejenom že nebyl uložen žádný trest, ale ani nebyla vyslovena jeho vina (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 407/13 ), naopak byl zproštěn obžaloby. Ústavní stížnost tedy nebyla podána na ochranu před nějakým zásadním trvajícím zásahem do práv stěžovatele, nýbrž se snaží iniciovat rozhodování Ústavního soudu pohybující se toliko v akademické rovině. K tomu však institut ústavní stížnosti neslouží.
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. června 2014
Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj