Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ch. K., právně zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. března 2025 č. j. 6 Nt 501/2024-119, za účasti Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel podal dne 11. 1. 2024 návrh na vyslovení soudní rehabilitace zemřelého A. K. dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 9. 2024 č. j. 6 Nt 501/2024-104, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2024 č. j. 6 To 296/2024-114, byl návrh zamítnut. Napadeným usnesením okresního soudu bylo poté rozhodnuto, že vzhledem k tomu, že byl návrh na rehabilitaci podán zcela bezvýsledně, je navrhovatel povinen dle § 19 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci nahradit státu náklady řízení paušální částkou 4 000 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.
3. Usnesení okresního soudu, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 4 000 Kč, napadl stěžovatel ústavní stížností, ve které se vymezuje vůči aplikaci užitých ustanovení zákona o soudní rehabilitaci a vyhlášky, kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. Ustanovení, dle kterých okresní soud postupoval a paušální částku náhrady nákladů určil, dle stěžovatele nejsou použitelná na jeho případ.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud následně posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
5. Problematikou nákladů řízení se Ústavní soud zabýval v nedávném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, kde uvedl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
6. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti nepředložil žádné argumenty, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že v jeho věci, která se týká nákladů řízení v bagatelní výši, jsou dány mimořádné okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny natolik významnou, aby ji Ústavní soud podrobil meritornímu přezkumu. Ani Ústavní soud neshledal, že by napadené rozhodnutí jakkoli zasahovalo do podstaty a smyslu některého z ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
7. Ústavní soud proto stížnost v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Za správnost vyhotovení:
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu