I.ÚS 790/26 ze dne 26. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ludvíka Matouška, zastoupeného advokátem Štěpánem Holubem, sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 A 17/2026-26 ze dne 23. 3. 2026, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Úřadu městské části Praha 9 jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění
1. Úřad městské části Praha 9 omezil opatřením obecné povahy č. j. MCP09/065028/2026/OD/Gab vjezd vozidel v několika ulicích v okolí O2 Areny, kde se od úterý 24. 3. 2026 do neděle 29. 3. 2026 koná mistrovství světa v krasobruslení. Stěžovatel na jedné z ulic bydlí. Opatření sice obsahuje výjimku pro motorová vozidla rezidentů, stěžovatel se ovšem nedopravuje autem, ale na jízdním kole. Před městským soudem navrhl opatření zrušit, protože plošně dopadá i na cyklisty, ačkoliv pro to podle něj neexistuje veřejný zájem.
2. Jelikož je dopravní omezení realizováno jenom od úterý do neděle tohoto týdne, navrhl také městskému soudu, aby vydal předběžné opatření, kterým soud v tomto týdnu a ve vymezených ulicích nařídí městské části strpět stěžovatelův vjezd na jízdním kole. Městský soud jeho návrhu na vydání předběžného opatření napadeným rozhodnutím nevyhověl, protože stěžovatel nedoložil ani netvrdil, že by mu hrozila vážná újma, jak vyžaduje § 38 odst. 1 soudního řádu správního.
3. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu ústavní stížnost, neboť podle něj městský soud porušil jeho právo vlastnit majetek, práva na svobodu pohybu a právo na soudní ochranu (čl. 11 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
4. Ústavní soud s ohledem na žádost stěžovatele a časové aspekty případu věc projednal přednostně. Shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud upozorňuje, že nyní nepřezkoumával ústavnost opatření obecné povahy jako takového, ale pouze ústavnost rozhodnutí městského soudu o nenařízení předběžného opatření spočívající v tom, že by stěžovatel tento týden od úterý do neděle mohl ve vymezených ulicích jezdit na kole. Nenařízení takového předběžného opatření však nedosahuje minimální intenzity zásahu do základních práv, aby opodstatňovalo věcný přezkum Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud navíc k rozhodnutím o návrzích na vydání předběžných opatření přistupuje nanejvýš zdrženlivě a přezkoumává je převážně z procedurální perspektivy, zejména pohledem zákazu svévole (viz blíže nálezy sp. zn. IV. ÚS 802/19 , body 13 a 14; a
III. ÚS 743/19 , bod 23). 7. Napadené rozhodnutí není svévolné a nevykazuje ani žádné obdobně závažné procedurální nedostatky. Městský soud stěžovateli vysvětlil, že nezbytnou podmínkou k nařízení předběžného opatření je hrozba vážné újmy. Stěžovatel ji však netvrdil ani nedoložil.
Ačkoliv je pravdou, že podmínky pro vydání předběžného opatření ve správním soudnictví je třeba vykládat tak, aby umožňovalo účinnou (a nikoliv pouze iluzorní) ochranu veřejných subjektivních práv jednotlivců, v posuzované věci skutečně stěžovatel netvrdí ani nedokládá, jaká vážná újma, kterou může být i újma na základních právech, mu hrozí. Naopak - z ústavní stížnosti i z předcházejícího řízení se jeví, že stěžovateli žádná závažná újma (natožpak porušení základních práv) v důsledku existujícího opatření obecné povahy nehrozí.
8. Ústavní soud tak stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2026 Dita Řepková, v. r. předsedkyně senátu