Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti L. K., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Valdice, nám. Míru 55, zast. Mgr. Martinou Francúz Bezděkovskou, advokátkou, sídlem Palackého 211, Turnov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.12.2012, č.j. 8 Co 1144/2012-83, a proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 26.9.2012, č.j. 111 C 58/2012-75, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, jako účastníků řízení, a ing. Jolany Pláškové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Relevantní znění příslušných ustanovení Ústavy a Listiny, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 2 odst. 3 Ústavy:
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl. 90 Ústavy:
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl. 96 odst. 1 Ústavy:
Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
Čl. 4 odst. 1 Listiny:
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Čl. 36 odst. 2 Listiny:
Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení vypočtených článků Ústavy a Listiny. Podstatu stěžovatelovy stížnosti tvoří především námitka, že vedlejší účastnici neměla být zasílána žaloba dříve, než byla splněna poplatková povinnost, tj. námitka, kterou již uplatnil v rámci odvolání. K této námitce krajský soud uvedl, že s obsahu spisu vyplývá, že o tom, že je vůči vedlejší účastnici na stěžovatelův návrh vedeno řízení o zaplacení částky 2 400 000,- Kč se vedlejší účastnice dozvěděla již z usnesení Okresního soudu v Nymburce, kterým byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu.
Z tohoto důvodu je okolnost, že vedlejší účastnice podávala vyjádření ve věci a k ochraně svých zájmů využila služeb advokáta ještě dříve, než stěžovatel zaplatil soudní poplatek, pro uložení povinnosti stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení bez právního významu (pozn. krajský soud pouze snížil výši přiznaných nákladů o režijní paušál za jeden právní úkon). Na základě těchto zjištění Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelovy námitky nemají a nemohou mít ústavně právní relevanci, neboť povinnost k náhradě nákladů byla stěžovateli uložena v souladu s právními předpisy.
Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak tento soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. dubna 2013
Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu