Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti N. Z., zastoupené JUDr. Ivou Pavlíkovou-Čackou, Ph.D., advokátkou v Praze 6, Myslbekova 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.12.2006, čj. 18 Co 634/2006-132, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu v Praze 6, čj. 17 C 197/2004-125, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání. Podle stěžovatelky však soudní poplatek byl zaplacen včas. Podle § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je soud povinen zrušit usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, je-li poplatek zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Stěžovatelka uhradila soudní poplatek poštovní poukázkou na poště dne 23.11.2006, tedy před koncem lhůty k podání odvolání.
Jestliže byl poplatek připsán na účet soudu až dne 27.11.2006, tedy po uplynutí lhůty k podání odvolání, nemůže být tato skutečnost k tíži stěžovatelky, jestliže v jiných případech je poplatková povinnost splněna odepsáním částky z účtu nebo podáním k poštovní přepravě. Podle stěžovatelky nelze tedy činit rozdíl v posuzování splnění poplatkové povinnosti u různých poplatků. Interpretace, kterou použily soudy, že poplatková povinnost je splněna až okamžikem připsání příslušné částky na účet soudu, je v rozporu s principy spravedlnosti.
Postupem soudů tak mělo být zasaženo do stěžovatelčina základního práva na spravedlivý proces daného čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. poplatky vybírají, vyměřují, doměřují a vymáhají soudy. Poplatky, které nejsou vyšší než 5.000,- Kč, lze platit kolkovými známkami, vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet státního rozpočtu, zřízený u České národní banky pro jednotlivé soudy (dále jen "účet soudu"). Z předmětného soudního spisu je zřejmé, že soudní poplatek byl zaplacen. Stěžovatelka namítá, že jej zaplatila v zákonné lhůtě. Tuto námitku uvedla již v odvolání proti usnesení soudu I.
stupně. Nenabídla však obecnému soudu v tomto směru žádný důkaz, ani neuvedla, jakým způsobem byl poplatek zaplacen. Soud tedy logicky vycházel z jediného důkazu, který si sám obstaral, tj. ze záznamu o složení poplatku, vystaveného bankou. Za daných okolností, jestliže stěžovatelka v odvolání ani neuvedla, jak poplatek zaplatila (zda na poště, bankovním převodem, v pokladně soudu) a nenabídla v tomto směru žádný důkaz (nepředložila kopii příkazu bance, útržek poštovní poukázky, neuvedla u které pošty poplatek zaplatila), nelze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodl tak, že poplatek byl zaplacen po uplynutí zákonné lhůty.
Ústavní soud vzal v úvahu i skutečnost, že stěžovatelka uplatnila námitku, že soudní poplatek byl zaplacen poštovní poukázkou na poště, až v ústavní stížnosti, byť ani v ní však neuvedla, na které poště a nepředložila ani útržek poštovní poukázky. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. sp.zn. III. ÚS 359/96
a
I. ÚS 650/99
, www.judikatura.cz) platí, že námitky a důkazy, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti, aniž by se jimi navrhovatel bránil již v řádném řízení. Ústavní soud se proto dále touto námitkou nezabýval.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces a v jeho rozhodnutích nelze shledat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury ústavního soudu. Je tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelné. Ústavní soud proto uzavřel, že napadeným rozhodnutím k namítanému porušení základních práv stěžovatelky zjevně nedošlo. Ta tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2007
Vojen Güttler
předseda senátu