Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) D. F. a 2) nezletilé N. F., zastoupených JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 282/2022-4323 ze dne 23. 9. 2022 a Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 6 P 70/2021-4293 ze dne 22. 4. 2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a M. O., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Nezletilá stěžovatelka 2) [nar. 2012] je dcerou stěžovatelky 1) a vedlejšího účastníka. Na základě poslední soudní úpravy poměrů (pravomocné od května 2020 ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 4 P 28/2013) byla nezletilá svěřena do nerovnoměrné střídavé péče rodičů tak, že se stěžovatelkou trávila každý sudý víkend. Stěžovatelka v nyní projednávané věci podala návrh na změnu úpravy poměrů, žádajíc střídavou péči rovnoměrně rozloženou. Napadenými rozsudky byl její návrh zamítnut a odvolacím soudem bylo stěžovatelce 1) uloženo nést náklady na vypracování znaleckých posudků ve výši 210 826 Kč.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a v tomto směru shledal, že přípustná ústavní stížnost stěžovatelky 1) byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou [§ 72 odst. 3; § 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
3. Jinak je tomu u nezletilé stěžovatelky 2) [dále již jen "nezletilá"], protože v jejím případě není splněna podmínka § 72 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona, tj. podání ústavní stížnosti osobou oprávněnou. V řízení před obecnými soudy byla nezletilá zastoupena kolizním opatrovníkem, neboť zákonný zástupce nemůže jednat za nezletilého v případě, že jeho zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, k čemuž postačí jen pravděpodobná možnost kolize zájmů (§ 892 odst. 3 o. z.). Možnost kolize zájmů stěžovatelky 1) a nezletilé je pravděpodobná i v řízení o projednávané ústavní stížnosti. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že v řízení o ústavní stížnosti mohou vystupovat (a ji podávat) pouze fyzické osoby, které mají procesní způsobilost (§ 63 zákona o Ústavním soudu,
§ 20 odst. 1 o. s. ř.). Podala-li tedy ústavní stížnost jménem nezletilé stěžovatelka 1), ač nevystupovala v řízení před obecnými soudy jako její procesní zástupkyně, Ústavní soud odmítl návrh ve vztahu k nezletilé podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako podaný osobou zjevně neoprávněnou [viz např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2224/14
ze dne 9. 12. 2014 (U 21/75 SbNU 685) či
sp. zn. I. ÚS 2900/16
ze dne 5. 10. 2016; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].
4. Ústavní soud proto dále posoudil obsah ústavní stížnosti pouze ve vztahu ke stěžovatelce 1) [dále již jen "stěžovatelka"] a dospěl k závěru, že v projednatelné části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Za této situace proto považoval za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka nezletilé pro řízení před Ústavním soudem (ve smyslu § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 29 o. s. ř.).
5. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími byl porušen zejména čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podstatu ústavní stížnosti však tvoří výhradně její nesouhlas se skutkovými a právními závěry obecných soudů ohledně změny poměrů, která by odůvodňovala revizi posledně nastavené úpravy péče o nezletilou (§ 909 a 908 o. z.); stěžovatelka ovšem, stejně jako v řízení před obecnými soudy, vychází z jiného skutkového stavu, než jaký byl obecnými soudy prokázán.
6. Podle přesvědčivě odůvodněných závěrů napadených rozhodnutí bylo například zjištěno, že "po ukončení asistovaných styků s matkou a poté, co začala být praktikována střídavá péče v podobě víkendové péče matky o [nezletilou] jednou za čtrnáct dnů, dochází ke vzniku situací, které svým modem operandi odpovídají těm, k nimž docházelo v době, kdy [nezletilá] byla ve výlučné péči matky, a které ve svém důsledku vedly právě k závěru o zneužití rodičovské odpovědnosti matkou." (bod 59 a v ilustrativních podrobnostech pak body 60-65, 70-71 rozsudku odvolacího soudu). Bez nutnosti zacházet do podrobností případu, které účastníci řízení důkladně znají, lze k tomu ještě z bodu 66 téhož rozsudku dodat následující, pro Ústavní soud klíčovou úvahu odvolacího soudu: "V otcově péči evidentně [nezletilé] žádná újma nevzniká. Prostě je jen konfrontována, stejně jako děti ve funkčních rodinách, s mužským a ženským světem, s tím, že každý z rodičů přistupuje k výchově trochu jinak a klade v ní důraz na jiné aspekty života dítěte, že každý z rodičů jinak, a to i vzhledem ke svému pracovnímu vytížení, nastavuje dítěti hranice a každý má na dítě jiné množství času."
7. Vyhodnotil-li po podrobně provedeném dokazování odvolací soud, že nemá důvod pochybovat o správnosti závěru znalců, že výchovné kompetence stěžovatelky lze hodnotit stále jako snížené, a to mimo jiné pro matčino emoční ovlivňování nezletilé a nedostatečný respekt k právu dítěte stýkat se s otcem, jde o výraz rozhodovací činnosti nezávislého soudu, na který provedené důkazy přímo a bezprostředně působily a který své skutkové (a v návaznosti na ně i právní) závěry obhajuje srozumitelným a přesvědčivým způsobem (na celých 22 stranách odůvodnění rozsudku). Odvolací soud tak činí ve shodě se soudem nalézacím (bod 73 rozsudku), oproti jehož rozhodnutí pouze rozšířil ohraničení rozsahu péče stěžovatelky o nezletilou na sudý víkend od pátku do pondělí (na rozdíl od původního rozsahu sobota - neděle).
8. Stěžovatelka se domnívá, že v řízení před obecnými soudy nebyla respektována práva nezletilé a nebyla zajištěna její ochrana jako zranitelného účastníka řízení (slovy stěžovatelky "slabší strany"). Nic takového ovšem Ústavní soud nezjistil a nedospěl ani k závěru, že by nezletilá byla v důsledku zachování dřívější úpravy poměrů "jedinou potrestanou", o jejíž nejlepší zájem obecným soudům v rozporu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nešlo. Naopak, z odůvodnění obou napadených rozhodnutí je zřejmá upřímná snaha o nastavení podmínek pro co nejhladší průběh dospívání nezletilé, která je téměř od narození "předmětem" vyhroceného soudního řízení v její nešťastné rodinné situaci.
9. V návaznosti na osud "merita" ústavní stížnosti shledal Ústavní soud stejně tak neopodstatněnou i námitku stěžovatelky 1) proti výroku o nákladech řízení. Jde-li o odůvodněný závěr obecného soudu, korespondující průběhu a zejména výsledku řízení, není ingerence Ústavního soudu do derivativního výsledku soudního řízení namístě;
o případ úplné absence odůvodnění či např. extrémní vybočení z interpretačních pravidel zde nejde.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu