Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Anastasija Gennaďjevna Pančenko, zastoupené JUDr. Hugem Körblem, advokátem se sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, proti nečinnosti Ministerstva vnitra České republiky spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti stěžovatelky o nabytí českého státního občanství a proti usnesení Ministra vnitra České republiky ze dne 6. března 2025 č. j. MV-35832-2/SO-2025, za účasti Ministerstva vnitra České republiky a Ministra vnitra České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka je ruské národnosti. V ústavní stížnosti požaduje, aby Ústavní soud zasáhl proti nečinnosti Ministerstva vnitra. Na základě novely zákona č. 65/2022 Sb. ("Lex Ukrajina") bylo ze zákona přerušeno řízení o její žádosti o nabytí českého občanství. Nejprve požádala o urychlení řízení a následně o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ministr vnitra její žádosti o uplatnění opatření proti nečinnost nevyhověl, podle stěžovatelky na základě platného práva pravděpodobně ani nemohl. Podle stěžovatelky je tato úprava protiústavní. 2. Ústavní soud se však ústavní stížností z důvodu její předčasnosti nemůže věcně zabývat. Brání mu v tom subsidiární povaha ústavní stížnosti. Nestačí totiž jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod [stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. 3. Ústavní soud nemůže zasahovat do řízení, které stále probíhá. Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní ten či onen orgán veřejné moci. Probíhá-li tedy souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné řízení k ochraně práv stěžovatelky, Ústavní soud se musí zdržet posouzení ústavní stížnosti 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v této věci také podala žalobu proti nečinnosti podle § 79 a násl. soudního řádu správního. Ústavní soud si ověřil, že tomu tak skutečně je. Městský soud v Praze nyní vede soudní řízení pod sp. zn. 5 A 31/2025. Ústavní soud se proto nemůže v nyní projednávané věci vyjádřit. Obdobnou situaci řešil v usnesení ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 3/24 , Kodym. Také v této věci byla společně s ústavní stížností podána správní žaloba. Ústavní soud potvrdil, že pokud se stěžovatel obrátí na dva soudy, rozhoduje na pomyslné "štafetě soudní ochrany" jako první správní soud (srov. blíže body 16 až 19 usnesení ve věci Kodym). 5. Na tomto závěru nic nemění ani pochybnosti stěžovatelky, zda žaloba proti nečinnosti představuje účinný prostředek ochrany jejích práv. Pokud stěžovatelka naznačuje, že Ústavní soud je jediným soudním orgánem, který mu může poskytnout ochranu jejích základních práv a svobod, mýlí se. Ústavní soud nemá monopol na ochranu základních práv a svobod. Tuto povinnost totiž mají všechny soudy (čl. 4 Ústavy). 6. Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že tímto rozhodnutím stěžovatelce nezavírá dveře k ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté, co správní soudy ve věci pravomocně rozhodnou, tj. rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude zachována. 7. Nyní tedy probíhá řízení před městským soudem. Ať už věc skončí jakkoli, je tato ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2025 Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka