Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti L. N., zast. JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou, sídlem Pardubice-Semtín, budova P 9, č.p. 81, Rybitví, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2009, č.j. 20 Cdo 2848/2007-46, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 24.1.2007, č.j. 22 Co 18/2007-27, a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.8.2006, č.j. 12 Nc 11128/2006-14, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a J. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 9.8.2006, č.j. 12 Nc 11128/2006-14, nařídil exekuci podle vykonatelného rozsudku vyklizení specifikované nemovitosti v kat. úz. Pardubice. V poučení, kromě jiného, upozornil, že v odvolání nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce, jinak soud odvolání odmítne. Toto usnesení stěžovatelka napadla odvoláním, v němž uvedla, že proti exekučnímu titulu podala dovolání, tudíž provedením exekuce by mohlo dojít i ke stavu, který by bylo nákladné navrátit do původního stavu.
Krajský soud odvolání odmítl, protože stěžovatelka v odvolání neuvedla žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce a samotné podání mimořádného opravného prostředku nemá vliv na jeho vykonatelnost. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, v něm popsala okolnosti, za nichž společně s manželem uzavřela s oprávněným a jeho bývalou manželkou kupní smlouvu ohledně vyklizované nemovitosti, namítala její neplatnost, byť o ní již bylo rozhodnuto, tvrdila, že od smlouvy bylo odstoupeno, upozorňovala, že v nalézacím řízení nebyl proveden navrhovaný důkaz výslechem svědka, atd.
Nejvyšší soud, po zjištění, že dovolání není přípustné, ho napadeným usnesením odmítl. V odůvodnění podrobně vysvětlil irelevantnost stěžovatelčiných dovolacích námitek (str. 3 a 4), zejména připomenul, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2009
František Duchoň předseda senátu