Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti Družstevní záložny PRIA, Šumavská 35, Brno 602 00, zastoupené JUDr. Pavlem Babáčkem, advokátem v Brně, Vranovská 21, Brno, proti postupu Nejvyššího správního soudu ve věci sp.zn. 6 A 23/2001 a o návrhu na zrušení ust. § 33 odst. 3 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh se odmítají .
O d ů v o d n ě n í :
V replice ke stanovisku Nejvyššího správního soudu stěžovatelka polemizuje s právním názorem Nejvyššího správního soudu o možnosti aplikace § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona o konkurzu a vyrovnání na posuzovaný případ a trvá na právním názoru uvedeném v ústavní stížnosti. Poukazuje také na to - nad rámec ústavní stížnosti - že k porušení jejich základních práv Nejvyšším správním soudem došlo již tím, že v řízení došlo k průtahům.
Z vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 23/2001 vyplývá, že z důvodu prohlášení konkursu (jehož účinky nastaly 28. dubna 2004) na majetek stěžovatelky bylo přerušeno řízení podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání, dle kterého má prohlášení konkurzu účinky, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkurzní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkurzu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Nejvyšší správní soud přezkoumával v předmětném řízení rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 9.1.2001, čj. 352/126.922/2000, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami ze dne 13.11.2000, čj. 5178/2000/I, jímž bylo rozhodnuto o zastavení správního řízení podle § 28 odst. 4 zák. č. 87/1995, o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
III. ÚS 17/05
(www.judikatura.cz), od kterého se nemíní odlišovat ani v posuzované - zcela srovnatelné - věci. Podle názoru Ústavního soudu uvedené ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání je nutné vykládat tak, že správní žalobou napadené rozhodnutí Ministerstva financí, které se týkalo nucené správy zavedené se stěžovatelkou Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami (dne 13.7.2000, rozhodnutím čj. 3787/2000/I), je svou povahou rozhodnutí (a tedy i příslušné správní řízení), které se týká majetku záložny, neboť zavedení, respekt. skončení nucené správy nepochybně představuje zásah do majetkových práv družstevníků a spadá tedy pod hypotézu normy obsažené v ust. § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání. Oznámení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2004 (č.l. 6 A 23/2001-76), že se nekoná jednání nařízené na den 22. 12. 2004 z důvodu přerušení řízení, má tedy jasný a zřetelný zákonný podklad.
Za této situace je zřejmé, že Nejvyšší správní soud postupoval ve věci stěžovatelky v souladu s platnou právní úpravou obsaženou v zákoně o konkurzu a vyrovnání; již proto nemohlo dojít jeho postupem k porušení ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky.
K návrhu stěžovatelky na zrušení ust. § 33 odst. 3 první věty s. ř. s. Ústavní soud konstatuje, že uvedené ustanovení má v tomto zákoně své opodstatnění. Vyhověním návrhu stěžovatelky by nastala situace, kdy by bylo dovoleno jednat i procesně nezpůsobilým účastníkům. Nadto podle obsahu ústavní stížnosti stěžovatelka fakticky poukazuje na to, že charakter sporu se nekryje se spory, u nichž se podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání přerušuje řízení. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně porušena nebyla. Proto Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. září 2006
František Duchoň předseda senátu