Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Hany Sirůčkové, zastoupené advokátkou Mgr. Petrou Civínovou, sídlem J. Dobrovského 1047, Čáslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 259/2024-144 ze dne 15. ledna 2025 a usnesení Okresního soudu v Berouně č. j. 4 C 115/2024-34 ze dne 29. července 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně jako účastníků řízení a Roxany Hradské, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k čemuž mělo dojít procesním pochybením soudů v řízení o žalobě vedlejší účastnice z rušené držby. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení. Stěžovatelka také požaduje, aby Ústavní soud vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení před Ústavním soudem.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 4 C 115/2024, okresní soud napadeným usnesením rozhodl, že je stěžovatelka povinna zdržet se rušení vedlejší účastnice v její držbě vlastnického práva dále specifikovaných pozemků, zejména zdržet se jakéhokoliv jednání, kterým by odstraňovala oplocení vedlejší účastnice nacházející se na těchto pozemcích nebo umísťovala na hranici těchto pozemků nové oplocení (výrok I), a dále že je stěžovatelka povinna odstranit oplocení, které nechala umístit na příjezdové cestě nacházející se na hranici dále specifikovaných pozemků, a uvedla tak držbu vedlejší účastnice do původního stavu (výrok II). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud rozhodl, aniž by stěžovatelku kontaktoval a vyžádal si její vyjádření k žalobě. Tuto možnost tak měla až v odvolání a v odvolacím řízení, v němž navrhla důkazy k vyvrácení tvrzení vedlejší účastnice, krajský soud je však odmítl s nedostatečným, nesprávným a paušálním odůvodněním, že důkazy směřovaly ke skutečnostem, které neměly na rozhodnutí vliv.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Posuzovaná ústavní stížnost vzešla z řízení o žalobě z rušené držby, tedy z řízení, v němž se práva a povinnosti účastníků neupravují konečným způsobem. Ústavní soud do rozhodovací činnosti soudů v těchto případech zasahuje zcela ojediněle, přičemž přistupuje jen k omezenému testu ústavnosti [(srov. nález sp. zn. IV. ÚS 4306/18 ze dne 21. 5. 2019 (N 93/94 SbNU 179)]. Ústavní soud přitom neztrácí ze zřetele smysl žaloby z rušené držby, kterým je ochrana posledního stavu držby a její navrácení, tedy ochrana faktického stavu, nikoliv rozhodování o hmotných subjektivních právech.
6. Jde-li o námitku, že stěžovatelce nebyla zaslána žaloba k vyjádření, Ústavní soud tento postup v daném typu řízení shledal ústavně souladným již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3474/21 ze dne 19. 4. 2022 (N 49/111 SbNU 237). V usnesení sp. zn. II. ÚS 601/23 ze dne 5. 4. 2023 k tomu dodal, že "jedním ze základních principů daného řízení je zajištění účinné, tj. i včasné ochrany ‚pokojnému stavu', a tudíž je povinností soudu postupovat co nejrychleji (viz § 177 odst. 1 o. s. ř.), přičemž osoba eventuálně dotčená rozhodnutím soudu prvního stupně může realizovat tato svá procesní práva v řízení odvolacím". Proto Ústavní soud "nesdílí názor, že by tato specifická úprava posesorního řízení či postup okresního soudy jakkoliv kolidovaly se základním právem na řádný proces podle čl. 36 a násl. Listiny".
7. Stěžovatelce je naopak do jisté míry nutno přisvědčit ohledně výhrad vůči odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, neboť vypořádání důkazních návrhů stěžovatelky odvolací soud skutečně pojal poněkud povrchně. S ohledem na výše popsanou povahu řízení o posesorní žalobě, na s tím spojenou zdrženlivost Ústavního soudu v těchto věcech a na okolnosti posuzované věci nicméně Ústavní soud ani přesto důvod ke kasačnímu zásahu neshledal.
8. Je tomu tak mimo jiné proto, že navzdory nedostatkům v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je z vyžádaného spisu patrné, že stěžovatelkou navržené důkazy - jak jsou reprodukovány v ústavní stížnosti - by skutečně na výsledku řízení nemohly nic změnit.
9. Důkazy navržené za účelem zpochybnění důvěryhodnosti vedlejší účastnice nebylo důvod provádět, neboť rozhodnutí okresního soudu nebylo postaveno (jen) na tvrzeních vedlejší účastnice (či snad na její účastnické výpovědi), tedy její věrohodnost neměla na rozhodnutí vliv (viz body 22 a 23 rozhodnutí okresního soudu). Čestné prohlášení Štěpána Macha, geometrický plán z roku 1994, rozhodnutí stavebního úřadu ani vyjádření geodeta (resp. skutečnosti, které jimi měly být prokázány) ničím nezpochybňují naplnění podmínek pro vyhovění žalobě vedlejší účastnice, zvláště když stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by šlo o situaci dle věty druhé § 1007 odst. 1 občanského zákoníku (a ke včasnosti žaloby, kterou nicméně stěžovatelka v ústavní stížnosti už nezpochybňuje, se soudy vyjádřily dostatečně).
10. Jde-li o výřez územního plánu, jímž má být prokázáno, že vedlejší účastnice nemohla mít v držbě daný pozemek, neboť jde o obslužnou komunikaci, užívanou i ostatními chataři, je nutno připomenout, že jednak výřez územního plánu užívání komunikace "ostatními chataři" nemůže prokázat, navíc jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 4306/18 , žalobci může být "posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší". Soud totiž není oprávněn zkoumat právní otázky, nýbrž se omezí jen na zjištění skutkového stavu.
11. Dále stěžovatelka navrhovala k důkazu fotografie, které mají dokazovat, že jí vybudovaný plot nestojí na cestě vedlejší účastnice. To má plynout jednak z toho, že plot stojí mimo vyježděné koleje, jednak z toho, že se nachází dále od cesty než (teprve nedávno odstraněné) náletové rostliny, resp. než živý plot. K tomu lze uvést, že soudy (ani vedlejší účastnice) netvrdily, že by se celý stěžovatelčin plot nacházel na dané cestě. V souladu s tím ostatně krajský soud upřesnil, že "odstranění plotu a uvedení držby vlastnického práva žalobkyně do původního stavu je třeba vnímat tak, aby příjezdová cesta byla průjezdná stejným způsobem jako před umístěním plotu".
Je zjevné, že plot zasahoval do cesty jen v určitých místech, což ovšem postačovalo k tomu, aby se cesta stala neprůjezdnou, resp. průjezdnou jen obtížně, jak z fotografií založených ve spise vyplývá. Fotografie, ze kterých zrovna nebude problém s průjezdem patrný, na tom nemohou nic změnit. To platí tím spíše, pokud stěžovatelka sama v odvolacím řízení připustila, že dané fotografie nebyly pořizovány s cílem, aby na jejich základě šla posoudit možnost průjezdu vozidla vedle plotu, ale jen z radosti z výsledku vlastní práce.
Lze pak dodat, že k průjezdu motorového vozidla je zpravidla potřeba širší prostor, než v jakém se nacházejí vyjeté koleje, a že postavený umělý plot představuje větší překážku průjezdu vozidla než náletové rostliny.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti sdílí osud ústavní stížnosti. Návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu nemohlo být vyhověno, neboť stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu