Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti R. D., zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem v Praze, Táboritská 23, 130 87 Praha 3, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 18.12.2003, čj. 5 T 90/2002-215, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21.4.2004, čj. 12 To 106/2004-226, a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2004, sp. zn. 6 Tdo 1072/2004, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců podmíněně se zkušební dobu dvou let. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně zrušil ve výroku o trestu a odsoudil stěžovatele k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 1 měsíc. Stěžovatel napadl uvedený rozsudek krajského soudu dovoláním, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Podle stěžovatele důkazní řízení ve věci bylo neúplné a jednostranné. Neprovedením některých důkazů byl prý krácen ve svých právech, především v právu na spravedlivý proces. V řízení nebylo prokázáno, že by měl v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, který by mu plynul z pojistné smlouvy. Přestože stěžovatel nárokoval vůči pojišťovně částku řádově o statisíce vyšší, než byl tzv. limit, který uznala Česká pojišťovna, byl odsouzen pouze za částku 12.900,- Kč. Soudy nerozhodly v souladu se zjištěnými skutečnostmi, neboť bylo zjištěno, že v domě došlo ke vloupání a zničení balkónových dveří, což stěžovatel považoval za škodnou událost ve výši pořizovací ceny těchto dveří. Podle stěžovatele nebyla jeho obhajoba vyvrácena, neboť k poškození dveří vloupáním došlo a škoda mu vznikla, bez ohledu na to, jak a za kolik došlo následně k jejich výměně.
Stěžovatel se dále dovolal výpovědi svědka K., likvidátora pojišťovny. Konečně dodal, že i kdyby byla jeho obhajoba vyvrácena, stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost prý nedosahuje povahy činu trestného.
Stěžovatel v replice na uvedená vyjádření konstatoval, že ani účastníci ani vedlejší účastníci ve svých vyjádřeních neuvádějí nové skutečnosti, a proto trvá na své ústavní stížnosti.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že k zásahu do jeho základních práv došlo proto, že důkazní řízení v jeho věci bylo neúplné a jednostranné a že soudy neprovedly některé důkazy (neuvádí však, které). K těmto tvrzením poukazuje Ústavní soud na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Jak z něho vyplývá, soudy provedly všechny navržené důkazy, především vyslechly řadu svědků (svědka K. opakovaně), provedly i důkazy listinné (viz č.l. 173), včetně fotodokumentace. Pokud jde konkrétně o likvidátora pojišťovny K., ten vypověděl, že podle spisu došlo jen k poškození skleněné výplně dveří, leč stěžovatel chtěl uhradit dveře celé a předložil doklad o výměně za nové datovaný před škodnou událostí.
Provedené důkazy pak soudy hodnotily v souladu s ust. § 2 odst. 5 tr. řádu a dospěly k jednoznačnému závěru o spáchání trestného činu pojistného podvodu. Při výkladu běžného práva postupovaly ústavně konformním způsobem, jejich rozhodnutí jsou logická a přesvědčivá, nemají charakter svévole a mezi skutkovými zjištěními a skutkovými a právními závěry, jež z nich obecné soudy vyvodily, nelze spatřovat ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou proto i z ústavněprávního hlediska plně akceptovatelná.
Jen pro úplnost Ústavní soud podotýká, že otázku společenské nebezpečnosti stěžovatelova činu zvažovaly již obecné soudy a při úvaze o výši a druhu trestu ji plně reflektovaly. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, tedy stěžovatelova práva na spravedlivý proces, zjevně nedošlo. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. července 2006
František Duchoň v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Kučná
Kc:
1) odešli do vl. rukou:
- stěžovatel
- advokát
- OS v Kladně
- KS v Praze
- NS ČR
2) Vrať spis 5 T 90/2002 OS v Kladně 3) Vrať originály příloh A,B,C, kopie ponech 4) Po vrácení doručenek spis založ