Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Evy Slavkovské a Pavla Slavkovského, obou zastoupených JUDr. Alešem Janochem, advokátem, sídlem Národní 21/340, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024 č. j. 27 Co 164/2024-371 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. května 2024 č. j. 5 C 230/2022-316, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a Mgr. Zuzany Staňkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížnost se týká nákladů řízení. Vychází ze sporu mezi stěžovateli a vedlejší účastnicí, která se vůči nim před civilními soudy domáhala uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva k vymezeným pozemkům spočívajících ve stékání vody z jejich pozemku.
2. Okresní soud Praha-západ napadeným usnesením řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby (výrok I). Současně vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 45 738 Kč (výrok II). Náklady státu spočívající ve znalečném rozdělil rovnoměrně mezi stěžovatele a vedlejší účastnici s tím, že ze znaleckého posudku profitovaly obě strany (výroky III a IV). Proti rozhodnutí podali stěžovatelé i vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") prvostupňové rozhodnutí potvrdil ve výrocích III a IV. Ve výroku II jej ale změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že důvodem ke zpětvzetí žaloby vedlejší účastnice bylo odstranění nepříznivého stavu (vtékání vody na její pozemek) způsobem, který nelze přičítat žádné ze stran. Jelikož nešlo určit viníka zastavení řízení, bylo nutné aplikovat § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, nikoliv § 146 odst. 2 téhož zákona, jak učinil soud prvního stupně.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 Protokolu č. 1 k této úmluvě. Tvrdily, že z jejich strany k žádným zásahům do vlastnického práva vedlejší účastnice nedochází a nedocházelo před ani po podání žaloby. Stav odtoku vody byl údajně po celou dobu řízení stejný a k žádné změně nedošlo.
Proto stěžovatelé považují závěr odvolacího soudu, podle něhož došlo k objektivnímu zlepšení stavu, za svévolný a za extrémně rozporný s principy spravedlnosti. Viníkem zastavení řízení byla podle stěžovatelů vedlejší účastnice, což se mělo promítnout do nákladového výroku. Krajský soud se podle stěžovatelů ztratil v důkazech a uniklo mu, že ke vtékání vody k vedlejší účastnici od stěžovatelů nikdy nedocházelo. Dále stěžovatelé zevrubně popsali současné i historické místní poměry odtoku vody a vyčetli krajskému soudu, že pomíjí skutečné příčiny problémů s odtokem vody.
Konečně stěžovatelé rozporovali závěr soudu prvního stupně o rovnoměrném rozdělení nákladů na znalečné mezi obě strany.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že v posuzovaném případu neshledal závažné (mimořádné) důvody, které by odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu. Ústavní soud mnohokrát zopakoval, že se k přezkumu v oblasti nákladů řízení staví velmi zdrženlivě [např. nález ze dne 17. dubna 2019 sp. zn. II. ÚS 2632/18
(N 65/93 SbNU 301), bod 19]. Z hlediska kritérií řádného procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje ústavního významu [např. nález ze dne 15. října 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12
(N 173/67 SbNU 111), bod 11]. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou [stanovisko pléna ze dne 5. března 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 11, a judikatura tam citovaná]. Takové mimořádné okolnosti v posuzované věci Ústavní soud neshledal a dospěl k závěru, že věc nedosahuje ústavní intenzity (srov. čl. 83 Ústavy).
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu