Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti MIPEXA s.r.o., sídlem Traplice 426, zastoupené advokátem doc. JUDr. Ing. Tomášem Moravcem, Ph.D., sídlem Hubáčkova 576/25, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 141/2024-30 ze dne 22. 1. 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 A 7/2024-28 ze dne 22. 5. 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva průmyslu a obchodu jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka žádala o podporu z operačního programu Ministerstva průmyslu a obchodu pro projekt na inovaci výroby housingu pro tepelná čerpadla. Ministerstvo žádost stěžovatelky zamítlo. V řízení před správními soudy se stěžovatelka domáhala zrušení aktu Ministerstva průmyslu a obchodu, jímž ministerstvo odmítlo její žádost o přezkum rozhodnutí výběrové komise.
2. Správní soudy stěžovatelce nevyhověly, protože podle nich akt, který stěžovatelka napadala, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Městský soud proto její žalobu odmítl, aniž by se rozhodnutím věcně zabýval, a NSS se s rozhodnutím městského soudu ztotožnil. Jediným rozhodnutím, které bylo ve stěžovatelčině věci vydáno, bylo rozhodnutí ze dne 7. 11. 2023, kterým ministerstvo zamítlo žádost o poskytnutí dotace. Právě toto rozhodnutí měla podle správních soudů stěžovatelka žalovat. Soudy uvedly, že žádost o přezkum, jejímž výsledkem byl akt, který stěžovatelka napadá, je pouze vnitřním kontrolním mechanismem ministerstva, definovaným v interních předpisech - nejde o zákonem předvídaný či stanovený postup.
3. Stěžovatelka proti oběma rozhodnutím podala ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). Namítá porušení právní jistoty, legitimního očekávání a práva na přístup k soudu.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Neexistuje základní právo na podporu z operačního programu na inovaci výroby housingu pro tepelná čerpadla. Jediné základní právo "ve hře" je tak procesní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem ochrany svého práva, které mělo být podle stěžovatelky zkráceno rozhodnutím orgánu veřejné správy (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny).
6. Správní soudy stěžovatelce řekly, že akt, proti němuž brojí, není rozhodnutí orgánu veřejné správy, které by mohlo stěžovatelku zkrátit na jejích veřejných subjektivních právech. Takovým rozhodnutím je rozhodnutí ministerstva ze dne 7. 11. 2023 o zamítnutí žádosti o dotaci. To ale stěžovatelka žalobou nenapadla. Naopak trvala na tom, že napadá akt ministerstva o odmítnutí její žádosti o přezkum, přestože na nepřípustnost žaloby proti uvedenému aktu upozorňovalo ve svém vyjádření k žalobě i ministerstvo.
7. Jak uvádí NSS, ze zákonné úpravy plyne, že proti rozhodnutí ministerstva o zamítnutí žádosti není přípustné odvolání, rozklad, obnova řízení ani přezkumné řízení (§ 14q odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech). Žádost o přezkum proto nemůže být ničím jiným než interním mechanismem, který je součástí možnosti účastníků se vyjádřit k podkladům k rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Ústavní soud na tomto výkladu neshledává nic protiústavního; ostatně ani stěžovatelka tento výklad v ústavní stížnosti přímo nezpochybňuje. Tato zákonná úprava přitom vymezuje onen "stanovený postup" pro ochranu svého práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a měla být stěžovatelce známa.
8. Ústavní soud uznává argumentaci stěžovatelky, že institut "žádosti o přezkum" v kontextu jednání ministerstva ve stěžovatelčině případě mohl vyvolat zdání, že rozhodnutí o takové žádosti je nezbytné k vyčerpání prostředků nápravy (a k podání následné správní žaloby). NSS ovšem stěžovatelku správně upozorňuje, že tyto okolnosti by mohly mít vliv na posouzení včasnosti žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dotaci (viz body 46 až 51 napadeného rozsudku NSS a tam rozebraný rozsudek NSS č. j. 2 As 287/2023-36). Nemohou mít však vliv na vymezení předmětu řízení, resp. na vymezení napadeného aktu. To je věcí žalobkyně.
9. Stěžovatelka tedy měla právo na přístup k soudu, který by přezkoumal rozhodnutí, jež ji domněle zkracuje na veřejných subjektivních právech. Toto právo ale nevyužila, ačkoliv k tomu měla příležitost.
10. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu