Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele K. S., proti rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4886/2009-223 ze dne 9. 12. 2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu bylo dne 29. 3. 2011 doručeno podání stěžovatele (s žádostí o ustanovení advokáta), jež Ústavní soud dle jeho obsahu posoudil jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. Shledal, že tomu tak není. Stěžovatel především nerespektoval § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Byl vyzván k odstranění této vady byl podrobně poučen přípisem ze dne 31. 3. 2011, v němž mu Ústavní soud vysvětlil, že sám mu advokáta neustanovení a odkázal jej na Českou advokátní komoru. Byla mu stanovena lhůta k odstranění vady v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Stěžovatel převzal výzvu 11. 4. 2011, leč ve stanovené lhůtě, ani později, vytýkanou vadu neodstranil. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2011
Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj