Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti Z. F., zastoupené Mgr. Jiřím Dudou, advokátem v Opavě 5, Holasická 2, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě č.j. ZN 1144/2005-49 ze dne 9. 2. 2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatelka podala trestní oznámení na lékaře Slezské nemocnice v Opavě, kteří podle jejího názoru v období roku 2002-2003 zanedbali lékařskou péči a stanovili chybnou diagnózu jejího manžela, jenž dne 12. 3. 2004 zemřel. Její trestní oznámení bylo výše označeným usnesením policejního komisaře odloženo a stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta. Stěžovatelka tvrdí, že přes dostatečný materiál získaný policejním šetřením dospěly oba orgány k nesprávnému závěru, že jednáním lékařů Slezské nemocnice nebyla naplněna skutková podstata žádného trestného činu, neposoudily věc dostatečně, že všech hledisek, ačkoliv stěžovatelka jim poskytla dostatek právních závěrů i argumentů. Zdůraznila, že lékaři dospěli k nesprávným či zpožděným diagnózám, což prý vyplývá ze zápisu územní znalecké komise i ze znaleckého posudku Lékařské fakulty UP v Olomouci.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že nebylo zahájeno trestní stíhání lékařů Slezské nemocnice v Opavě a věc byla podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložena.
V souzené věci stěžovatelka tvrdí, že bylo porušeno její základní právo, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z uvedeného ustanovení, jež obsahově spadá pod institut práva na spravedlivý proces, vyplývá zejména právo na soudní ochranu, či na ochranu jiným orgánem než soudem v případě porušení subjektivního práva fyzické nebo právnické osoby.
To však znamená, že postup podle citovaného ustanovení pamatuje na zcela jiné situace, než tomu bylo v souzené věci. Jak již totiž Ústavní soud judikoval dříve, "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán.
Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" (usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96 , Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 7, str. 345).
Rovněž v souzené věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že obvodní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Opavě, nelze spatřovat porušení jejích ústavně zaručených subjektivních veřejných práv, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje (usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99 , Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 14, str. 291).
Ústavní soud z lidského hlediska postoj stěžovatelky plně chápe, leč - z důvodů výše uvedených - nemá jinou možnost než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. srpna 2007
Vojen Güttler předseda senátu