Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) PhDr. J. F., 2) Ing. E. S. a 3) Mgr. P. F. všech zastoupených JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem AK Schlesinger a Martének, v. o. s., se sídlem Brno, Slovákova 11, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2006, čj. 20 Co 418/2006 - 290, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. 22 C 102/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud si vyžádal vyjádření obecných soudů, jako účastníků řízení. K věci se vyjádřil jen Městský soud v Praze, který plně odkázal na své rozhodnutí, opřené o konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako neopodstatněná, pro absenci jejího ústavněprávního rozměru.
Ústavní soud tedy přezkoumal věc z hlediska shora nastíněných předpokladů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelé napadli rozhodnutí obecných soudů, vydaná v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které považují za nesprávné, takže nesprávná jsou, podle nich, i rozhodnutí obecných soudů, vydaná na jeho základě. Jedná se tak o požadavek na přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů, kde Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jejich rozhodnutí (zde datum splatnosti pohledávky a její příslušenství), ledaže by došlo v přezkoumávaném řízení a rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu. Tak tomu ovšem v tomto případě není.
Jak vyplývá z rozhodnutí obecných soudů, podle zákona o mimosoudních rehabilitacích byly dva možné způsoby vydání věci, a to dohodou nebo soudním rozhodnutím. Pokud nedošlo k dohodě, jako v případě stěžovatelů, došlo k uplatnění nároků u soudu. Nelze pominout, že věc prošla celkem dvakrát dovolacím řízením a třikrát řízením odvolacím. Otázkou úroků z prodlení se v dané věci obecné soudy důkladně zabývaly a nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Judikatura Nejvyššího soudu vychází ze systematické interpretace dotčeného zákona a pokud ji obecné soudy respektovaly, postupovaly v souladu se zákonem. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že v předložené věci obecné soudy ve svém rozhodování nevybočily z mezí daných ústavním pořádkem. Svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily a nelze dovodit, že by porušily právo stěžovatelů na spravedlivý proces.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu