Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele André Havelky, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 25 Cdo 4519/2014-538, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2014, č. j. 20 Co 333/2014-499, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 6. 2014, č. j. 11 C 116/2012-429, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
3. Toto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2014, č. j. 20 Co 333/2014-499, potvrzeno. Odvolací soud konstatoval, že právní zájem pojišťovny na výsledku řízení vychází z pojistné smlouvy o odpovědnost za škodu, z níž pojistné plnění svědčí 1) žalovanému. Detailní posuzování pojistných podmínek jde dle názoru odvolacího soudu mimo rámec předmětu řízení a úvaha o tom, zda předložená pojistná smlouva kryje předmětnou pojistnou událost či nikoliv, by nepřípustně zasahovala do soukromého právního vztahu mezi pojišťovnou a 1) žalovaným.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatel napadl dovoláním, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, č. j. 25 Cdo 4519/2014-538, jako nedůvodné zamítnuto.
7. Jak vyplývá z výše uvedeného, jádrem argumentace uplatněné v nyní posuzované ústavní stížnosti je pokračující polemika stěžovatele s právním závěrem soudů všech stupňů stran existence právního zájmu pojišťovny na výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 116/2012-429. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že není součástí soudní soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností soudů. Postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad podústavních právních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je ryze záležitostí obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění učiněná soudy mají dostatečnou a racionální základnu, zda jejich právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí", nikoli však již to, zda právní závěry soudů jsou "věcně správné" či nikoli.
8. Pochybení výše naznačeného charakteru, které by jedině mohlo vést ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. Ústavní soud má naopak za to, že soudy všech stupňů řádně a srozumitelně vysvětlily, z jakých důvodů mají za to, že v daném případě byly naplněny podmínky dané ustanovením § 93 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a je tedy namístě připustit vstup pojišťovny do předmětného řízení, a to v postavení vedlejšího účastníka řízení, jenž bude vystupovat na straně 1) žalovaného, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší věcnou správnost tohoto závěru přezkoumávat, jak již bylo uvedeno shora.
9. Ústavní soud pak nemá ani za to, že by obecné soudy při posuzování zákonem stanovených podmínek pro vstup vedlejšího intervenienta do řízení postupovaly způsobem, který by byl v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03
(N 187/35 SbNU 455), v němž Ústavní soud mj. uvedl, že "právní zájem na výsledku řízení podle § 93 odst. 1 OSŘ je nutno posuzovat (...) ve všech souvislostech daného případu", a dále že "zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské řízení sporné". Ústavní soud v této souvislosti nemůže přisvědčit tvrzení stěžovatele, že v nyní souzené věci jde právě o případ, kdy je neexistence právního zájmu pojišťovny na výsledku řízení evidentní, což stěžovatel dovozoval z pojistných podmínek, v nichž jsou obsaženy mj. výluky z pojištění, mezi něž patří i případy, kdy jde o škodu "způsobenou provozem vozidla, pokud vznikl nárok na pojistné plnění z povinného pojištění" a o škodu "způsobenou v souvislosti s činností, při které právní předpis ukládá povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu." To proto, že Ústavní soud na rozdíl od stěžovatele nepovažuje událost, kdy při natáčení reklamního filmu došlo k údajnému nezvládnutí řízení bojového vozidla BVP-1 a vzniku škody na zdraví stěžovatele, za událost, u níž by (s přihlédnutím ke specifičnosti této události) bylo možno bez dalšího uzavřít, že se jedná o událost, která je evidentně podřaditelná pod některou ze stěžovatelem citovaných výluk z pojištění.
10. Ústavní soud tak má za to, že obecné soudy při svém rozhodování o připuštění vstupu pojišťovny do řízení postupovaly v souladu s výše citovaným nálezem, když zohlednily všechny souvislosti daného případu, a dále vysvětlily, z jakého důvodu jim nepřísluší se podrobně zabývat pojistnými podmínkami předmětné pojistné smlouvy. Obecné soudy proto dle názoru Ústavního soudu nepochybily, když vedlejší účastenství pojišťovny v řízení připustily.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. května 2015
David Uhlíř v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu