Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) S. G. a 2) nezletilé K. S., zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 96/2021-475 ze dne 26. 1. 2021 a Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 8 P 145/2017-421 ze dne 10. 12. 2020, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českém Krumlově, jako účastníků řízení, a dále a) města Český Krumlov, se sídlem v Českém Krumlově, Kaplická 439, b) města Kaplice, se sídlem v Kaplici, Náměstí 70, a c) L. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Českém Krumlově výrokem I napadeného usnesení zahájil řízení o preventivních, výchovných a sankčních opatřeních při výchově nezletilé stěžovatelky 2), dcery stěžovatelky 1) a vedlejšího účastníka c), a výrokem II jmenoval nezletilé opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí vedlejšího účastníka a). Proti výroku I nebylo odvolání přípustné, o odvolání stěžovatelky 1) proti výroku II usnesení okresního soudu rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích, který jej změnil, ovšem z jiných než stěžovatelkou namítaných důvodů; kolizním opatrovníkem nezletilé jmenoval orgán sociálně-právní ochrany dětí vedlejšího účastníka b).
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní stížnost byla sice podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), osobami oprávněnými a řádně zastoupenými (§ 30 odst. 1 téhož zákona), je však nepřípustná, neboť nejsou splněny podmínky předvídané § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
4. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se projevuje požadavkem vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní stížností by měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná (i když proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány). Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí, jímž však nebyla věc pravomocně ukončena [srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 125/06
ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781),
sp. zn. III. ÚS 1692/08
ze dne 22. 7. 2008,
sp. zn. I. ÚS 4033/12
ze dne 7. 11. 2012 či
sp. zn. I. ÚS 1503/13
ze dne 28. 8. 2013; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
5. Stěžovatelky brojí ústavní stížností proti zahájení předmětného řízení (navazujícího na události popsané blíže v usneseních
sp. zn. I. ÚS 3444/20
ze dne 19. 1. 2021 a
sp. zn. III. ÚS 358/21
ze dne 30. 3. 2021) a proti ustanovení opatrovníka. Domáhají se, aby Ústavní soud vstupoval do neskončeného řízení před obecnými soudy; taková úloha mu však nepřísluší. Samotným okamžikem jmenování opatrovníka stěžovatelkám žádná újma reálně vzniknout nemohla. Je plně v kompetenci obecného soudu vyhodnotit, zda jím jmenovaný opatrovník hájí nejlepší zájem dítěte řádně, či nikoli, bez ohledu na názor rodičů, jejichž zájmy se v danou chvíli nemusejí se zájmy dítěte plně překrývat. Přesto, dospějí-li stěžovatelky v průběhu zahájeného opatrovnického řízení k závěru, že jmenovaný opatrovník nehájí řádně zájmy nezletilé, mohou se na podkladě konkrétních tvrzení domáhat změny. Na Ústavní soud se stěžovatelky mohou znovu obrátit teprve tehdy, nabydou-li dojmu, že se výkon funkce opatrovníka (ústavně relevantním způsobem) promítnul ve výsledku řízení (konečném rozhodnutí ve věci).
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2021
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj