Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelek A, B a C, zastoupených JUDr. Jiřím Jarošem, advokátem sídlem Na Pankráci 449/11Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024 sp. zn. 61 To 697/2023 a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 4. 2023 č. j. 1 KZM 432/2018-275, za účasti Městského soudu v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelky ústavní stížností napadají rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k této úmluvě.
2. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze prvním napadeným rozhodnutím v dubnu 2023 rozhodla podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků stěžovatelek na účtech vedených u Fio banky, a. s. Zdůvodnila, že k zajištění došlo na základě žádosti o právní pomoc Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických (USA) z roku 2018, k níž byl přiložen soudní příkaz Federálního soudu USA, Centrálního distriktu Kalifornie, k zabavení veškerých peněžních prostředků na těchto účtech. Skutečnosti zjištěné vyšetřováním v trestním řízení vedeném v USA nasvědčují tomu, že peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti spáchané C. A. F. a dalšími představiteli společnosti X. Podstata trestné činnosti spočívala v ilegálním publikování webové inzerce prostituce dospělých i nezletilých od roku 2004 a původ zisku z tohoto zdrojového trestného činu byl zakrýván převáděním mezi účty vedenými v USA i v dalších státech, včetně ČR. S částí představitelů bylo od roku 2020 vedeno soudní trestní řízení, C. A. F. a některé obviněné společnosti prohlásili v roce 2018 vinu a zavázali se ke spolupráci s trestními orgány. Státní zástupkyně rozhodla o zajištění již v roce 2021, její rozhodnutí ale bylo zrušeno ke stížnosti stěžovatelek. Následně státní zástupkyně na základě informací zjišťovaných prostřednictvím Nejvyššího státního zastupitelství dospěla k závěru, že orgány USA poskytly řádné a důležité důvody k tomu, aby opětovně rozhodla o zajištění. Časovou přiměřenost dovodila z trvání trestního řízení v USA.
3. Následnou stížnost stěžovatelek zamítl v únoru 2024 Městský soud v Praze druhým napadeným rozhodnutím. Rozhodnutí státní zástupkyně podle něj mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem, sleduje legitimní cíl a nejeví se jako svévolné. Je přiměřené i časově, protože k faktickému zajištění peněžních prostředků na základě původního rozhodnutí z roku 2021 došlo až v lednu 2023 (ohledně první a druhé stěžovatelky) a v únoru 2023 (ohledně trestní stěžovatelky), neboť bylo třeba vyčkat zrušení zajištění v rámci jiného, vnitrostátního řízení. Ze spisového materiálu vyplývá, že státní zástupkyně postupovala v souladu se zákonem; zajistila peněžní prostředky na bankovních účtech stěžovatelek, protože zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc by mohla být výnosem z popsané trestné činnosti. Její rozhodnutí je srozumitelně a logicky odůvodněno. Nesouhlasí-li stěžovatelky s dalším trváním zajištění, mohou opakovaně uplatňovat procesní prostředky k ochraně svých práv a žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
4. Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že jejich peněžní prostředky jsou orgány činnými v trestním řízení nezákonně zajišťovány už od dubna 2018, aniž by toto dlouholeté zajištění bylo dostatečně zdůvodněno. Stěžovatelky od roku 2018 nemohou využívat svoje prostředky. Z nyní napadených rozhodnutí není zřejmé, na jaké trestné činnosti se měly stěžovatelky podílet a jak souvisí řízení v USA s jejich penězi. Podle stěžovatelek nebylo prokázáno, že jde o výnos z trestné činnosti. Pokud měly orgány činné v trestním řízení takové pochybnosti, měly samy zahájit trestní stíhání.
Státní zástupkyni stěžovatelky vytýkají, že nijak neověřovala informace o průběhu řízení v USA. Stěžovatelky sice nemají přístup do spisu (byl jim státní zástupkyní odepřen), ale veřejně dostupné informace na webu podle nich nasvědčují tomu, že související soudní řízení jsou opakovaně rušena bez odsuzujících rozsudků. Městský soud pak v lednu 2024 rozhodoval na základě již neaktuálních informací z března 2023. Vůbec se nezabýval jejich námitkami, zejména ohledně doby trvání zajištění a podmiňování trvání zajištění výsledky vyšetřování v cizím státě.
Stěžovatelky dále namítají, že první napadené rozhodnutí bylo bance doručeno nejpozději v dubnu 2023, ale stěžovatelky ho obdržely až v září 2023 poté, co se o zajištění dozvěděly od Fio banky. Přestože se v roce 2023 po zrušení předchozího zajištění z roku 2021 všemi způsoby snažily o uvolnění peněžních prostředků a komunikovaly se státním zastupitelstvím, orgány činné v trestním řízení stěžovatelkám v žádném případě nesdělily, že prvním napadeným rozhodnutím došlo znovu k zajištění. V důsledku toho jim bylo znemožněno se účinně a včas bránit a žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
5. V doplnění ze dne 8. 6. 2025 stěžovatelky uvedly, že v říjnu 2024 znovu žádaly státní zastupitelství o zrušení zajištění. Státní zástupkyně jejich žádosti postoupila Městskému soudu v Praze k rozhodnutí, který o jejich žádosti do dne doplnění ústavní stížnosti nerozhodl, což považují za nezákonný postup a za další zásah do svého práva na spravedlivý proces. Advokát stěžovatelek se v únoru 2025 poprvé seznámil se spisem městského soudu. Stěžovatelky proto znovu poukazují na nedostatek podkladů pro napadená rozhodnutí. Vytýkají státnímu zastupitelství a městskému soudu, že neprováděly žádné vlastní hodnocení toho, zda existují skutečnosti nasvědčující tomu, že jsou jejich peněžní prostředky výnosem nebo nástrojem trestné činnosti podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Už původní žádost o právní pomoc z roku 2018 podle stěžovatelek neprokázala potřebu zajištění, natožpak všech jejich prostředků. Jediná věta, která by se mohla týkat přímo stěžovatelek, hovoří o několika elektronických převodech přes českou Fio banku a o seznamech bankovních účtů, ale už nic neříká o konkrétních podezřelých částkách. Stěžovatelky nikdy v USA nebyly aktivní, žádné platby jim z USA nepřišly. Přiznání amerických obviněných se nemůže týkat jejich majetku. Stěžovatelky připomínají, že samy nebyly v USA ani v ČR nikdy obviněny z žádné nezákonné činnosti. Informace obsažené v průběžné e-mailové komunikaci českých a amerických orgánů stěžovatelky rozporují novými zjištěními z veřejně dostupných zdrojů, podle kterých byl soudní proces v USA opakovaně rušen pro vady obžaloby a zahajován znova na základě jiné obžaloby. Sdělované důvody proto podle stěžovatelek nemohou být stejné jako v době žádosti o právní pomoc.
6. Ústavní stížnost byla oprávněnými osobami podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stěžovatelky jsou řádně zastoupeny advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
8. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a ze spisového materiálu, který si Ústavní soud vyžádal od městského státního zastupitelství a od městského soudu, vyplývá, že poprvé byly peněžní prostředky stěžovatelek skutečně zajištěny v roce 2018 v rámci vnitrostátního prověřování trestné činnosti. V roce 2021 došlo k "přezajištění" týchž peněžních prostředků na základě americké žádosti o právní pomoc. Tehdejší rozhodnutí státní zástupkyně městského státního zastupitelství zrušil městský soud v únoru 2023. Následně byla vydána nyní napadená rozhodnutí. Jakkoliv z pohledu stěžovatelek trvá zajištění peněžních prostředků fakticky od roku 2018, dobu zajištění v rámci mezinárodní spolupráce lze s jistotou počítat až od vydání prvního napadeného rozhodnutí v dubnu 2023, nejdéle však od (později zrušeného) zajištění v roce 2021. Tato doba je ovšem primárně dána rozsáhlostí trestního řízení v USA a nelze ji přičíst státní zástupkyni ani městskému soudu. Samy stěžovatelky poukazují na to, že trestní proces v USA dosud není u konce. Z vyžádaného spisu plyne snaha státní zástupkyně zjistit aktuální informace. Ty se v napadeném rozhodnutí promítají do jejího závěru, že nadále platí, že prostředky zajištěné na účtech stěžovatelek budou předmětem návrhu na propadnutí na základě dohody o prohlášení viny některých obviněných poté, co skončí trestní řízení ostatních obviněných. Stejné důvody vedly městský soud k zamítnutí stížnosti stěžovatelek. Jejich námitky s těmito závěry státní zástupkyně a městského soudu nejsou v rozporu. Stěžovatelky ostatně ani netvrdily, že by jim zajištění prostředků znemožňovalo podnikání nebo je jinak nepřiměřeně zasahovalo.
9. Stížnostní námitku týkající se odepření nahlédnutí do spisu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou. Jednak je ze spisového materiálu patrné, že státní zástupkyně odepření nahlížení zdůvodnila tím, že ohledně informací ve spise je na základě žádosti o právní pomoc vázána mlčenlivostí. Jednak stěžovatelky tuto námitku spojují s nemožností se účinně proti zajištění bránit, ale z jejich podání i z formulace jejich námitek je zřejmé, že jim tato možnost byla zachována.
10. Se stěžovatelkami lze souhlasit v tom, že napadené rozhodnutí o zajištění jim bylo doručováno s určitou prodlevou. Ze spisového materiálu však plyne, že tato prodleva byla dána snahou státní zástupkyně nejprve realizovat toto zajištění, k čemuž ji ostatně zavazuje § 79b odst. 1 trestního řádu. Poté, co státní zástupkyni banka sdělila, že peněžní prostředky zajišťuje na základě napadeného rozhodnutí, jej státní zástupkyně stěžovatelkám doručila.
11. Průběhem vyřizování žádosti stěžovatelek o zrušení zajištění z října 2024 se Ústavní soud nemohl zabývat, protože nijak nesouvisí s postupem orgánů činných v trestním řízení před vydáním nyní napadených rozhodnutí. Podání stěžovatelek z června 2025 ani nelze považovat za novou ústavní stížnost směřující proti tomuto postupu, protože jej stěžovatelky zaslaly k nynější spisové značce, označily jej jako doplnění informací k nyní projednávané ústavní stížnosti a setrvaly v něm na původním návrhu na zrušení napadených rozhodnutí.
12. Ústavní soud shrnuje, že neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelek. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jejich ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2025
Jan Wintr, v. r. předseda senátu