Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele S. F., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň-Bory, zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 67 To 14/2024-52 ze dne 30. ledna 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ("soud prvního stupně") č. j. 37 PP 41/2023-35 ze dne 13. prosince 2023 byl stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, byla mu stanovena zkušební doba čtyř let a uložena povinnost podle svých sil ve zkušební době nahradit škodu způsobenou trestným činem. Městský soud v Praze ("stížnostní soud") napadeným usnesením zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, znovu rozhodl a žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří a půl let. Soud prvního stupně uzavřel, že stěžovatel splnil podmínky pro podmíněné propuštění, tedy vykonal požadovanou část trestu, dostatečně se napravil, existuje dobrá prognóza vedení řádného života, a proto jej podmíněně propustil; vycházel ze skutečnosti, že podstatnou část vykonaného trestu strávil stěžovatel ve vazbě a požadavky státního zástupce posoudil jako fakticky nesplnitelné. Námitkám státního zástupce naopak přisvědčil stížnostní soud, který sice připustil, že nebylo vinou stěžovatele, že je stále zařazen v přijímacím oddíle, svým přístupem však neprokázal, že je důvod jej podmíněně propustit.
4. Podle stěžovatele je závěr o nesplnění podmínky polepšení nepřezkoumatelný, neboť není jasné, jak by mohl tuto podmínku naplnit. Je vinou státu, nikoli stěžovatele, že neměl stanoven program zacházení, nevykonával práci ani neabsolvoval terapeutický výcvik. V hodnocení věznice nebyly žádné negativní poznatky, stěžovatel lituje svého činu, získal nad ním náhled a hradí způsobenou škodu. K podmínce prognózy řádného života uvedl, že se za své jednání omluvil již v průběhu hlavního líčení. S poškozenými uzavřel dohody a podle splátkových kalendářů za něj plní jeho rodinní příslušníci, neboť on nemá dostatek příjmů; plnil-li by sám, nemohla by být uhrazena tak velká část škody a možnost žádat o podmíněné propuštění by tak byla vyloučena. Z uvedených důvodů požaduje zrušení usnesení stížnostního soudu.
5. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a nikoli dalším stupněm v soustavě obecných soudů. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nejde-li současně o porušení základního práva nebo svobody. Ústavní soud zasáhne pouze při nejzávažnějších pochybeních, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo svévolné.
6. Podle usnesení soudu prvního stupně stěžovatel udržuje kontakt se sociálním zázemím a prognóza jeho resocializace se jeví jako reálná, doposud nebyl kázeňsky odměněn ani trestán. Z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé, splnil podmínku časovou, neprokázal však polepšení a nelze ani dovodit, že povede řádný život. Podle stížnostního soudu nemá stěžovatel náhled nad spáchanou trestnou činností; pro takový závěr musí svědčit nadstandardní chování a plnění úkolů ve výkonu trestu, které stěžovatel neprokázal [například nález sp. zn. I.
ÚS 989/22 ze dne 19. července 2022 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)]. Nelze přisvědčit ani tvrzení o prognóze budoucího vedení řádného života; stěžovatel nedoložil, že má zajištěné zaměstnání, aby mohl plnit své závazky způsobené trestnou činností a vyjma ubytování a zájmu pokračovat ve studiu, nepředestřel ani relevantní představy o budoucím životě. Stěžovatel byl odsouzen pro zvlášť závažný zločin, na náhradě škody se však sám aktivně nepodílel ani z části a využívá jen dobrodiní rodiny.
Vzhledem k tomu, že mu vedle trestu odnětí svobody byl uložen i trest vyhoštění, považuje stížnostní soud za nutné předložit plán, jak bude stěžovatel hradit škodu.
7. Ústavní soud opakovaně judikoval, že nenárokové žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze vyhovět u osob, u kterých lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Možnost podmíněného propuštění má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Obecný soud musí prověřit splnění předvídaných okolností a zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí.
8. Institut podmíněného propuštění v sobě zahrnuje nástroje pro pokračování procesu resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby a "Damoklův meč" hrozícího nařízení výkonu zbytku trestu výrazně snižuje riziko potenciální recidivy [viz nález sp. zn. III. ÚS 1735/10 ze dne 12. května 2011 (N 90/61 SbNU 405)]. Podmíněně propustit odsouzeného mohou obecné soudy jen v případech, kdy již byl splněn předpokládaný účel trestu. Výklad rozhodných podmínek (zda odsouzený prokázal polepšení a zda lze očekávat vedení řádného života), je z povahy věci založen v rovině tzv. soudního uvážení, směřujícího k vymezení relativně neurčitého pojmu.
9. Porušení základních práv stěžovatele nelze spatřovat v tom, že stížnostní nezjistil naplnění všech podmínek pro vyhovění žádosti. Posouzení je svěřeno soudu, který se musí důkladně a zákonem stanoveným způsobem věcí zabývat - nejde o algoritmus, podle kterého by naplnění definované řady požadavků automaticky muselo vést k rozhodnutí o propuštění. Stěžovateli byl uložen trest s přihlédnutím ke všem okolnostem trestního řízení, ve výši stanovené zákonem, s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu (čl. 39 Listiny), a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, která nenastupuje automaticky. Proto lze i s odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 715/04 ze dne 1. prosince 2005 (N 219/39 SbNU 323) dospět k závěru, že ústavně zaručená práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny) nebyla porušena, neboť stížnostní soud řádně posoudil splnění zákonných podmínek a své úvahy odpovídajícím způsobem odůvodnil.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu