Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. S., zastoupené JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-164217-3/SO-2024 ze dne 3. 2. 2025 a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-212719-9/VS-2023 ze dne 16. 10. 2024, za účasti Ministerstva vnitra jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala prostřednictvím Úřadu městské části Praha 2 žádost o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra však její žádost zamítlo podle § 51 odst. 3 správního řádu z důvodu podle § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství. Podle stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb podléhajících utajení totiž stěžovatelka ohrožuje bezpečnost státu (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství).
2. Ministr vnitra následně zamítl stěžovatelčin rozklad proti rozhodnutí ministerstva. Podrobně se vyjádřil k povaze řízení o udělení státního občanství, významu stanovisek bezpečnostních sborů a ústavní konformitě zákonné úpravy. Odkázal přitom na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. 10. 2016 nebo
Pl. ÚS 39/17 ze dne 2. 7. 2019. Ministr uvedl, že si vyžádal aktualizované podklady od příslušného bezpečnostního sboru, aby posoudil, zda u účastnice řízení nadále trvá bezpečnostní riziko. Dospěl přitom k závěru, že bezpečnostní riziko přetrvává. Překážka pro udělení státního občanství ve smyslu § 22 odst. 3 zákona o státním občanství nepominula.
3. Stěžovatelka uvádí, že podala řádnou žádost o udělení státního občanství splňující všechny zákonné náležitosti. Namítá, že postup správních orgánů, které využily zákonné možnosti zamítnutí žádosti bez sdělení faktických důvodů, je nezákonný. Nepředstavuje totiž žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Byť stěžovatelka není obeznámena s důvody zamítnutí žádosti, domnívá se, že jsou nepravdivé a nerelevantní. Vysvětluje, co by jí mohlo být bezpečnostními sbory kladeno k tíži a v podrobnostech uvádí uvedené skutečnosti na pravou míru. Ministerstvo vnitra ve vyjádření zopakovalo svou dřívější argumentaci.
4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
5. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.
6. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16 , zejména bod 61 odůvodnění).
7. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod (nález sp. zn. Pl. ÚS 39/17 ).
8. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 zákona o státním občanství).
9. Ústavní soud má přitom pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé (podrobněji k postupu Ústavního soudu viz nálezy sp. zn. III. ÚS 22/20 ze dne 29. 9. 2020 a
III. ÚS 2116/21 ze dne 19. 10. 2021).
10. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatelky a vyžádaného správního spisu Ústavní soud zjistil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo a že rozhodnutí nevykazuje znaky libovůle. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno základní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva (u jiného orgánu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
11. K tomu jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu. Jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatel nemá na jeho udělení ústavně zaručené základní právo ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz § 12 a § 13 zákona o státním občanství). Z podkladů předložených ministerstvem přitom vyplývá [soudci Ústavního soudu mají podle § 58 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, přístup k utajované informaci všech stupňů], že žádost stěžovatelky byla projednána a přezkoumána v řádně vedeném správním řízení.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 4. září 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu