Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti obchodní společnosti D., zastoupené JUDr. Alenou Kojzarovou, advokátkou, sídlem Uhy 108, adresa pro doručování: VKS Legal advokátní kancelář, s.r.o., V Celnici 1040/5, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2019 č. j. 10 To 10/2019-23088 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2018 č. j. 3 T 50/2017-23044, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 3. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") ze dne 14. 11. 2018 č. j. 3 T 50/2017-23044 byla podle § 79f odst. 3 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatelky o zrušení zajištění jejích peněžních prostředků v celkové výši 29 849 728 Kč na pěti, ve výroku usnesení blíže specifikovaných, účtech vedených u UniCredit Bank Czech Republic, a.s. K zajištění peněžních prostředků podle § 79a trestního řádu došlo rozhodnutími policejního orgánu z důvodu podezření, že jde o výnosy z trestné činnosti.
Trestná činnost měla spočívat zjednodušeně řečeno v manipulaci veřejné soutěže na poskytovatele služeb IS/ICT pro státní podnik Lesy České republiky, s.p., včetně veřejných zakázek bezprostředně navazujících, a dále v zadání 25 veřejných zakázek na dodávky služeb a zboží v oblasti informačních technologií, které měly být výrazně předraženy. Stěžovatelka měla mít z těchto jednání neoprávněný majetkový prospěch. Plnění z uvedených smluv pak měla být obratem zaslána na zahraniční bankovní účty dalších společností, aniž by pro takového bankovní operace byl dán ekonomický důvod.
Bylo proto možné předpokládat, že tyto bankovní operace sloužily pouze k zastření původu finančních prostředků. Trestní řízení v uvedené věci vyústilo dne 25. 4. 2017 v podání obžaloby pěti fyzických osob.
3. Stěžovatelka podala stížnosti proti usnesením policejního orgánu o zajištění peněžitých prostředků na jejích účtech, všechny však byly zamítnuty. Stejně tak byly zamítnuty i její následné žádosti o zrušení zajištění. Výše uvedeným usnesením byla zamítnuta poslední její žádost, jež byla podána dne 18. 10. 2018. Okresní soud v něm uvedl, že v případě zajištění majetku jde o dočasné opatření, které musí být učiněno na základě posouzení důkazů, zjištěných skutečností a důkladném zhodnocení všech okolností svědčících pro i proti omezení daných práv jednotlivce. Při hodnocení proporcionality je třeba zároveň vzít v úvahu časový aspekt. Zajištění majetku totiž nemůže trvat libovolně dlouho. Plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům jednotlivce.
4. Podle okresního soudu byl dán v době vydání napadených usnesení v posuzované věci vyšší stupeň pravděpodobnosti, že peněžní prostředky na zajištěných účtech jsou výnosem z trestné činnosti. Tento stupeň pravděpodobnosti přitom nebyl dosavadním průběhem trestního řízení oslaben. Oproti poslednímu rozhodnutí o žádosti o zrušení zajištění došlo naopak k zesílení legitimity omezení majetkových práv zúčastněné osoby, neboť trestní stíhání je již ve fázi hlavního líčení a je prováděno dokazování. Doposud nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by podezření z charakteru zajištěných věcí vyvracely a stěžovatelka je ani netvrdí. Nebyly vyvráceny ani důvody pro provedení a trvání zajištění věci, či pro omezení rozsahu zajištění.
5. Pokud stěžovatelka přirovnává posuzovanou věc k věci, v níž bylo rozhodnuto nálezem ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07
(N 25/48 SbNU 291; všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), okresní soud nepovažuje takovéto srovnání za případné. V tomto nálezu se Ústavní soud zabýval situací, kdy po dobu 6 let od zajištění peněžních prostředků na účtu tehdejší stěžovatelky nedošlo k žádnému posunu ve vyšetřování věci, která se stále nacházela v přípravném řízení. Nebylo nijak zřejmé, kdy bude vyšetřování ukončeno. V posuzované věci je naopak procesní posun evidentní.
Věc se již nachází ve stadiu dokazování v hlavním líčení. Okresní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na částečné zrušení zajištění za účelem uspokojení pohledávky jednoho z obžalovaných, což by mu mělo umožnit zaplatit dluh na dani, zdravotním pojištění a sociálním pojištění. Podle § 79e odst. 2 trestního řádu lze se zajištěnými peněžními prostředky na účtech stěžovatelky nakládat v rámci exekuce či insolvence i bez souhlasu předsedy senátu, jde-li o uspokojení pohledávek státu. Předmětná pohledávka jednoho z obžalovaných za stěžovatelkou však zřejmě dosud není ani soudně vymáhána, natož aby byla vykonatelná.
S ohledem na okolnosti projednávané věci, které vyplývají ze spisového materiálu, není namístě, aby soud předjímal, zda tato pohledávka vůbec bude pravomocně přiznána.
6. Proti uvedenému usnesení okresního soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 17. 1. 2019 č. j. 10 To 10/2019-23088 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Krajský soud se plně ztotožnil se závěry okresního soudu. Dále poukázal na to, že v předmětné trestní věci byla zajištěna i majetková práva jiných osob. Týká se to i jednoho z obžalovaných, jehož ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 2508/18 s odůvodněním, že tato věc je zcela nepochybně skutkově i právně obtížná a lze předpokládat trvání řízení v delší době, pročež není vyloučeno, že trvání zajištění náhradních hodnot bude odůvodněno i v dalším průběhu řízení.
7. Stěžovatelka má za to, že plynutím času dochází k posilování důvodů, které vedou k závěru o nezákonnosti dalšího trvání zajištění jejích finančních prostředků. Toto zajištění, které trvá od roku 2013 a proti němuž podává již čtvrtou ústavní stížnost, nenaplňuje hledisko přiměřenosti, ani rovnováhy mezi obecným zájmem společnosti zásahem sledovaným a právem stěžovatelky na pokojné užívání majetku. V trestní věci již sice byla podána obžaloba, řízení před okresním soudem však trvá téměř dva roky bez výhledu na konečné rozhodnutí. Reálně je celé řízení vedeno od roku 2012, tedy 7 let a doba zajištění peněžních prostředků stěžovatelky již přesáhla 6 let. Obecné soudy pominuly fakt, že podezření o původu peněžních prostředků z trestné činnosti nebylo po celou dobu posíleno ani prokázáno, ačkoli jde o základní požadavek dalšího trvání zajištění. Zjevně rezignovaly i na teorii oslabování těchto důvodů. Nesprávně nebylo vyhověno ani návrhu na částečné zrušení zajištění, které by umožnilo poukázat část finančních prostředků na úhradu dluhů jednoho z obžalovaných, konkrétně jeho dluhů na dani, zdravotním pojištění a sociálním pojištění. Tyto pohledávky byly likvidátorem společnosti řádně zjištěny a jsou nesporné. Krajský soud se ve svém usnesení omezil na konstatování správnosti usnesení okresního soudu, aniž by se přezkoumatelným způsobem vypořádal s jednotlivými námitkami stěžovatelky. Jeho rozhodnutí je projevem formalismu. Nedošlo k reálnému přezkumu důvodnosti, zákonnosti a ústavní konformity dalšího trvání zajištění finančních prostředků.
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelka neměla k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelky a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. Zajištění věci, u níž zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že je výnosem z trestné činnosti, podle § 79a odst. 1 trestního řádu představuje zásah do vlastnického práva jejího vlastníka podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jím dochází k dočasnému omezení možnosti výkonu tohoto práva. Předmětný zásah je v obecné rovině opodstatněn veřejným zájmem na odhalování trestných činů a potrestání jejích pachatelů, což zahrnuje také zájem na eliminaci souvisejících nezákonných následků, mezi něž patří výnosy z trestné činnosti.
V posuzované věci byly již v dřívějších rozhodnutích o zajištění peněžitých prostředků vysvětleny důvody tohoto opatření. Z napadených usnesení se zase podává, že tyto důvody nadále trvají a nebyly oslabeny. Rovněž jsou zde vysvětleny skutečnosti bránící omezení zajištění podle návrhu stěžovatelky. Není pochyb, že délka řízení, respektive zajištění věci v jeho rámci je významnou skutečností pro posouzení proporcionality - a tím také ústavní konformity - zásahu do vlastnického práva, vždy je však třeba hodnotit všechny okolnosti věci.
Předmětné trestní řízení, jakkoli trvá delší dobu, je v současnosti ve stadiu, kdy byla podána obžaloba a již bylo opakovaně nařízeno hlavní líčení. Na straně orgánů činných v trestním řízení zároveň nelze konstatovat takovou nečinnost, která by činila zajištění věci samoúčelným či svévolným. V tuto chvíli proto - s ohledem na trvání věcných důvodů zajištění peněžitých prostředků - nelze dospět k závěru, že by zamítnutím návrhu na zrušení nebo omezení zajištění věci podle § 79f odst. 1 trestního řádu představovalo zásah, který by porušoval vlastnické právo stěžovatelky podle čl.
11 odst. 1 Listiny, nebo případně jiné její ústavně zaručené základní právo nebo svobodu. Není nicméně vyloučeno, že dalším plynutím času může takovýto následek nastat.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2019
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu