Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky S. K. R., zastoupené JUDr. Janem Fuchsem, advokátem sídlem Osadní 324/12a, Praha 7, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 404/2023-2366 ze dne 31. 1. 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 6 P 234/2020-2346 ze dne 8. 9. 2023, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a dále a) J. R. a b) nezletilého M. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 („obvodní soud“) ústavní stížností napadeným rozsudkem zvýšil vyživovací povinnost stěžovatelky jako matky na nezletilého vedlejšího účastníka („nezletilý M.“) s účinností od 1. 9. 2018 na částku 4 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 na částku 5 000 Kč měsíčně (výrok I). Dále uložil stěžovatelce povinnost zaplatit zpětně nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2023 ve výši 72 000 Kč (výrok II), zamítl její návrh na snížení její vyživovací povinnosti (výrok III) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
2. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze („odvolací soud“) změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I tak, že výživné se zvyšuje na částku 4 000 Kč měsíčně s účinností od 22. 9. 2018 a na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022, jinak jej v tomto výroku potvrdil; ve výroku II rozsudek obvodního soudu změnil tak, že nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 22. 9. 2018 do 31. 1. 2024 v celkové výši 81 300 Kč je stěžovatelka povinna zaplatit k rukám otce [vedlejšího účastníka a)] ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I). Dále potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku III (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
3. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
4. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud se nezabýval odvolacími námitkami stěžovatelky a neřešil rozpory v provedeném dokazování a skutkovými závěry obvodního soudu, ale pouze setrval na jeho závěrech s výjimkou dílčí korekce výroku. Soudy upřednostnily tvrzení otce, o které opírají svá rozhodnutí. Bez bližšího zkoumání vyšly z možného výdělku stěžovatelky jako lektorky, ačkoli její vzdělání je středoškolské – obor vychovatelství. Soudy negativně vyhodnotily, že stěžovatelka nezná majetkové poměry svého manžela. Obdobně závěr, že její potřeby v Anglii i České republice jsou plně uspokojovány jejím současným manželem, není podložený; stejně tak závěr, že stěžovatelka nad rámec běžného výživného na nezletilého M. nic nepřispívá. Navíc soudy stěžovatelku nevyzvaly k doplnění jejích tvrzení a bez náležitého odůvodnění odmítly výslech jejího současného manžela (on-line či písemnou formou na předem položené otázky).
5. Spolu s ústavní stížností navrhla stěžovatelka podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Jejich výkonem by byla zásadním a nevratným způsobem negativně ovlivněna finanční situace stěžovatelky, která není schopná dlužnou částku vydělat ani jinak získat.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která je řádně zastoupená advokátem [§ 30 odst. 1 a § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů („Ústavní soud“)]. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma výroků I a II rozsudku obvodního soudu v částech, které byly změněny výrokem I rozsudku odvolacího soudu; Ústavní soud totiž není oprávněn rušit, co již bylo změněno či zrušeno. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je však zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče soudu o nezletilé, posuzování těchto otázek je především na obecných soudech. Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.
8. Podstatou stěžovatelčiny argumentace je především nesouhlas s tím, jak obecné soudy posoudily její osobní, majetkové a výdělkové poměry (možnosti a schopnosti). Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, že v případě nezletilého M. nastala taková změna poměrů, která je důvodem pro změnu výživného, včetně jeho zpětného doplacení.
9. Soudy provedly dostatečné dokazování, na jehož základě učinily závěr o skutkovém stavu nezbytný pro jejich právní posouzení, není pravda, že by soudy vyšly pouze z tvrzení otce. Nalézací soud provedl kromě podrobné výpovědi obou rodičů řadu listinných důkazů, které následně řádně zhodnotil (viz body 10 až 25 rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud ze skutkových zjištění obvodního soudu vyšel a dílčím způsobem doplnil (viz bod 7 rozsudku odvolacího soudu). Není úlohou Ústavního soudu, aby skutková zjištění a související právní úvahy obecných soudů dále přehodnocoval; žádné extrémní závěry či prvky libovůle neobsahují.
10. Při zjišťování možností a schopností stěžovatelky vzaly soudy v úvahu její vzdělání a praxi (lektorské činnosti se věnovala dlouhodobě) a výši hrubých příjmů, které doložila. Hladinu příjmů na trhu práce u osob s obdobnou kvalifikací v regionu, kde se stěžovatelka zdržuje (pobývá-li v tuzemsku), zohlednily pouze podpůrně. Přihlédly také k tomu, že stěžovatelčin způsob života a její životní úroveň jsou ovlivněny majetkovými poměry jejího manžela, s nímž tráví část roku v Anglii.
11. Vytýká-li stěžovatelka soudům, že majetkové poměry jejího současného manžela nebyly v řízení podloženy, přisvědčuje Ústavní soud odvolacímu soudu, že stěžovatelka k objasnění jeho poměrů nijak nepřispěla a její tvrzení, že o manželových poměrech jí není nic známo, je nevěrohodné. Sama stěžovatelka v řízení uvedla, že veškeré její hmotné potřeby jsou plně uspokojovány během jejího pobytu v Anglii, kde se žádné výdělečné činnosti nevěnuje, a že od něj čerpá (údajně formou půjčky) nemalé finanční prostředky – ani v ústavní stížnosti stěžovatelka tyto pochybnosti obecných soudů nerozptýlila. Obdobně stěžovatelka nezpochybnila závěr, že na nezletilého M. nad rámec běžného výživného (nijak významně) nepřispívá.
12. Námitka, že se odvolací soud nezabýval stěžovatelčinými odvolacími námitkami, je zjevně neopodstatněná za situace, kdy stěžovatelka nekonkretizuje, které její konkrétní námitky měl odvolací soud opomenout vypořádat. Obecný odkaz na obsah jejího odvolání nepostačuje.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
14. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu