Žalobu ve věci kompetenčního sporu podle soudního řádu správního mezi kraj- ským úřadem vykonávajícím přenesenou působnost (zde ochrana vodních zdrojů) a Ministerstvem životního prostředí soud jako nepřípustnou odmítne [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s 6 99 písm. a) s. ř. s.]. Krajský úřad v takové věci nemůže představovat stranu kompetenčního sporu, neboť zde není ani orgánem územní, zá- jmové nebo profesní samosprávy [$ 97 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ani ústředním správ- ním úřadem [$ 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
Žalobu ve věci kompetenčního sporu podle soudního řádu správního mezi kraj- ským úřadem vykonávajícím přenesenou působnost (zde ochrana vodních zdrojů) a Ministerstvem životního prostředí soud jako nepřípustnou odmítne [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s 6 99 písm. a) s. ř. s.]. Krajský úřad v takové věci nemůže představovat stranu kompetenčního sporu, neboť zde není ani orgánem územní, zá- jmové nebo profesní samosprávy [$ 97 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ani ústředním správ- ním úřadem [$ 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud, s přihlédnutím k vymezení kompetenčního sporu v $ 97 odst. 1 s. ř. s., se v prvé řadě musel zabývat otázkou, zda se v dané věci vůbec jedná o ža- lobcem tvrzený záporný kompetenční spor a nejdříve v této souvislosti musel uvážit, jest- li jsou žalobce a Žalovaný vůbec stranami kompetenčního sporu. Podle shora uvedené- ho $ 97 odst. 1 s. ř. s. stranami kompetenční- ho sporu jsou: správní úřad a orgán územní, zájmové nebo profesní samosprávy [písm. a)]; orgány územní, zájmové a profesní samosprá- vy navzájem [písm. b)]; ústřední správní úřa- dy navzájem [písm. c)]. O který z uvedených v úvahu přicházejících kompetenčních sporů se v daném případě podle jeho názoru jedná, žalobce v žalobě neuvedl. Veřejnou správu obecně v České republi- ce vykonávají jednak správní úřady (orgány státní správy) a jednak orgány tzv. veřejno- právních korporací (tedy orgány územní, po- případě zájmové či profesní samosprávy). Za- tímco pro organizaci státní správy v určité oblasti je typická hierarchicky vybudovaná soustava orgánů fungující na principu nadří- zenosti a podřízenosti, mají veřejnoprávní korporace jako subjekty veřejné správy při plnění svých úkolů určitou nezávislost nejen na ostatních veřejnoprávních korporacích, ale též na správních úřadech. Veřejnoprávní korporace sice podléhají státnímu dozoru, ten se ovšem v zásadě omezuje pouze na kon- trolu zákonnosti, popřípadě kontrolu hospo- daření s finančními prostředky státu (srov. Hendrych., D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 5. rozšířené vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 380 - 381). V důsledku modelu uplatňovaného nyní v České republice tzv. smíšené územní veřejné správy vykonávají určité kompetence státní správy i orgány územních samosprávných celků. Je proto tře- ba velmi důsledně rozlišovat, kdy určitý or- gán územního samosprávného celku vykoná svoji samostatnou (samosprávnou) působ- nost a kdy vystupuje jako orgán státní správy (vykonává působnost přenesenou). V posuzované věci Městský úřad v Pra- chaticích rozhodoval o změně ochranných pásem vodárenské nádrže v působnosti pře- nesené (obdobně to platí i pro případné roz- hodování krajského úřadu). Tuto skutečnost Ize jednoznačně dovodit v prvé řadě za pou- žití systematického výkladu příslušného usta- novení vodního zákona: jestliže bude krajský úřad podle $ 107 písm. v) vodního zákona, ve znění zákona č. 20/2004 Sb., rozhodovat o ochranných pásmech vodních zdrojů, bude tak činit jako vodoprávní úřad vykonávající státní správu [srov. $ 67 odst. 1 písm. g) záko- na č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zříze- ní)]. Uvedený $ 107 vodního zákona je ostat- ně součástí hlavy XI. části první tohoto zákona, nazvané „Výkon státní správy“. Na or- gány vykonávající veřejnou správu je přitom třeba nahlížet nikoliv z hlediska jejich formál- ního vymezení (tedy krajský úřad bezvýji- mečně vždy vystupující jako orgán územní samosprávy), ale nepochybně je nezbytné in- dividuálně v každé konkrétní věci hodnotit, jaké pravomoci daný orgán právě vykonává (srov. v této souvislosti např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2000, Soudní judikatura ve věcech správních č. 1042/2002). Tomu ostatně odpovídá i ta skutečnost, že činíli orgány územní samo- správy úkony v samostatné působnosti, činí je na vlastní náklady, zatímco vykonávají-li ty- též orgány přenesenou působnost (státní správu), dostávají na tuto činnost finanční příspěvek ze státního rozpočtu ($ 29 odst. 1 krajského zřízení). Nejvyššímu správnímu soudu je znám ta- ké opačný názor, který je v obecné rovině v li- teratuře: „Pokud jde o orgány územní samo- správy, není pro eventuální kompetenční spor rozhodné, zda jednají v přenesené, nebo 25 1430 samostatné působnosti“ (Vopálka, V., Miku- le, V., Šimůnková, V., Šolín, M.: Soudní řád správní. Komentář. C. H. Beck, Praha 2004, str. 249). Takovéto pojetí záporného kompe- tenčního konfliktu ve smyslu $ 97 odst. 1 písm. 4) s. ř. s. ovšem nelze v posuzovaném případě aplikovat. V dané věci se totiž jedná pouze o spor o výklad některých ustanovení právního předpisu v konkrétně vymezené oblasti státní správy (zde ochrana vodních zdrojů) a pokud by Nejvyšší správní soud ak- ceptoval pojetí, že je věcně příslušný k rozho- dování takovýchto sporů, postupoval by tak v rozporu s principy organizace státní správy, jak byly popsány výše. Kompetenční spor v rámci konkrétně vymezeného úseku státní správy mezi nadřízeným a podřízeným správ- ním úřadem v uvedené podobě tedy ze shora nastíněných důvodů vzniknout nemůže. Nej- vyšší správní soud proto v této souvislosti po- znamenává, že žalobce ani žalovaného není možné vzhledem k pravomocem, které v po- suzované věci vykonávají, považovat za orgá- ny samosprávné, a ize tedy uzavřít, že o pří- pad kompetenčního sporu podle $ 97 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) se zde nejedná. Ustanovení $ 97 odst. 1 písm. C) s. ř. s. v této věci současně aplikovat také nelze, ne- boť žalobce jednoznačně není v předmětné oblasti státní správy ústředním správním úřa- dem. Jak mimo jiné vyplývá z rozhodnutí Nej- vyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2004, č. 339/2004 Sb. NSS, jsou „ústředními správ- ními úřady ve smyslu ustanovení f 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jen ty ústřední orgány státní správy České republiky, které jsou buď záko- nem ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministers- tev a jiných ústředních orgánů státní správy, nebo zvláštním zákonem jako ústřední správní úřad nebo ústřední orgán státní sprá- vy výslovně označený“. Ústředním správním úřadem na úseku ochrany vodních zdrojů je přitom bezpochyby pouze žalovaný [$ 19 odst. 2 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministers- tev a jiných ústředních orgánů státní správy, a $ 108 odst. 2 písm. h) vodního zákona]. Z výše uvedených důvodu tedy nemohl mezi žalobcem a žalovaným vzniknout zápor- ný kompetenční spor ve smyslu $ 97 s. ř. s., k jehož řešení by byl příslušný Nejvyšší správ- ní soud, který proto žalobu jako nepřípust- nou odmítl [$ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spo- jení s $ 99 písm. a) s. ř. s.]. Závěrem Nejvyšší správní soud pozname- nává, že žalobci v dané věci nezbývá než re- spektovat právní názor nadřízeného správní- ho orgánu. Pokud by zákonodárce zamýšlel závazně určit orgán, který má pravomoc do- končit řízení a rozhodnout o odvolání ve zkoumané věci, výslovně by tak v přechod- ných ustanoveních zákona č. 20/2004 Sb. mu- sel učinit (srov. např. čl CXVIII bod 4. zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů), k čemuž ovšem v daném případě nedošlo. Není přitom úkolem soudní moci v této konkrétní věci jakýmkoliv způso- bem zákonodárce nahrazovat. Kompetenční spory: pravomoc k rozhodnutí o odvolání ve věci registrace zájmového sdružení právnických osob k $ 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona č. 21/1993 Sb. (dále v textu jen „kompe- tenční zákon“) k $ 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 231/2002 Sb. Příslušné vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí vydanéíu ve věci zápi- su zájmového sdružení právnických osob do registru zájmových sdružení právnic- kých osob je Ministerstvo vnitra. 26
Krajský úřad Jihočeského kraje proti Ministerstvu životního prostředí o určení pravo-