Příslušné vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí vydanéíu ve věci zápi- su zájmového sdružení právnických osob do registru zájmových sdružení právnic- kých osob je Ministerstvo vnitra. 26
Zájmová sdružení právnických osob jsou právnickými osobami upravenými v $ 20f až $ 20j občanského zákoníku; jsou nadána právní subjektivitou, čímž se liší od sdružení založených podle $ 829 a násl. občanského zákoníku, jež právní subjektivitu nemají. Podle $ 20i odst. 1 občanského zákoníku nabývá zájmové sdružení právnických osob právní způsobilosti zápisem do registru sdru- žení vedeného u krajského úřadu příslušné- ho podle sídla sdružení. V souzené věci roz- hodl Krajský úřad Středočeského kraje o zamítnutí návrhu na zápis zájmového sdru- žení právnických osob s názvem „Rozhodčí soud České republiky“ do takového registru.
V poučení o opravném prostředku krajský úřad uvedl, že proti rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení k Minister- stvu vnitra podáním učiněným u Krajského úřadu Středočeského kraje. Ministerstvo vnit- ra, jemuž krajský úřad podané odvolání po- stoupil, poté popřelo svou pravomoc k roz- hodnutí s tím, že tato pravomoc náleží s ohledem na náplň činnosti zájmového sdru- žení právnických osob nikoliv Ministerstvu vnitra, nýbrž Ministerstvu spravedlnosti. Soud musel nejprve s ohledem na námit- ku žalovaného ve vyjádření ke kompetenční žalobě posoudit, zda se rozhodování 0 zápisu do registru sdružení právnických osob ode- hrává v samostatné, nebo v přenesené působ- nosti.
Podle čl. XXXVIII zákona č. 320/2002 Sb. došlo ke změně v $ 20i odst. 2 občanského zá- koníku tak, že registr sdružení je v současné době veden u krajského úřadu, namísto pů- vodního okresního úřadu. Toto ustanovení založilo pravomoc a působnost krajského úřadu ve věcech registru zájmových sdružení právnických osob a vedení správního řízení ve věcech zápisu zájmového sdružení práv- nických osob do tohoto registru. Žádný práv- ní předpis, ani zákon č. 320/2002 Sb., však neupravil, zda se v daném případě jedná o činnost krajského úřadu v přenesené nebo samostatné působnosti.
V úvahu by tak při- cházelo využití pravidla daného $ 4 krajské- ho zřízení, podle něhož pokud zvláštní zákon upravuje působnost krajů a nestanoví, že jde o přenesenou působnost, platí, že jde vždy o činnosti patřící do samostatné působnosti. Cílem zákonodárce bylo řešit případy, kdy zvláštní zákon nestanoví, o jakou působnost se jedná, přičemž řešení této otázky při mlče- ní zákona by nemělo jít na úkor samosprávy. Proto bylo stanoveno, že v takových přípa- dech jde o působnost samostatnou. Opačný přístup by mohl ve svém důsledku i popřít roli a Činnost samosprávy a samostatné pů- sobnosti krajů.
Uvedené pravidlo však v po- suzovaném případě nelze použít. Výslovné znění $ 4 zákona o krajích hovo- ří o působnosti kraje jako vyššího územně sa- mosprávného celku, který je nositelem veřej- né správy. Zákon tedy hovoří o kraji obecně, jinak řečeno je to kraj, jenž vykonává veřej- nou správu prostřednictvím svých orgánů na poli samosprávy v působnosti samostatné i v oblasti státní správy, tedy v působnosti přenesené. Pro výkon veřejné správy má kraj příslušné orgány, vykonavatele veřejné sprá- vy.
Výše zmíněné pravidlo $ 4 krajského zří- zení by pak bylo možné užít za předpokladu, že by zákon č. 320/2002 Sb. nebo občanský zákoník používal pojem „kraj“. Jelikož však zákonný text užívá pojmu „krajský úřad“, je třeba postupovat s ohledem na znění $ 2 odst. 1 a 2 zákona o krajích, po- dle kterých kraj spravuje své záležitosti samo- statně (dále jen „samostatná působnost“), a odst. 2 dále stanoví, že státní správu, jejíž vý- kon byl zákonem svěřen orgánům kraje, vy- konávají orgány kraje jako svou přenesenou působnost.
Občanský zákoník svěřil působ- nost provádět zápis do registru sdružení pří- mo krajskému úřadu. Nespecifikoval, o jakou působnost se jedná, ale to lze zjistit právě s ohledem na čl. XXXVIII a čl. CXIX zákona č. 320/2002 Sb., podle nichž ze zrušených okresních úřadů přešla jejich kompetence zčásti na kraje a zčásti na obce. V tomto ohle- du je třeba připomenout, že veškerá agenda vykonávaná okresními úřady byla výkonem státní správy. Byla-li tedy před dokončením reformy veřejné správy založena působnost ve věcech registru sdružení a vedení správní- ho řízení okresním úřadům jako vykonavate- lům státní správy, pak s ohledem na účel re- formy veřejné správy a zákon č. 320/2002 Sb. není důvodu, aby tato agenda vedená do té doby v rovině státní správy byla svěřena kra- jům, resp. přímo krajskému úřadu do působ- nosti samostatné.
Jinak řečeno, u okresních úřadů se jednalo o výkon státní správy; není proto rozumného důvodu, z jakého by se u krajů, resp. u krajských úřadů, mělo jednat o působnost samostatnou a o plnění úkolů v oblasti samostatné působnosti a samosprávy. To, že činnost krajského úřadu podle $ 20i občanského zákoníku je výkonem státní sprá- vy v přenesené působnosti, vychází z členění veřejné správy na státní správu a samosprávu, i ze závěrů učiněných výše. Samosprávu lze zjednodušeně vymezit jako správu záležitostí těmi, jichž se bezprostředně týká.
Podle $ 14 krajského zřízení do samostatné působnosti krajů patří záležitosti, které jsou v zájmu kra- je a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje. Podle $ 29 krajského zřízení orgány kraje vykonávají přenesenou působ- nost ve věcech, které stanoví zákon. Pokud te- dy občanský zákoník ve spojení se zákonem č. 320/2002 Sb. stanovil působnost krajské- mu úřadu, namísto předešlých okresních úřa- dů při realizaci státní správy, bylo by i z toho- to důvodu možné hovořit o tom, že krajský úřad rozhoduje v přenesené působnosti.
Nadto je třeba podotknout, že není zřejmé, z jakého důvodu by měl krajský úřad ve vě- cech registru sdružení vystupovat v samostat- 29 1430 né působnosti, pokud k tomu není dán dů- vod. Netýká se to totiž ani jeho občanů, a ne- ní to ani ve vlástním zájmu kraje. Naopak je zájmem státu, aby byl registr sdružení veden jednotně, a proto měl být veden, spravován a zápis do něj činěn v přenesené působnosti. Další důvod pramení z toho, že pokud by vedení registru sdružení a rozhodování o ná- vrhu na zápis zájmového sdružení do registru sdružení bylo svěřeno samostatné působnos- ti kraje, výrazně by se tím zúžil prostor odvo- lacího správního orgánu.
Odvolací správní orgán, jímž je ohledně věcí spadajících do sa- mostatné působnosti Ministerstvo vnitra, to- tiž podle $ 94 odst. 1 krajského zřízení i podle $ 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpi- sů, nemůže ve správním řízení rozhodnutí krajského úřadu jako orgánu L stupně ve vě- cech samostatné působnosti kraje změnit. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodování v ob- lasti samosprávy a samostatné působnosti by mohlo být nahrazeno státní správou. V souzené věci argumentoval žalobce $ 92a písm. a) krajského zřízení, podle něhož „pří- slušná ministerstva, do jejichž působnosti ná- leží úseky státní správy vykonávané orgány kraje, přezkoumávají rozhodnutí orgánů kra- je vydaná na úseku přenesené působnosti ve správním řízení; na přezkoumávání rozhod- nutí orgánů kraje vydaných ve správním říze- ní se vztahují ustanovení správního řádu“.
Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, že daná problematika odvolání ve věcech regist- race zájmových sdružení právnických osob náleží do působnosti Ministerstva vnitra. Pů- sobnost Ministerstva vnitra je v $ 12 kompe- tenčního zákona vyjádřena demonstrativně; podle $ 12 odst. 1 písm. c) pak do působnos- ti tohoto ministerstva spadá rovněž sdružova- cí právo. Není možno akceptovat výklad na- © Publikováno pod č. 22/2001 Sb. ÚS. 30 bídnutý Ministerstvem vnitra ohledně toho, že by se působnost k rozhodnutí o odvolání měla řídit podle náplně činnosti zájmového sdružení právnických osob, pročež by o od- volání v souzené věci mělo rozhodnout Mi- nisterstvo spravedlnosti.
Naopak je zde třeba zdůraznit zájem na co možná nejširším výkla- du sdružovacího práva, do něhož lze zahr- nouti sdružování právnických osob podle $ 20f a násl. občanského zákoníku. V případě, že by se příslušnost ministerstva rozhodnout o od- volání řídila náplní činnosti konkrétního zá- jmového sdružení právnických osob, by se roz- hodovací praxe ve věcech odvolání proti zamítnutí návrhu na zápis do registru zájmo- vých sdružení právnických osob štěpila mezi větší počet ministerstev, což jistě nelze s ohle- dem na zájem na jednotné rozhodovací praxi v těchto věcech považovat za účelné a žádoucí.
Kromě toho může náplň činnosti jedno- ho zájmového sdružení právnických osob za- hrnovat problematiku několika ministerstev a v takovém případě by bylo opět nesnadné určit, která z náplní činnosti je náplní převa- žující pro rozhodnutí o kompetenci odvolací- ho orgánu. Žalobcem zmiňovaný nález Ústav- ního soudu ze dne 19. 4 2001, sp. zn. III. ÚS 429/2000%, tj. kompetenční spor rozhodova- ný podle předchozí právní úpravy, kdy roz- hodování o těchto věcech náleželo Ústavní- mu soudu, nelze na souzenou věc aplikovat, neboť se týká nadačního práva.
Ze všech shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pří- slušné vydat rozhodnutí o odvolání proti roz- hodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 11. 10. 2005, jímž byl zamítnut návrh na zápis zájmového sdružení právnických osob s názvem Rozhodčí soud České republiky do registru zájmových sdružení právnických osob, je Ministerstvo vnitra. 1431 Dualismus práva: rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení čísel a o poplatcích za přidělení čísla k $ 69 a $ 75 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů* P) Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o přidělení čísel ($ 69 a násl. zá- kona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích) a navazující rozhodnutí o poplatcích za přidělení čísla ($ 75 téhož zákona) je veřejnoprávní regulací v oblasti správy čísel.
Rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí 0 poplatcích náleží soudu ve správním soudnictví.
Ministerstvo vnitra proti Ministerstvu spravedlnosti, za účasti zájmového sdružení práv- nických osob R., o určení pravomoci mezi správními úřady.