jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů (v textu jen „dekret o národní správě“) k článku CXIX bodu 3 zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvis- losti s ukončením činnosti okresních úřadů Lze-li z právních předpisů dovodit postupný a nepřerušený zákonný přechod pů- sobnosti ke zrušení zavedené národní správy ($ 11 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobo- dy a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů), neužije se závěrečného ustanovení článku CXIX bodu 3 zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Toto ustanovení má místo jen tehdy, kdy ur- čitý orgán zanikl bez kompetenčního nástupce a po jeho zániku příslušnost k výko- nu veřejné správy na jiný správní orgán nepřešla.
(69)
IV. Institut národní správy [26] Před vlastním určením orgánu věcně příslušného k rozhodování o zrušení národní správy je potřebné zabývat se v nezbytném roz- sahu také právním institutem národní správy. 453 2273 [27] Národní správa nalézá svůj normativ- ní základ v dekretu o národní správě. Tento dekret předvídá zavedení národní správy ve dvou případech. Prvním případem je zavede- ní národní správy dle $ 2 dekretu na majetek osob státně nespolehlivých, jejichž definice je obsažena v $ 4 a $ 5 dekretu, druhým pří- padem je zavedení národní správy dle $ 3 de- kretu do všech podniků a majetkových pod- stat, jestliže to vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuště- ných nebo takových, které jsou v držbě, sprá- vě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehli- vých. Národní správa se zaváděla rozhodnutím příslušného správního orgánu (viz dále).
[28] Národní správa byla koncipována ja- ko právní institut dočasný, přechodný. Svědčí o tom zejména $ 11 dekretu o národní sprá- vě, dle něhož měla být národní správa zruše- na z úřední povinnosti, jestliže pominuly dů- vody pro její zavedení. Stejně jako existovaly dvě hypotézy pro její zavedení, přicházely v úvahu dvě situace, za nichž mohlo dojít k její- mu zrušení: jednak skutečnost, že státně ne- spolehlivé osoby pozbyly státem aprobovaným způsobem (typicky konfiskace) vlastnického práva k majetku podřízenému národní sprá- vě, či případ, kdy se na osobu přestalo pohlí- žet jako na státně nespolehlivou, jednak ob- novení řádné správy majetku ze strany jeho vlastníka (pominutí důvodu dle $ 3 dekretu o národní správě).
Třetím důvodem pro zá- nik národní správy bylo znárodnění před- mětného majetku. Vedle zrušení národní správy bylo možné přistoupit při splnění předpokladů dle $ 24 dekretu o národní správě k vynětí majetku z národní správy a jeho navrá- cení původním vlastníkům, kteří jej pozbyli v důsledku národní, politické nebo rasové per- sekuce. Majetek, který nebyl z národní správy vyňat a u něhož nebyly splněny předpoklady pro zrušení národní správy, měl zůstat pod ná- rodní správou až do nové zákonné úpravy ($ 24 odst. 4 dekretu o národní správě).
- [29] Ačkoliv jak institut národní správy, tak i samotná dekretální normotvorba (viz čl. 5 odst. 2 ústavního dekretu presidenta re- publiky ze dne 3. 8. 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., 454 o obnovení právního pořádku) byly dočasné povahy, zůstaly v platnosti až do současnosti, a to v důsledku ratihabice dekretu o národní správě © provedené © ústavním © zákonem č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a vyhlašují za zákon dekrety presidenta republiky. Nová právní úprava národní správy přijata nebyla a dekret sám zrušen nebyl.
v. Působnost správních orgánů ve vztahu k národní správě [301 Národní správa se zaváděla rozhod- nutím orgánu příslušného dle $ 7 dekretu o národní správě. Z hlediska určení věcné příslušnosti byla rozhodující povaha majet- ku, k němuž se měla národní správa zavést. V úvahu přicházela věcná příslušnost Zemské- ho národního výboru, okresních národních výborů a místních národních výborů, výjimeč- ně také resortně příslušných ministerstev: pří- slušnost k vydání rozhodnutí o zavedení ná- rodní správy k obytným domům a stavebním parcelám byla upravena v $ 7 odst. 1 písm. e) dekretu o národní správě tak, že zásadně byly věcně příslušné místní národní výbory, u nemovitostí, jejichž hodnota převyšovala 5 000 000 K, pak okresní národní výbory.
Ani následné novelizace $ 7 dekretu provede- né vládními nařízeními č. 116/1949 Sb. a č. 122/1951 Sb. (jimiž se přesouvaly působ- nosti některých správních orgánů) nepřinesly žádné změny ve věcné příslušnosti, které by se týkaly rozhodované věci.
[31] Ke zrušení národní správy je věcně příslušný ten orgán, který ji zavedl ($ 11 věta druhá dekretu o národní správě). Toto usta- novení je za situace, kdy takový orgán zanikl, potřeba interpretovat dynamicky, tj. tak, že není-li tu výslovného ustanovení platného a účinného právního předpisu, který by pře- nesl tuto pravomoc na jiný orgán, platí, že ke zrušení národní správy je příslušný ten or- gán, který by byl ve stejném okamžiku opráv- něn národní správu zavést. Nelze totiž pře- hlédnout, že $ 7 dekretu o národní správě byl dvakrát novelizován, nicméně institut národ- ní správy zrušen nebyl, a ani pravomoc k její- mu zavedení nezanikla. Dále je nutné vzít na zřetel, že národní správa, ač byla zřejmě za- mýšlena jen jako dočasný institut překlenují- cí nestabilitu poválečných právních poměrů, měla v některých případech dlouhého trvání, ve značném počtu případů trvá dosud, ale v mezidobí došlo k četným, často zcela zásad- ním reformám soustavy orgánů veřejné správy.
[32] Jak bude dále ukázáno, nejenže v bu- doucím právním vývoji téměř šedesáti let ne- bylo výslovně vyřešeno založení pravomoci k rušení v minulosti zavedených národních správ, ale nebyl ani (při zániku národních vý- borů) řešen přesun pravomocí k zavedení ná- rodních správ. : [33] Soud tedy musel při řešení sporné otázky vycházet z obecných přechodných usta- novení právních předpisů řešících přesuny pů- sobnosti mezi správními orgány a vyhledat ustanovení na kompetenční spor použitelná. Působnost správních orgánů při rušení národní správy v současnosti © [34] Jak bylo uvedeno, národní správu podle $ 11 dekretu o národní správě zruší ten, kdo ji zavedl.
Tímto orgánem v posuzo- vané věci byl bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi, a to v roce 1949, tedy v době, kdy Zbraslav byla samostatnou obcí (do roku 1974). Tento orgán (Místní národní výbor Zbraslav) v současné době neexistuje; při výkladu $ 11 dekretu o národní správě je proto třeba najít správní orgán, který by dnes mohl na místě bývalého Místního národního výboru Zbra- slav národní správu zavést.
[35] Bylo již naznačeno, že zavedení ná- rodní správy podle dekretu o národní správě je za stálé platnosti a účinnosti dekretu o ná- rodní správě stále právně možné, byť zjevně jen in extremis na rozdíl od rozvrácené doby poválečné, a v případě spíše teoretickém; za současného právního stavu existují i další právní instituty, které umožňují účinným způsobem zajistit proti újmě majetek vlastní- ka, který není znám či dosažitelný. Soud tedy musel - a to postupem chronologickým, po- čínaje od roku 1949 do současnosti, hledat „zlomové body“, v nichž se měnilo v dotčené oblasti právní prostředí, a zkoumat, zda tu do- šlo nebo nedošlo k přesunu příslušnosti k za- vedení národní správy z Místního národního výboru ve Zbraslavi a na který správní orgán.
( [37] Podle přesvědčení soudu nemá práv- ní význam spekulovat o tom, zda národní správu měl nebo neměl v roce 1949 zavádět v konkrétní věci místní národní výbor, jinak řečeno, zda byl Místní národní výbor Zbra- slav k rozhodnutí příslušný. Může být totiž si- ce korektně položena otázka, zda národní správa byla zavedena na bytový dům nebo na školské zařízení a na jakou hodnotu byl spra- vovaný majetek v té době oceněn, protože ty- to okolnosti byly určující pro zjištění orgánu příslušného. Z obsahu spisu plyne, že stavba byla kolaudována jako bytový dům a jako ta- kový až do II.
světové války zřejmě užívána; jak uvedeno, pravděpodobně od roku 1942 sloužila, a dosud také slouží, k účelům škol- ským. Hodnota majetku pak byla rovněž kri- tériem věcné příslušnosti [viz $ 7 odst. 1 písm. £) dekretu o národní správě v původ- ním znění, který byl účinný v době zavedení národní správy|. Nicméně pro samotnou fak- tickou neexistenci výměru již nelze zjistit, po- dle kterého ustanovení dekretu byla národní správa zavedena, a nejsou řešitelné ani ostat- ní naznačené otázky. Soud proto vyšel z nezpo- chybňovaného faktu, že národní správu v roce 1949 zavedl místní národní výbor jako orgán věcně příslušný; to je koneckonců určující.
I kdyby rozhodoval místní národní výbor jako orgán nepříslušný, a toto rozhodnutí nebylo právní cestou zvráceno, stal se e0 ipso řádně příslušným pro to, aby národní správu zrušil.
[38] Dekret o národní správě byl dvakrát novelizován. První novelou bylo vládní naří- zení č. 116/1949 Sb., o dalších přesunech pů- sobnosti ve veřejné správě (vydané k provede- ní zákona o krajském zřízení č. 280/1948 Sb.). Týkalo se přesunů působnosti z ústředních orgánů na krajské národní výbory a z kraj- ských národních výborů na okresní národní výbory. Příslušnost místních národních výbo- rů zůstala nedotčena.
[39] Dále pak zákonem č. 143/1949 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v pů- 455 2273 sobnosti jejích orgánů, byla založena velmi ši- roká (na okraj poznamenáno, že z dnešního ústavního pohledu již nepřípustná) pravo- moc vlády rušit orgány veřejné správy a mě- nit nebo rušit jejich působnost. Tento zákon byl zrušen až zákonem o národních výborech (č. 69/1967 Sb.) a na jeho základě bylo vydá- no několik vládních nařízení, mezi jinými ta- ké vládní nařízení č. 122/1951 Sb., o dalších přesunech působnosti a o jiných zjednoduše- ních veřejné správy, jímž se mimo jiné měnila příslušnost k zavádění národní správy; toto nařízení se však nedotklo působnosti míst- ních národních výborů a mělo podobný ob- sah jako vládní nařízení č. 116/1949 Sb.
[40] Další prováděcí právní předpisy k zá- konu č. 143/1949 Sb. (například vládní naří- zení č. 34/1958 Sb.) se již o otázkách národní správy nezmiňovaly a ostatně jimi docházelo k přesunům pravomoci na základní (či obec- va ně nižší) stupně orgánů veřejné správy.
[41] K dalším přímým novelizacím dekre- tu o národní správě až do současné doby ne- došlo. Proto až do roku 1967 není žádný důvod pochybovat o tom, že pravomoc k zavedení či zrušení národní správy zůstala zachována Místnímu národnímu výboru ve Zbraslavi.
[42] K datu 1. 10. 1967 se blíže nespecifi- kovaným výnosem Středočeského krajského národního výboru stala Zbraslav městem, v němž působil městský národní výbor. S nej- větší pravděpodobností se tak stalo s pouka- zem na $ 13 odst. 3 tehdy platného zákona o národních výborech (č. 65/1960 Sb.).** Soud se zabýval otázkou, zda změna z místní- ho na městský národní výbor mohla mít za následek nějaký přesun věcné příslušnosti k zavádění národní správy nebo rušení ná- rodní správy dříve zavedené. Zodpověděl ji negativně, protože městskými národními vý- bory s pravomocemi okresních národních výborů byly výslovně pouze městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Plzni a Ostravě, a nikoli městské národní výbory jiné.
Změna z místního na městský národní výbor měla ji- né důsledky než v oboru zkoumané státní správy; na příslušnost k zavedení nebo zruše- ní národní správy změna vliv neměla. Výslov- ně se poznamenává, že v hl. m. Praze byla sice situace jiná, neboť Národní výbor hl. m. Pra- hy měl postavení krajského národního výbo- ru, ale Zbraslav v té době součástí Prahy ještě několik let nebyla, srov. k tomu $ 13 odst.4a5 zákona posledně citovaného. Pro úplnost lze poznamenat, že pozdější novelizace zákona o národních výborech z roku 1960 se těchto ustanovení již nedotkly.
[43] Změna spočívající v tom, že obci Zbraslav byl přiznán status města, tak měla vliv pouze například na počty poslanců, niko- li na věcnou příslušnost v otázkách národní správy zavedené před touto změnou. Proto i po roce 1967 mohl národní správu i dále za- vést (a tedy i zrušit) Městský národní výbor Zbraslav namísto dřívějšího místního národ- ního výboru.
[44] Hledaný případný posun příslušnos- ti nepřinesl ani nový zákon o národních vý- borech, který nabyl účinnosti o několik měsí- ců později (zákon č. 69/1967 Sb. s účinností od 1. 1. 1968). Jeho ustanovení o působnosti jednotlivých stupňů národních výborů jsou přirozeně formulována značně obecně a s de- monstrativními výčty (srov. $ 25 a $ 26 tohoto zákona); významnější pro věc je $ 25 odst. 2 písm. d) o tom, že místní národní výbor „vy- konává státní správu na dalších vymeze- ných úsecích, zejména [..]“, čímž zákonodár- ce zjevně přejal rozdělení působnosti ze zákonů starších a předjímá i to, že v budouc- nu bude docházet k úpravám působnosti předpisy speciálními.
Městský národní výbor (který, jak uvedeno, v obci v té době působil) pak „mimo působnost, která přísluší místní- mu národnímu výboru“ ($ 26 odst. 2) má svěřeny další působnosti (ve sféře ekonomic- ké a mimo sféru zkoumané otázky národní správy). Proto tak ani nový zákon o národ- ních výborech nezměnil nic na tom, že Měst- » — K tomu srov. Kolektiv autorů. Zbraslav (sborník). Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1977, s. 77. "9 „(3) Městské národní výbory působí ve městech, která jsou sídly krajů a okresů, a v ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor.“ 456 ský národní výbor Zbraslav měl i po roce 1968 pravomoc zavádět národní správu a zru- šovat ji, jinými slovy podržel svou dosavadní působnost podle dekretu o národní správě.
[45] Dne 1. 1. 1968 nabyl účinnosti také zákon č. 111/1967 Sb., o hl. m. Praze. Pro po- suzovanou věc má zvláštní význam, i když sa- mostatná obec Zbraslav v té době, a ještě ná- sledujících šest let potom do Prahy nespadala. Do území hl. m. Prahy se od roku 1968 přičlenily např. se Zbraslaví sousedící katast- ry obcí Lahovice, Velká Chuchle, jakož i četné obce další. Ustanovení $ 20. zákona č. 111/1967 Sb. o těchto přičleněných obcích uvádělo, že: „(1) V částech městských obvodů vzniklých začleněním obcí uvedených v f 19 odst. 1 působí místní národní výbory řízené obvodními národními výbory; přísluší jím působnost, kterou mají místní národní vý- bory podle zákona o národních výborech.“ To znamenalo, že i když do okamžiku přičle- nění působil v obci městský národní výbor, od přičlenění působil znovu jako místní ná- rodní výbor, nebyl ale řízen jako do té doby Krajským národním výborem Středočeského kraje, ale příslušným obvodním národním vý- borem v Praze.
[46] Ještě významnější pro posouzení ře- šené věci je $ 22 zákona č. 111/1967 Sb., míří- cí do budoucna a počítající s přičleňováním dalších obcí: „Připojí-li se po 1. lednu 1968 k území hlavního města Prahy další obce, platí pro části městských obvodů vzniklé je- jich začleněním ustanovení f 20 a 21“; to, jak z dalšího výkladu plyne, dopadá také na později (1974) připojenou obec Zbraslav.
[47] Súčinností od 1. 7. 1974 (účinnost zá- kona č. 31/1974 Sb., o změně území hl. m. Čes- ké socialistické republiky Prahy) bylo ($ 1 to- hoto zákona) „území obce Zbraslav z území okresu Praha-západ začleněno do přilehlé- ho městského obvodu“ (tedy městského ob- vodu Praha 5). Zákon dále řešil otázky soud- ních obvodů, přesun poslanců do nových národních výborů atp., nikoli však přesun věcné příslušnosti v jednotlivých oborech ve- řejné správy, tedy ani v otázkách zavádění ne- bo zrušení národní správy podle dekretu o národní správě. Připomenout je vhodné i to, že (jak je zřejmé i z obsahu spisu staveb- ního úřadu) od připojení k Praze užíval do té doby Městský národní výbor Zbraslav ozna- čení „Místní národní výbor Zbraslav“, a to až do zániku národních výborů (srov. k tomu vý- še citovaný $ 20 zákona č. 111/1967 Sb.).
[48] Proto senát rozhodující o kompe- tenční žalobě dále dovodil, že i po přičlenění Zbraslavi k území hl. m. Prahy v roce 1974 a v následujících letech národní správu mohl stále zavést, a v tomto konkrétním případě ji také mohl zrušit Místní národní výbor ve Zbraslavi, protože tato jeho působnost neza- nikla ani nebyla přenesena jinam.
[49] Národní výbory zanikly v roce 1990: dne 24. 11. 1990 nabyl účinnosti další zákon o hl. m. Praze (zákon č. 418/1990 Sb.), součas- ně s obecním zřízením (zákon č. 367/1990 Sb., o obcích) a dalšími zákony. Novým zákonem o hl. m. Praze byl zrušen jak starší zákon o hl. m. Praze (č. 111/1967 Sb.), tak zákon, jímž byla obec Zbraslav k Praze přičleněna (č. 31/1974 Sb.). Hlavní město Praha se stalo obcí, územně definovanou katastrálními územími a administrativně se dělící na městské části.
[50] Zákon č. 418/1990 Sb. dále stanovil, že státní správu vykonává v přenesené pů- sobnosti jak hl. m. Praha, tak jeho městské části. Ustanovení o přenesené působnosti ($ 14) rozlišilo tři typy působnosti, totiž ního výboru hl. m. Prahy a působnost obvod- ních národních výborů jako orgánů odvola- cích), (2) pro městské části, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor (dřívější působnost obvodních národních výborů v I. stupni), a (3) pro městské části, v nichž měl sídlo míst- ních národních výborů), právě uvedený třetí typ působnosti se tak vztahuje také na Měst- skou část Praha-Zbraslav (přesněji řečeno na území, na kterém vykonával správu bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi).
Tomu ko- respondovala také struktura orgánů hl. m. Pra- hy a jeho městských částí ($ 22): zejména byly pojmenováním rozlišeny orgány měst- ských částí („obvoďní“ zastupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor, a „místní“ za- 457 2273 stupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, ve kterých měl sídlo místní národní výbor).
[51] Podstatné tak je, že ani po datu 24. 11. 1990 nedošlo ve zkoumaném případě k žád- nému přesunu působnosti zavést (nebo zru- šiD národní správu. Namísto bývalého Místní- ho národního výboru Zbraslav nastoupila do této působnosti Městská část Praha-Zbraslav.
[52] V současné době platný zákon o hl. m. Praze č. 131/2000 Sb. (účinnost od 12. 11. 2000) přinesl z pohledu zkoumané otázky toliko změny formální. Zaniklo dosa- vadní rozlišování městských částí podle toho, zda na jejich území dříve působil místní nebo obvodní národní výbor, a proto se také mj. z Místního úřadu Zbraslav stal Úřad městské části Praha-Zbraslav ($ 122 uvedeného záko- na). Působnost městských částí je vymezena $ 32 (aktuální znění): „(7) Orgány městské části vykonávají přenesenou působnost městské části v rozsahu stanoveném záko- nem a v mezích zákona Statutem.
(2) Orgá- nům městských částí Ize v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům ob- cí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřa- dem nebo orgánům obcí s rozšířenou působ- ností, není-li dále stanoveno jínak.“ xx [53] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že lze doložit postupný nepřerušovaný pře- chod působnosti rozhodovat ve věcech zave- dení a zrušení národní správy podle dekretu o národní správě z Místního národního výbo- ru ve Zbraslavi na Městský národní výbor ve Zbraslavi (1967), dále pak znovu na Místní ná- rodní výbor v Praze-Zbraslavi (1974), až po- sléze na Městskou část Praha-Zbraslav (1990).
Tato působnost přes všechny změny práv- ních předpisů nebyla přenesena ani nepřešla na jiný orgán státní správy ani samosprávný orgán a trvá i v současné době.
[54] Soud se pro úplnost zabýval i otáz- kou případné působnosti okresních úřadů po roce 1990, resp. otázek souvisejících s je- jich zánikem v roce 2002. Zákon č. 425/1990, o okresních úřadech, pro posuzovanou věc nemá význam, jednak proto, že se místních 458 národních výborů a jejich působnosti prak- ticky netýkal, a také proto, že na území hl. m. Prahy vykonávalo působnost okresního úřadu samo město Praha. Okresní úřady pře- bíraly v roce 1990 - stručně řečeno - výkon státní správy z okresních národních výborů a - podle přílohy 1 k uvedenému zákonu - ta- ké část státní správy ze zaniklých krajských národních výborů (další část působnosti bý- valých krajských národních výborů byla sou- časně přenesena na ústřední orgány, a jiná část působnosti bývalých krajských národních výborů zanikla).
Působnosti bývalých míst- ních národních výborů (a vůbec již ne v otáz- kách národní správy) se tento zákon netýkal. Působnosti bývalých místních národních vý- borů v oboru státní správy totiž zásadně ze zá- kona přecházely na obce (srov. k tomu $ 22 zá- kona č. 367/1990 Sb., obecní zřízení), ohledně hl. m. Prahy viz výklad v odstavci [50].
[55] Totéž platí také o dalším zákonu o okresních úřadech (zákon č. 147/2000 Sb.); ten již jednoznačně stanovil, že působnost okresních úřadů musí stanovit přímo zvláštní zákon ($ 8 odst. 1 citovaného zákona). Nic- méně žádný zákon, který by kdy svěřil okres- ním úřadům působnost bývalých místních národních výborů (tím méně místních ná- rodních výborů na území hl. m. Prahy) v obo- ru národní správy podle dekretu o národní správě neexistuje.
[56] Okresní úřady podle zákona č. 147/2000 Sb. zanikly ke dni 31. 12. 2002 (S 44 zákona č. 147/2000 Sb.). Zánik okres- ních úřadů byl legislativně doprovázen nove- lizacemi více než stovky zákonů z oboru ve- řejné správy (zákon č. 320/2002 Sb. s datem účinnosti 1. 1. 2003).
[57] Užití závěrečného ustanovení záko- na č. 320/2002 Sb., článku CXIX bod 3, jehož se dovolávají někteří účastníci, zejména Ma- gistrát hl. m. Prahy ve svém vyjádření, je v roz- hodované věci vyloučeno. Toto ustanovení může dopadat jen na ty případy, kdy určitý orgán zanikl bez kompetenčního nástupce, ji- nak řečeno po jeho zániku nikam příslušnost k výkonu veřejné správy nepřešla. Tak tomu V posuzované věci ale není, protože - jak uká- záno - lze z právních předpisů dovodit po- stupný a nepřerušený zákonný přechod pů- sobnosti ke zrušení národní správy, zavedené Místním národním výborem Zbraslav v roce 1948, až do současnosti, a to na Městskou část Praha-Zbraslav.
[58] Nad rámec toho je třeba vzít v úvahu také to, že dovolávaný zákon č. 320/2002 Sb. řešil kompetenční „děďictví“ po zaniklých okresních úřadech, jimž nikdy „zbraslavská“ působnost ve věcech národní správy nenále- žela. Použití (legislativně nesprávně široké- ho) článku CXIX bodu 3 G[plokud zvláštní zákon stanoví působnost orgánu, který za- nikl“) by při podobném nerespektování úče- lu a smyslu zákona mohlo vést až k absurd- ním důsledkům, rozšiřujícím jeho dosah dokonce i za rámec působnosti orgánů správ- ních. Kompetenční senát má ale za to, že možnost užití zmíněného ustanovení bude fakticky velmi úzká; přechody kompetencí mezi správními orgány je zpravidla možno vysledovat i přes desítky let právního vývoje, byť může jít o úkol právně enormně náročný.
[59] Zbývá tedy určit, který orgán Měst- ské části Praha-Zbraslav je nositelem vlastní hledané působnosti; je jím úřad městské čás- ti, protože tak stanoví $ 104 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb.* a protože současně platí, že zákon (ostatně ani Statut hl. m. Prahy, který problematiku národní správy nezmiňuje vů- bec) nesvěřil výkon přenesené působnosti některému jinému orgánu městské části. (...) 2274 Kompetenční spory: náhrada za porušení povinností podle zákona o ochraně osobních údajů k zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zá- kona č. 439/2004 Sb. Od účinnosti novely zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, provede- né zákonem č. 439/2004 Sb., nemůže již Úřad pro ochranu osobních údajů rozhodo- vat o náhradě za porušení povinností dle tohoto zákona. O náhradě nemajetkové újmy v souvislosti s porušením povinností stanovených zákonem o ochraně osob- ních údajů je proto příslušný rozhodovat soud.
Úřad městské části Praha-Zbraslav proti Magistrátu hl. m. Prahy proti Ministerstvu finan- cí proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti a) Dr. Reneé K. d. S. a b) Geoffrey R. B., o určení příslušnosti mezi správními orgány.
[14] Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj (22. 8. 2006) vychází, jak uvedeno, z toho, že o věci nelze rozhodnout, neboť není k dispozici výměr, jímž byla národní správa zavedena. Je pak věcí navrhovatelů, aby potřebné doklady předložili.
[15] V rozkladu navrhovatelé zejména poukázali na to, že to po nich nelze právem požadovat, neboť ani jim, ani jejich právním předchůdcům nikdy žádný výměr doručen nebyl a nebyly jim ani jinou cestou sděleny důvody takového opatření. Ministr pro místní rozvoj však rozhodl tak, že rozhodnutí ministerstva zrušil a řízení zastavil (29. 1. 2007). Právně argumentoval tím, že příslušnost Ministerstva pro místní rozvoj v těchto věcech není založena výslovným ustanovením právního předpisu, ale plyne ze subsumpce konkrétních skutkových okolností pod dosah článku CXIX zákona č. 320/2002 Sb. Skutkové okolnosti ale nebyly v potřebném rozsahu v řízení zjištěny, takže již jen z tohoto důvodu rozhodnutí I. stupně neobstojí. Rozkladové rozhodnutí dále dovozuje, že pro určení příslušnosti je rozhodující posloupnost přechodných ustanovení právních předpisů; teprve tam, kde tuto linii nelze vysledovat, protože při zrušení správního orgánu určitá příslušnost vůbec nepřešla, lze uvažovat o uplatnění zbytkových klauzulí (zde tedy v zákoně č. 320/2002 Sb.). Dále pak ministr dovozuje z kompetenčního zákona (zákon č. 2/1969 Sb.), že Ministerstvo pro místní rozvoj ve věci příslušné být nemůže, a že příslušným ministerstvem je Ministerstvo financí.
[16] Ministerstvo financí v usnesení (4. 10. 2007), jímž věc postoupenou z Ministerstva pro místní rozvoj dále postupuje Magistrátu hl. m. Prahy, svou příslušnost rovněž popírá: argumentuje tím, že ani dekret sám, ani jiné právní předpisy ji nikdy nezaložily a nezakládají. V dalším pak odkazuje na již zmíněná společná stanoviska ministerstev vnitra a financí z roku 2003 a 2007, o nichž viz dále. Na základě nich dospívá k názoru, že ve věci je dána v I. stupni příslušnost Magistrátu hl. m. Prahy.
[17] Konečně pak Magistrát se ve svém odmítnutí ve věci rozhodovat (12. 12. 2007) opřel o stanovisko svého odboru legislativního a právního (z 26. 11. 2007). Uvádí se v něm především, že z hlediska použití přechodného ustanovení zákona č. 320/2002 Sb. nemá žádný právní význam, že zákonem č. 418/1990 Sb., o hl. m. Praze, byly působnosti ObNV a MNV přeneseny na městské části. Argumentace se opírá o text článku CXIX bodu 3 „3. Pokud zvláštní zákon stanoví působnost orgánu, který zanikl, a nejedná se o případy uvedené v bodě 1, a tato působnost nebyla přenesena na jiný orgán, je věcně příslušný ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší.“ s tím, že „přenesení působnosti na jiný orgán“ se muselo stát platným a účinným zákonem. Zákon o hl. m. Praze z roku 1990 však byl ještě před účinností zákona č. 320/2002 Sb. zrušen (zákonem č. 131/2000 Sb.), takže přenesení působnosti, které se stalo v roce 1990, nebylo v roce 2002 ani platné, ani účinné. Proto má být příslušný ústřední správní úřad.
[18] Soud si dále opatřil již zmíněná stanoviska ústředních úřadů z roku 2003. Ministerstvo vnitra jím sdělovalo (10. 9. 2003) tajemníkům obecních úřadů obcí s rozšířenou působností společný právní názor Ministerstva vnitra a majetkoprávního odboru Ministerstva financí, podle něhož: pokud byla národní správa zavedena okresním národním výborem, je ke zrušení věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a pokud byla zavedena jiným stupněm národního výboru, je věcně příslušný ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší. Vlastní společné stanovisko s podrobnější argumentací je obsaženo v dopise majetkoprávního odboru Ministerstva financí ze dne 29. 7. 2003, který byl zaslán Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dovozuje se tu, že pokud byla národní správa zavedena místním (resp. jiným než okresním) národním výborem, posoudí se příslušnost podle čl. CXIX bodu 3 zákona č. 320/2002 Sb.; ústředním správním úřadem bude to ministerstvo, do jehož věcné kompetence (zákon č. 2/1969 Sb.) náleží činnosti či využití majetku, na který byla národní správa zavedena.
[19] Ministerstvo vnitra dále zaujalo stanovisko ke speciální problematice řízení o zrušení národní správy zavedené do domovního majetku na území hl. m. Prahy (stanovisko adresované Ministerstvu financí 16. 7. 2007): jestliže národní správu zavedl obvodní nebo místní národní výbor na území hl. m. Prahy, nelze čl. CXIX bod 3 zákona č. 320/2002 Sb. použít. Argumentuje se tím, že působnosti ObNV a MNV na území hl. m. Prahy byly přeneseny na městské části zákonem o hl. m. Praze z r. 1990. Příslušnost tedy byla přenesena z MNV (ObNV) na úřady městských částí. Stanovisko dále – bez bližší argumentace a dosti nejasně - uvádí, že „V praktickém měřítku je dosti možné, že z důvodu toho, že orgány městské části vykonávající přenesenou působnost v rozsahu stanoveném zákonem a v mezích zákona Statutem ve smyslu § 32 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (v případě kompetence zavádění a zrušení národní správy není přímo výslovně zvláštním právním předpisem ani Statutem stanovena příslušnost úřadu městských částí), tak věcně příslušným orgánem pro řízení o zrušení národní správy na území hl. m. Prahy je přímo Magistrát hlavního města Prahy“.
[20] K věci se vyjádřily tři strany kompetenčního sporu:
[21] Ministr pro místní rozvoj ve svém vyjádření pouze odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2008, sp. zn. Komp 3/2008, z něhož citoval část odstavce [28] „Působnost orgánů hl. m. Prahy je však upravena ve zvláštním právním předpise, kterým je zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Orgány hl. m. Prahy vykonávají přenesenou působnost svěřenou orgánům krajů, obcí, obcí s pověřeným obecním úřadem a obcí s rozšířenou působností (§ 31 odst. 1 a 2 zákona o hlavním městě Praze). Přenesená působnost může být zákonem svěřena orgánům městských částí, popř. tak může v mezích zákona učinit Statut, s výjimkou působnosti orgánů krajů (§ 32 odst. 1 a 2 zákona o hlavním městě Praze). Jelikož obecně závazná vyhláška č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, nesvěřuje působnost ve věcech národní správy orgánům městských částí a nečiní tak ani žádný zákon, je nutno uzavřít, že o zrušení národní správy nad obytnými domy a stavebními parcelami rozhoduje v I. stupni Magistrát hl. m. Prahy. Při výkonu přenesené působnosti jsou orgány hl. m. Prahy podřízeny příslušnému ministerstvu, do jehož působnosti náleží oblast přenesené působnosti hl. m. Prahy; toto ministerstvo přezkoumává rozhodnutí orgánů hl. m. Prahy vydaná ve správním řízení (§ 118 odst. 1 a 2 zákona o hlavním městě Praze).“ Celé rozhodnutí je dostupné na www.nssoud.cz. . Spor považoval za „obdobný“.
[22] Rovněž Ministerstvo financí odkázalo na odstavce [28], [29] a [33] z rozhodnutí právě zmíněného. Dovozuje z nich, že v žádném případě nemůže být příslušné ono samo, ale je příslušný Magistrát hl. m. Prahy. Současně byly připojeny další písemnosti, jejichž obsah byl již zmíněn, a některé další dokumenty (např. kopie znaleckého posudku o ocenění nemovitosti z r. 2004, výpisy z katastru nemovitostí apod.).
[23] Magistrát hl. m. Prahy v procesním vyjádření svou pravomoc ve věci rozhodovat rovněž popřel. Setrval na dřívějším stanovisku svého legislativního a právního odboru ze dne 26. 11. 2007, podle něhož nebyla působnost místních národních výborů k rozhodování podle dekretu č. 5/1945 Sb. přenesena na jiný orgán; proto se užije ustanovení čl. CXIX bod 3 zákona č. 320/2002 Sb. Pro úplnost – nicméně bez vlivu na posouzení otázky kompetencí - je vhodné poznamenat, že z připojeného spisu magistrátu dále vyplývá, že Městská část Praha – Zbraslav v listopadu 2005 upozornila magistrát na nejasné majetkové vztahy týkající se nemovitosti: na ideální podíl druhého navrhovatele by se mohla vztahovat Dohoda mezi vládou České socialistické republiky a vládou Spojených států amerických o vypořádání určitých otevřených nároků a finančních otázek. Stanovisko k této otázce vyžádané od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (protože zástupci spoluvlastníků sdělili, že přijali náhradu podle této smlouvy), v té době nebylo k dispozici. A dále, podle sdělení magistrátu ze dne 28. 11. 2005, adresovaného advokátovi navrhovatelů, „hodláme národní správu zrušit, ovšem pouze na id. podíly Dr. R. K. de S. a G. R. B.“. Současně magistrát vyžadoval dodání rozhodnutí, kterým byla národní správa zavedena. III. Existence kompetenčního sporu
[24] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se jedná o kompetenční spor ve smyslu § 97 a násl. s. ř. s. Pojem „ústřední správní úřady“, užitý v § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s., je nutno vykládat totožně s pojmem „ústřední orgány státní správy“ užívaným zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (viz usnesení NSS ze dne 23. 7. 2004, čj. Komp 1/2004-70, publikováno pod č. 339/2004 Sb. NSS). Ve smyslu tohoto zákona jsou třetí a čtvrtý žalovaný ústředním orgánem státní správy. Zároveň i tito dva žalovaní (stejně jako prvý i druhý žalovaný) popírají svoji příslušnost vydat rozhodnutí ve věci. Proto tu jde o negativní kompetenční spor ve smyslu § 97 s. ř. s., a Nejvyšší správní soud o něm může rozhodnout.
[25] Věcnému rozhodnutí za takové situace není na překážku ani to, že v řízení se ukáže, že ve skutečnosti není pro řízení příslušný žádný z obou ústředních správních úřadů, ale správní orgán jiný, ať již byl žalovaným (jako v tomto případě), nebo ne; v posléze uvedeném případě by jej Nejvyšší správní soud přibral do řízení (§ 98 odst. 3 s. ř. s.). IV. Institut národní správy
[26] Před vlastním určením orgánu věcně příslušného k rozhodování o zrušení národní správy je potřebné zabývat se v nezbytném rozsahu také právním institutem národní správy.
[27] Národní správa nalézá svůj normativní základ v dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů (dále jen „dekret o národní správě“). Tento dekret předvídá zavedení národní správy ve dvou případech. Prvním případem je zavedení národní správy dle § 2 dekretu na majetek osob státně nespolehlivých, jejichž definice se podává v § 4 a 5 dekretu, druhým případem je zavedení národní správy dle § 3 dekretu do všech podniků a majetkových podstat, jestliže to vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života, zejména v závodech, podnicích a majetkových podstatách opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých. Národní správa se zaváděla rozhodnutím příslušného správního orgánu (viz dále).
[28] Národní správa byla koncipována jako právní institut dočasný, přechodný. Svědčí o tom zejména § 11 dekretu o národní správě, dle něhož měla být národní správa zrušena z úřední povinnosti, jestliže pominuly důvody pro její zavedení. Stejně jako existovaly dvě hypotézy pro její zavedení, přicházely v úvahu dvě situace, za nichž mohlo dojít k jejímu zrušení: jednak skutečnost, že státně nespolehlivé osoby pozbyly státem aprobovaným způsobem (typicky konfiskace) vlastnického práva k majetku podřízenému národní správě či případ, kdy se na osobu přestalo pohlížet jako na státně nespolehlivou, jednak obnovení řádné správy majetku ze strany jeho vlastníka (pominutí důvodu dle § 3 dekretu o národní správě). Třetím důvodem pro zánik národní správy bylo znárodnění předmětného majetku. Vedle zrušení národní správy bylo možné přistoupit při splnění předpokladů dle § 24 dekretu o národní správě k vynětí majetku z národní správy a jeho navrácení původním vlastníkům, kteří jej pozbyli v důsledku národní, politické nebo rasové persekuce. Majetek, který nebyl z národní správy vyňat a u něhož nebyly splněny předpoklady pro zrušení národní správy, měl zůstat pod národní správou až do nové zákonné úpravy (§ 24 odst. 4 dekretu o národní správě).
[29] Ačkoliv jak institut národní správy, tak i samotná dekretální normotvorba (viz čl. 5 odst. 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. 8. 1944, č. 11 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku) byly dočasné povahy, zůstaly v platnosti až do současnosti, a to v důsledku ratihabice dekretu o národní správě provedené ústavním zákonem č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a vyhlašují za zákon dekrety presidenta republiky. Nová právní úprava národní správy přijata nebyla a dekret sám zrušen nebyl. V. Působnost správních orgánů ve vztahu k národní správě
[30] Národní správa se zaváděla rozhodnutím orgánu příslušného dle § 7 dekretu o národní správě. Z hlediska určení věcné příslušnosti byla rozhodující povaha majetku, k němuž se měla národní správa zavést. V úvahu přicházela věcná příslušnost Zemského národního výboru, okresních národních výborů a místních národních výborů, výjimečně také resortně příslušných ministerstev: příslušnost k vydání rozhodnutí o zavedení národní správy k obytným domům a stavebním parcelám byla upravena v § 7 odst. 1 písm. e) dekretu o národní správě tak, že zásadně byly věcně příslušné místní národní výbory, u nemovitostí, jejichž hodnota převyšovala 5 000 000 K, pak okresní národní výbory. Ani následné novelizace § 7 dekretu provedené vládními nařízeními č. 116/1949 Sb. a č. 122/1951 Sb. (jimiž se přesouvaly působnosti některých správních orgánů) nepřinesly žádné změny ve věcné příslušnosti, které by se týkaly rozhodované věci.
[31] Ke zrušení národní správy je věcně příslušný ten orgán, který ji zavedl (§ 11 věta druhá dekretu o národní správě). Toto ustanovení je za situace, kdy takový orgán zanikl, potřeba interpretovat dynamicky, tj. tak, že není-li tu výslovného ustanovení platného a účinného právního předpisu, který by přenesl tuto pravomoc na jiný orgán, platí, že ke zrušení národní správy je příslušný ten orgán, který by byl ve stejném okamžiku oprávněn národní správu zavést. Nelze totiž přehlédnout, že § 7 dekretu o národní správě byl dvakrát novelizován, nicméně institut národní správy zrušen nebyl, a ani pravomoc k jejímu zavedení nezanikla. Dále je nutné vzít na zřetel, že národní správa, ač byla zřejmě zamýšlena jen jako dočasný institut, překlenující nestabilitu poválečných právních poměrů, měla v některých případech dlouhého trvání, ve značném počtu případů trvá dosud, ale v mezidobí došlo k četným, často zcela zásadním reformám soustavy orgánů veřejné správy.
[32] Jak dále ukázáno, nejenže v budoucím právním vývoji téměř šedesáti let nebylo výslovně vyřešeno založení pravomoci k rušení v minulosti zavedených národních správ, ale nebyl ani (při zániku národních výborů) řešen přesun pravomocí k zavedení národních správ.
[33] Soud tedy musel při řešení sporné otázky vycházet z obecných přechodných ustanovení právních předpisů, řešících přesuny působnosti mezi správními orgány, a vyhledat ustanovení na kompetenční spor použitelná. VI. Působnost správních orgánů při rušení národní správy v současnosti
[34] Jak bylo uvedeno, národní správu podle § 11 dekretu o národní správě zruší ten, kdo ji zavedl. Tímto orgánem v posuzované věci byl bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi, a to v roce 1949, tedy v době, kdy Zbraslav byla samostatnou obcí (do roku 1974). Tento orgán (MNV Zbraslav) v současné době neexistuje; při výkladu ustanovení § 11 dekretu o národní správě je proto třeba najít správní orgán, který by dnes mohl na místě bývalého MNV Zbraslav národní správu zavést.
[35] Bylo již naznačeno, že zavedení národní správy podle dekretu o národní správě je za stálé platnosti a účinnosti dekretu o národní správě stále právně možné, byť zjevně jen in extremis na rozdíl od rozvrácené doby poválečné, a v případě spíše teoretickém; za současného právního stavu existují i další právní instituty, které umožňují účinným způsobem zajistit proti újmě majetek vlastníka, který není znám či dosažitelný. Soud tedy musel - a to postupem chronologickým, počínaje od roku 1949 do současnosti, hledat „zlomové body“, v nichž se měnilo v dotčené oblasti právní prostředí, a zkoumat, zda tu došlo nebo nedošlo k přesunu příslušnosti k zavedení národní správy z Místního národního výboru ve Zbraslavi, a na který správní orgán.
[36] O tom, že tu nebylo možno využít rozhodujícího právního názoru z věci již judikované (rozsudek z 6. 11. 2008, čj. Komp 3/2008-62), na niž ostatně poukázali někteří účastníci, viz v další části VII.
[37] Podle přesvědčení soudu nemá právní význam spekulovat o tom, zda národní správu měl nebo neměl v roce 1949 zavádět v konkrétní věci MNV, jinak řečeno, zda byl MNV Zbraslav k rozhodnutí příslušný. Může být totiž sice korektně položena otázka, zda národní správa byla zavedena na bytový dům nebo na školské zařízení, a na jakou hodnotu byl spravovaný majetek v té době oceněn, protože tyto okolnosti byly určující pro zjištění orgánu příslušného. Z obsahu spisu plyne, že stavba byla kolaudována jako bytový dům a jako takový až do II. světové války zřejmě užívána; jak uvedeno, pravděpodobně od roku 1942 sloužila, a dosud také slouží, k účelům školským. Hodnota majetku pak byla rovněž kritériem věcné příslušnosti [viz § 7 odst. 1 písm. f) dekretu v původním znění, které bylo účinné v době zavedení národní správy]. Nicméně už pro samotnou faktickou neexistenci výměru již nelze zjistit, podle kterého ustanovení dekretu byla národní správa zavedena, a nejsou řešitelné ani ostatní naznačené otázky. Soud proto vyšel z nezpochybňovaného faktu, že národní správu v roce 1949 zavedl místní národní výbor jako orgán věcně příslušný; to je koneckonců určující. I kdyby rozhodoval Místní národní výbor jako orgán nepříslušný, a toto rozhodnutí nebylo právní cestou zvráceno, stal se eo ipso řádně příslušným pro to, aby národní správu zrušil.
[38] Dekret o národní správě byl dvakrát novelizován. První novelou bylo vládní nařízení č. 116/1949 Sb., o dalších přesunech působnosti ve veřejné správě (vydané k provedení zákona o krajském zřízení č. 280/1948 Sb.). Týkalo se přesunů působnosti z ústředních orgánů na krajské národní výbory a z krajských národních výborů na okresní národní výbory. Příslušnost místních národních výborů zůstala nedotčena.
[39] Dále pak zákonem č. 143/1949 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejích orgánů, byla založena velmi široká (na okraj poznamenáno, že z dnešního ústavního pohledu již nepřípustná) pravomoc vlády rušit orgány veřejné správy a měnit nebo rušit jejich působnost. Tento zákon byl zrušen až zákonem o národních výborech (č. 69/1967 Sb.) a na jeho základě bylo vydáno několik vládních nařízení, mezi jinými také vl. nař. č. 122/1951 Sb., o dalších přesunech působnosti a o jiných zjednodušeních veřejné správy, jímž se mimo jiné měnila příslušnost k zavádění národní správy; toto nařízení se však nedotklo působnosti místních národních výborů a mělo podobný obsah jako vl. nař. č. 116/1949 Sb.
[40] Další prováděcí právní předpisy k zákonu č. 143/1949 Sb. (například vl. nař. č. 34/1958 Sb.) se již o otázkách národní správy nezmiňovaly a ostatně jimi docházelo k přesunům pravomoci na základní (či obecně nižší) stupně orgánů veřejné správy.
[41] K dalším přímým novelizacím dekretu o národní správě až do současné doby nedošlo. Proto až do roku 1967 není žádný důvod pochybovat o tom, že pravomoc k zavedení či zrušení národní správy zůstala zachována Místnímu národnímu výboru ve Zbraslavi.
[42] K datu 1. 10. 1967 se blíže nespecifikovaným výnosem Středočeského krajského národního výboru stala Zbraslav městem, v němž působil městský národní výbor. K tomu srov. Kolektiv autorů: Zbraslav (sborník), Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1977, str. 77. S největší pravděpodobností se tak stalo s poukazem na ustanovení § 13 odst. 3 tehdy platného zákona o národních výborech (č. 65/1960 Sb.). „(3) Městské národní výbory působí ve městech, která jsou sídly krajů a okresů, a v ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor.“ Soud se zabýval otázkou, zda změna z místního na městský národní výbor mohla mít za následek nějaký přesun věcné příslušnosti k zavádění národní správy nebo rušení národní správy dříve zavedené. Zodpověděl ji negativně, protože městskými národními výbory s pravomocemi okresních národních výborů byly výslovně pouze městské národní výbory v Bratislavě, Brně, Plzni a Ostravě, a nikoli městské národní výbory jiné. Změna z místního na městský národní výbor měla jiné důsledky než v oboru zkoumané státní správy; na příslušnost k zavedení nebo zrušení národní správy změna vliv neměla. Výslovně se poznamenává, že v hl. m. Praze byla sice situace jiná, neboť Národní výbor hl. města Prahy měl postavení krajského národního výboru, ale Zbraslav v té době součástí Prahy ještě několik let nebyla, srov. k tomu § 13 odst. 4 a 5 zákona posledně citovaného. Pro úplnost lze poznamenat, že pozdější novelizace zákona o národních výborech z roku 1960 se těchto ustanovení již nedotkly.
[43] Změna spočívající v tom, že obci Zbraslav byl přiznán status města, tak měla vliv pouze například na počty poslanců, nikoli na věcnou příslušnost v otázkách národní správy zavedené před touto změnou. Proto i po roce 1967 mohl národní správu i dále zavést (a tedy i zrušit) MěstNV Zbraslav na místě dřívějšího místního národního výboru.
[44] Hledaný případný posun příslušnosti nepřinesl ani nový zákon o národních výborech, který nabyl účinnosti o několik měsíců později (zákon č. 69/1967 Sb. s účinností od 1. 1. 1968). Jeho ustanovení o působnosti jednotlivých stupňů národních výborů jsou přirozeně formulována značně obecně a s demonstrativními výčty (srov. § 25 a 26 tohoto zákona); významnější pro věc je ustanovení § 25 odst. 2 písm. d) o tom, že místní národní výbor „vykonává státní správu na dalších vymezených úsecích, zejména …“, čímž zákonodárce zjevně přejal rozdělení působnosti ze zákonů starších a předjímá i to, že v budoucnu bude docházet k úpravám působnosti předpisy speciálními. Městský národní výbor (který, jak uvedeno, v obci v té době působil) pak „mimo působnost, která přísluší místnímu národnímu výboru“ (§ 26 odst. 2) má svěřeny další působnosti (ve sféře ekonomické a mimo sféru zkoumané otázky národní správy). Proto tak ani nový zákon o národních výborech nezměnil nic na tom, že MěstNV Zbraslav měl i po roce 1968 pravomoc zavádět národní správu a zrušovat ji, jinými slovy podržel svou dosavadní působnost podle dekretu č. 5/1945 Sb.
[45] Dne 1. ledna 1968 nabyl účinnosti také zákon č. 111/1967 Sb., o hlavním městě Praze. Pro posuzovanou věc má zvláštní význam, i když tehdy samostatná obec Zbraslav v té době, a ještě následujících šest let potom do Prahy nespadala. Do území hl. města Prahy se od roku 1968 přičlenily např. se Zbraslaví sousedící katastry obcí Lahovice, Velká Chuchle, jakož i četné obce další. Ustanovení § 20 zákona o hl. m. Praze o těchto přičleněných obcích uvádělo, že „(1) V částech městských obvodů vzniklých začleněním obcí uvedených v § 19 odst. 1 působí místní národní výbory řízené obvodními národními výbory; přísluší jim působnost, kterou mají místní národní výbory podle zákona o národních výborech“. To znamenalo, že i když do okamžiku přičlenění působil v obci městský národní výbor, od přičlenění působil znovu jako místní národní výbor, nebyl ale řízen jako do té doby Krajským národním výborem Středočeského kraje, ale příslušným obvodním národním výborem v Praze.
[46] Ještě významnější pro posouzení řešené věci je ustanovení § 22, mířící do budoucna a počítající s přičleňováním dalších obcí: „Připojí-li se po 1. lednu 1968 k území hlavního města Prahy další obce, platí pro části městských obvodů vzniklé jejich začleněním ustanovení § 20 a 21“; to, jak z dalšího výkladu plyne, dopadá také na později (1974) připojenou obec Zbraslav.
[47] S účinností od 1. 7. 1974 (účinnost zákona č. 31/1974 Sb., o změně území hlavního města České socialistické republiky Prahy) bylo (§ 1 tohoto zákona) „území obce Zbraslav z území okresu Praha – západ začleněno do přilehlého městského obvodu“ (tedy městského obvodu Praha 5). Zákon dále řešil otázky soudních obvodů, přesun poslanců do nových národních výborů atp., nikoli však přesun věcné příslušnosti v jednotlivých oborech veřejné správy, tedy ani v otázkách zavádění nebo zrušení národní správy podle dekretu o národní správě. Připomenout je vhodné i to, že (jak je zřejmé i z obsahu spisu stavebního úřadu) od připojení k Praze užíval do té doby Městský národní výbor Zbraslav označení „Místní národní výbor Zbraslav“, a to až do zániku národních výborů (srov. k tomu citované ustanovení § 20 zákona č. 111/1967 Sb., o hl. městě Praze).
[48] Proto senát rozhodující o kompetenční žalobě dále dovodil, že i po přičlenění Zbraslavi k území hlavního města Prahy v roce 1974 a v následujících letech národní správu mohl stále zavést, a v tomto konkrétním případě ji také mohl zrušit Místní národní výbor ve Zbraslavi, protože tato jeho působnost nezanikla ani nebyla přenesena jinam.
[49] Národní výbory zanikly v roce 1990: dne 24. listopadu 1990 nabyl účinnosti další zákon o hl. m. Praze (zákon č. 418/1990 Sb.), současně s obecním zřízením (zákon č. 367/1990 Sb., o obcích) a dalšími zákony. Novým zákonem o hl. m. Praze byl zrušen jak starší zákon o hl. m. Praze (č. 111/1967 Sb.), tak zákon, jímž byla obec Zbraslav k Praze přičleněna (č. 31/1974 Sb.). Hlavní město Praha se stalo obcí, územně definovanou katastrálními územími a administrativně se dělící na městské části.
[50] Zákon č. 418/1990 Sb., o hl. m. Praze, dále stanovil, že státní správu vykonává v přenesené působnosti jak hlavní město Praha, tak jeho městské části. Ustanovení o přenesené působnosti (§ 14) rozlišilo tři typy působnosti, totiž 1. pro hlavní město Prahu (dřívější působnost Národního výboru hl. m. Prahy a působnost obvodních národních výborů jako orgánů odvolacích), 2. pro městské části, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor (dřívější působnost obvodních národních výborů v I. stupni), a 3. pro městské části, v nichž měl sídlo místní národní výbor (dřívější působnost místních národních výborů); právě uvedený třetí typ působnosti se tak vztahuje také na Městskou část Praha – Zbraslav (přesněji řečeno na území, na kterém vykonával správu bývalý Místní národní výbor ve Zbraslavi). Tomu korespondovala také struktura orgánů hlavního města Prahy a jeho městských částí (§ 22): zejména byly pojmenováním rozlišeny orgány městských částí („obvodní“ zastupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, v nichž měl sídlo obvodní národní výbor, a „místní“ zastupitelstvo, rada a úřad v těch městských částech, ve kterých měl sídlo místní národní výbor).
[51] Podstatné tak je, že ani po datu 24. 11. 1990 nedošlo ve zkoumaném případě k žádnému přesunu působnosti zavést (nebo zrušit) národní správu. Namísto bývalého MNV Zbraslav nastoupila do této působnosti Městská část Praha – Zbraslav.
[52] V současné době platný zákon o hl. m. Praze č. 131/2000 Sb. (účinnost 12. 11. 2000) přinesl z pohledu zkoumané otázky toliko změny formální. Zaniklo dosavadní rozlišování městských částí podle toho, zda na jejich území dříve působil místní nebo obvodní národní výbor, a proto se také mj. z Místního úřadu Zbraslav stal Úřad městské části Praha - Zbraslav (§ 122 uvedeného zákona). Působnost městských částí je vymezena ustanovením § 32 (aktuální znění): „(1) Orgány městské části vykonávají přenesenou působnost městské části v rozsahu stanoveném zákonem a v mezích zákona Statutem. (2) Orgánům městských částí lze v mezích zákona svěřit Statutem přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem nebo orgánům obcí s rozšířenou působností, není-li dále stanoveno jinak.“
[53] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že lze doložit postupný nepřerušovaný přechod působnosti rozhodovat ve věcech zavedení a zrušení národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb. z Místního národního výboru ve Zbraslavi na Městský národní výbor ve Zbraslavi (1967), dále pak znovu na Místní národní výbor v Praze – Zbraslavi (1974), až posléze na Městskou část Praha – Zbraslav (1990). Tato působnost přes všechny změny právních předpisů nebyla přenesena ani nepřešla na jiný orgán státní správy ani samosprávný orgán a trvá i v současné době.
[54] Soud se pro úplnost zabýval i otázkou případné působnosti okresních úřadů po roce 1990, resp. otázek souvisících s jejich zánikem v roce 2002. Zákon č. 425/1990, o okresních úřadech, pro posuzovanou věc nemá význam, jednak proto, že se místních národních výborů a jejich působnosti prakticky netýkal, a také proto, že na území hlavního města Prahy vykonávalo působnost okresního úřadu samo město Praha. Okresní úřady přebíraly v roce 1990 – stručně řečeno - výkon státní správy z okresních národních výborů a - podle přílohy 1 k zákonu - také část státní správy ze zaniklých krajských národních výborů (další část působnosti bývalých KNV byla současně přenesena na ústřední orgány, a jiná část působnosti bývalých KNV zanikla). Působnosti bývalých místních národních výborů (a vůbec již ne v otázkách národní správy) se tento zákon netýkal. Působnosti bývalých MNV v oboru státní správy totiž zásadně ze zákona přecházely na obce (srov. k tomu § 22 zákona č. 367/1990 Sb., obecní zřízení), ohledně hl. m. Prahy viz výklad v odstavci [50].
[55] Totéž platí také o dalším zákonu o okresních úřadech (zákon č. 147/2000 Sb.); ten již jednoznačně stanovil, že působnost okresních úřadů musí stanovit přímo zvláštní zákon (§ 8 odst. 1 zákona). Nicméně žádný zákon, který by kdy svěřil okresním úřadům působnost bývalých místních národních výborů (tím méně MNV na území hl. m. Prahy) v oboru národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb. neexistuje.
[56] Okresní úřady podle zákona č. 147/2000 Sb. zanikly ke dni 31. 12. 2002 (§ 44 zákona č. 147/2000 Sb.). Zánik okresních úřadů byl legislativně doprovázen novelizacemi více než stovky zákonů z oboru veřejné správy (zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, s datem účinnosti 1. 1. 2003).
[57] Užití závěrečného ustanovení zákona č. 320/2002 Sb., článku CXIX bod 3, jehož se dovolávají někteří účastníci, zejména Magistrát hl. m. Prahy ve svém vyjádření [17] (viz též citaci ustanovení v poznámce k tomuto bodu), je v rozhodované věci vyloučeno. Toto ustanovení může dopadat jen na ty případy, kdy určitý orgán zanikl bez kompetenčního nástupce, jinak řečeno po jeho zániku nikam příslušnost k výkonu veřejné správy nepřešla. Tak tomu v posuzované věci ale není, protože – jak ukázáno – lze z právních předpisů dovodit postupný a nepřerušený zákonný přechod působnosti ke zrušení národní správy, zavedené Místním národním výborem Zbraslav v roce 1948, až do současnosti, a to na Městskou část Praha – Zbraslav.
[58] Nad rámec toho je třeba vzít v úvahu také to, že dovolávaný zákon č. 320/2002 Sb. řešil kompetenční „dědictví“ po zaniklých okresních úřadech, jimž nikdy „zbraslavská“ působnost ve věcech národní správy nenáležela. Použití (legislativně nesprávně širokého) článku CXIX bodu 3 („Pokud zvláštní zákon stanoví působnost orgánu, který zanikl“) by při podobném nerespektování účelu a smyslu zákona mohlo vést až k absurdním důsledkům, rozšiřujícím jeho dosah dokonce i za rámec působnosti orgánů správních. Kompetenční senát má ale za to, že možnost užití zmíněného ustanovení bude fakticky velmi úzká; přechody kompetencí mezi správními orgány je zpravidla možno vysledovat i přes desítky let právního vývoje, byť může jít o úkol právně enormně náročný.
[59] Zbývá tedy určit, který orgán Městské části Praha – Zbraslav je nositelem vlastní hledané působnosti; je jím úřad městské části, protože tak stanoví § 104 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, (3) Úřad městské části vykonává přenesenou působnost městské části, není-li zákonem svěřena jiným orgánům městské části. a protože současně platí, že zákon (ostatně ani Statut hlavního města Prahy, který problematiku národní správy nezmiňuje vůbec) nesvěřil výkon přenesené působnosti některému jinému orgánu městské části. VII. Vztah k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. Komp 3/2008
[60] Někteří účastníci [21][22] poukázali na to, že Nejvyšší správní soud rozhodoval v obdobné věci (rozsudek čj. Komp 3/2008 - 63, dostupný na www.nssoud.cz, publikováno pod č. 1783/2009 Sb. NSS), v níž určil působnost Ministerstva pro místní rozvoj jako orgánu rozhodujícího o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ve věci zrušení národní správy.
[61] Ve skutečnosti tu ale nejde o případ obdobný, právě naopak v relevantních rysech odlišný. V onom případě byla národní správa zavedena až v roce 1961 (za právního stavu již od roku 1948 podstatněji změněného), a to na nemovitý majetek v pražských Holešovicích (nikoli tedy v mimopražské obci), a národní správu zaváděl nikoli Místní národní výbor, ale Obvodní národní výbor v Praze 7 (tedy správní orgán se zcela jinou působností, která pak také jinak právně přecházela).
[62] Navíc tu šlo o kompetenční spor o to, který ústřední orgán má rozhodnout o odvolání, které bylo podáno do rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, zatímco ve věci právě rozhodované je na sporu otázka příslušnosti správního orgánu I. stupně.
[63] Proto tedy Nejvyšší správní soud řešil ve věci „zbraslavské“ věc jinou, a není tu tak prejudikát, proti němuž by bylo nutno vymezovat se podrobnější argumentací. VIII. Závěr
[64] Ze všech vyložených důvodů tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že pravomoc rozhodnout o zrušení národní správy v této věci náleží věcně příslušnému Úřadu městské části Praha – Zbraslav.
[65] Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výslovného znění § 101 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 31. března 2010 JUDr. Michal Mazanec předseda senátu