Ve věci řízení o poplatku za komunální odpad podle zákona č. 185/2001 Sb., o od- padech, je odvolacím orgánem proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy Minister- stvo financí. xf
C) IIIb Vlastní argumentace soudu ke kompetenčnímu sporu [13] Nejvyšší správní soud konstatuje, že mezi účastníky řízení není žádného sporu ohledně výše rekapitulovaného popisu vývo- je zákonné úpravy. Skutečně platí, že počína- je L. 1. 2003 je obec oprávněna vybírat po- platek za komunální odpad v režimu zákona č. 185/2001 Sb. ($ 17a). Alternativou k tomuto poplatku je poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepra- vy, třídění, využívání a odstraňování ko- munálních odpadů zakotvený v $ 10b záko- na č. 565/1990 Sb. Obec je přitom oprávněna sama zvážit, pro který z těchto poplatků se rozhodne.
Podle $ 17a odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. totiž platí, že poplatek za ko- munální odpad „nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, vy- užívání a odstraňování komunálních odpa- dů podle zvláštního zákona“. Třetí možností, jak lze vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňo- vání komunálních odpadů od fyzických osob, je uzavření písemné smlouvy ($ 17 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb.). Rovněž zde platí, že vybírá-li obec tuto úhradu, nemůže stanovit poplatek za komunální odpad ani místní po- platek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstra- ňování komunálních odpadů podle zvláštní- ho zákona.
[14] Soud proto akceptuje výhradu Minis- terstva financí týkající se dílčí nepřesnosti obsažené v odůvodnění citovaného rozsudku čj. 1 As 56/2009-58, z něhož skutečně plyne, že poplatek za provoz systému shromažďová- ní, sběru, přepravy, třídění, využívání a od- straňování komunálních odpadů je chybně 179 2195 podřazen do režimu zákona o místních po- platcích, byť ve skutečnosti se jedná o popla- tek autonomní.
[15] Podstatné pro nyní rozhodovanou věc je nicméně to, že v případě obou zmíně- ných poplatků spadá jejích stanovení do ob- lasti samostatné působnosti obce. Společným rysem je v obou případech rovněž skuteč- nost, že správu poplatku vykonává obec, kte- rá ho ve svém územním obvodu zavedla, resp. její obecní úřad ($ 17a odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., $ 14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb). Žalobce nicméně tvrdí, že v případě poplat- ku za komunální odpad, který si zvolilo hl. m. Praha, sice procesní norma odkazuje na da- ňový řád ($ 17a odst. 6 zákona č. 185/2001 Sb.), v obou zákonech však chybí kompetenční norma, která by stanovila pravomoc a působ- nost určitému orgánu pro rozhodování o opravných prostředcích. Správa poplatku za komunální odpad i následné řízení o něm prý totiž spadá do samostatné, a nikoliv pře- nesené působnosti obce.
[16] K této otázce soud uvádí, že jakkoliv je samotné stanovení obou zmíněných po- platků věcí samostatné působnosti obce, ne- lze mít důvodné pochybnosti o tom, že řízení o nich představuje správní řízení, vykonáva- né v rámci přenesené působnosti, a v jeho rámci je obec oprávněna vydat platební vý- měr. O tom svědčí již samotná povaha tohoto řízení a také fakt, že je vede obecní úřad, resp. magistrát, který je zásadně orgánem vykoná- vajícím přenesenou působnost a v oblasti sa- mostatné působnosti plní toliko úkoly, ulože- né zastupitelstvem nebo radou, příp. pomáhá výborům a komisím, což zjevně není daný pří- pad [$ 109 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), $ 81 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze]. Ne- lze ostatně ani přehlédnout, že s ohledem na postup podle daňového řádu mají obecní úřady v tomto řízení postavení správce daně ($ 1 odst. 4 daňového řádu).
[17] Soud při svých úvahách vycházel rov- něž z toho, že právní řád má být vykládán tak, aby představoval jednotný, logický, vnitřně provázaný a funkční systém. Nepovažuje pro- to za přesvědčivou argumentaci žalobce ve- 180 denou v tom směru, že zatímco správa po- platků podle zákona č. 565/1990 Sb. je vyko- návána v přenesené působnosti, jedná se v případě poplatku za komunální odpad po- dle $ 174 zákona č. 185/2001 Sb. o působnost samostatnou. Jestliže totiž platí, že oba tyto poplatky (viz bod 13) jsou koncipovány jako alternativní a směřující ke stejnému účelu, nemá logiku, aby proces jejich vymáhání pro- bíhal v odvolacím řízení u odlišných orgánů. Soud má proto za to, že za této situace je tře- ba výkladové nejasnosti zákonné úpravy vy- kládat ve prospěch jednotného režimu pře- zkumu obou zmíněných poplatků.
[18] Soud dále uvádí, že argumentace ža- lobce ohledně údajné úplné absence kompe- tenční normy není ani příliš konzistentní. Po- kud by totiž platilo, že v citovaných zákonech kompetenční norma zcela chybí a neplyne ani ze zákonů jiných, není možné přesvědči- vě dovodit, že ve věci odvolání proti rozhod- nutím Magistrátu hl. m. Prahy o poplatku za komunální odpad je kompetentním orgánem automaticky Ministerstvo životního prostředí (ej. žalovaný), jak tvrdí žalobce. V tomto pří- padě by totiž kompetentním orgánem ve smyslu rozhodování o odvolání nebyl nikdo, jelikož je třeba respektovat ústavně zakotve- nou zásadu, podle níž státní moc lze uplatňo- vat jen v případech, v mezích a způsoby, kte- ré stanoví zákon (čl.
2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). To- to řešení je však pro soud obtížně přijatelné, a to již proto, že by byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení; navíc by byla činěna zásadní procesní odlišnost v pře- zkumu rozhodnutí o poplatku za komunální odpad probíhajícího v režimu zákonů č. 125/1997 Sb. a č. 185/2001 Sb.
[19] V nyní projednávané věci se navíc ža- lobce mýlí, pokud tvrdí, že kompetenční norma zcela chybí. Pokud totiž zákon č. 185/2001 Sb. výslovně odkazuje na daňový řád, je třeba postu- povat podle jeho $ 50 odst. 1, který obsahuje obecné pravidlo, že nestanoví-li zvláštní zá- kon jinak, je odvolacím orgánem orgán nej- blíže vyššího stupně nadřízený správci daně, který napadené rozhodnutí vydal. Jakkoliv určitě platí, že ze samotné skutečnosti, že se postupuje podle daňového řádu, neplyne bez dalšího použití celého systému zde uprave- ných opravných prostředků (viz usnesení NSS ze dne 17.
12. 2008, čj. Komp 1/2008-107, č. 1911/2009 Sb. NSS), nemá soud pochyb- nosti v tom směru, že pod postupem podle daňového řádu při správě poplatku za komu- nální odpad je třeba rozumět (ve shodě s ci- tovaným názorem obsaženým v rozsudku čj. 1 As 56/2009-58), že se na toto řízení v pl- ném rozsahu aplikují ustanovení, týkající se řádného opravného prostředku. "[20] Jak totiž konstatoval zdejší soud v opakovaně citovaném rozsudku čj. 1 As 56/2009-58 (a v této části na jeho odůvodně- ní lze plně odkázat), na řízení ve věci poplat- ků za komunální odpad se podpůrně aplikuje daňový řád.
Podle jeho $ 1 odst. 1 totiž daňo- vý řád „upravuje správu daní, poplatků, od- vodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za po- rušení rozpočtové kázně (dále jen „daně“), které jsou příjmem státního rozpočtu, stát- ních finančních aktiv nebo rezervních fon- dů organizačních složek státu [...], rozpočtů územních samosprávných celků [..], nebo státních fondů nebo Národního fondu [.„). Poplatky za komunální odpad jsou tak zahr- nuty pod legislativní zkratku daně, a na řízení o nich se aplikuje daňový řád, což ostatně vý- slovně upravuje i citovaný $ 17a odst. 6 záko- na č. 185/2001 Sb.
[21] Ze zákona o hl. m. Praze plyne, že or- gány Prahy „vykonávají přenesenou působ- nost, která je zvláštním zákonem svěřena or- gánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšíře- nou působností, není-li dále stanoveno ji nak“ ($ 31 odst. 2). Tuto přenesenou působ- nost lze v mezích zákona svěřit Statutem hl. m. Prahy rovněž orgánům městských částí ($ 32 odst. 2 zákona). Statut se k řízení o po- platcích za komunální odpad nikterak nevy- jadřuje, výkon přenesené působnosti v této oblasti tedy náleží magistrátu, jako správní- mu orgánu L stupně. Při výkonu přenesené působnosti je hl m. Praha podřízeno přísluš- nému ministerstvu. Zároveň platí, že přísluš- ná ministerstva, do jejichž působnosti náleží oblasti přenesené působnosti hl. m. Prahy, mimo jiné přezkoumávají i rozhodnutí orgá- nů hl. m. Prahy vydaná ve správním řízení ($ 118 odst. 2 a odst. 3 zákona).
[22] Dáte je nutno poukázat na kompe- tenční zákon, z jehož $ 4 odst. 1 plyne, že ústředním orgánem pro daně, poplatky a clo je Ministerstvo financí. Proto je právě toto ministerstvo kompetentní i k rozhodování o odvolání proti rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ve věcech řízení o poplatku za komunální odpad. Jakkoliv je totiž Minister- stvo životního prostředí ústředním orgánem pro odpadové hospodářství, tedy činnost za- měřenou na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a rovněž na kontrolu těchto činností ($ 19 odst. 2 kompe- tenčního zákona), z logiky věci nelze do jeho kompetence podřadit rovněž řízení ve vě- cech daní a poplatků, byť by se jednalo 0 po- platky za komunální odpad.
[23] Soud má proto za vyvrácenou stěžej- ní námitku žalobce, že v zákonné úpravě chy- bí kompetenční norma, z níž by plynula jeho pravomoc rozhodovat o těchto odvoláních. Jakkoliv totiž tato kompetenční norma není obsažena výslovně v zákoně č. 185/2001 Sb., je dovoditelná ze zákonů jiných. Na tomto místě je třeba připomenout, že právní norma představuje pravidlo chování, které není vždy nutně obsaženo v jediném zákonném ustanovení (paragrafu, odstavci apod.), nýbrž že může být i „rozpřýleno“ do několika na se- be navazujících a obsahově konzistentních právních předpisů.
V nyní projednávaném případě má soud za postaveno najisto, že tato kompetenční norma plyne zcela jednoznač- ně z citovaných ustanovení $ 17a odst. 6 zá- kona č. 185/2001 Sb., $ 1 odst. 1 a $ 50 odst. 1 daňového řádu, $ 118 odst. 2-4 odst..3 písm. b) zákona o hl. m. Praze, $ 4 odst. 1 kompetenč- ního zákona a konečně i $ 178 odst. 2 správ- ního řádu, podle něhož je v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušným ústřední správní úřad. <xí [24] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že ve věci řízení o poplatku za komunální od- pad je odvolacím orgánem proti rozhodnutí Magistrátu hl.
m. Prahy Ministerstvo financí. 181 2196 2196 Kompetenční spory: řízení o vyvlastnění k $ 28 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) k $ 244 a násl. občanského soudního řádu 2% 4 Rozhodlli správní orgán o zastavení řízení o vyvlastnění, ač podle obsahu jeho rozhodnutí šlo ve skutečnosti o věcné zamítnutí žádosti o vyvlastnění pozemku, roz- hodl nesprávně po formální stránce. Nesprávná forma však nezaloží pro přezkou- mání takového rozhodnutí věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví.
Proto- že jde o rozhodnutí správního orgánu ve věci samé (přičemž příslušnost soudů v občanském soudním řízení zakládá přímo zákon), lze se nápravy tvrzené věcné ne- správnosti rozhodnutí po účinnosti zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, domáhat - bez ohledu na formálně nesprávný výrok rozhodnutí - postupem podle páté části ob- čanského soudního řádu ($ 244 a násl.) u soudu v občanském soudním řízení.
Ministerstvo financí proti Ministerstvu životního prostředí o určení příslušnosti mezi