Kompetenční žaloba, v níž si žalobce osobuje pravomoc vydat rozhodnutí, které bylo před podáním žaloby zrušeno, je nepřípustná [$ 99 písm. a) s. ř. s.].
V. Existence kompetenčního sporu C.)
[20] Žalobce podal kompetenční ža- lobu teprve dne 8. 10. 2010, tj. v okamžiku, kdy rozhodnutí, k jehož vydání si žalobce osobuje pravomoc, bylo již zrušeno. Předmět kompetenčního sporu, kterým je určení or- gánu příslušného vydat rozhodnutí o prá- vech osoby zúčastněné na řízení vymezených v její žádosti ze dne 23. 12. 2009, odpadl. Sku- tečnost, že sporné rozhodnutí bylo součástí společného (a stále existujícího) rozhodnutí žalovaného, je pro nyní posuzovanou věc bez významu. Předmětem sporu bylo právě a jen označené rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010; jen k vydání tohoto rozhodnutí si žalobce osobu- je pravomoc.
[21] Podle $ 98 odst..1 písm. a) s. ř. s. je ža- lobu oprávněn podat správní orgán, „který si v kladném kompetenčním sporu osobuje pravomoc o věci vydat rozhodnutí a popírá pravomoc správního orgánu, který ve věcí vede řízení nebo rozhodl“. Souladně s tím $ 97 odst. 2 s. ř. s. definuje kladný kompe- tenční spor jako „spor, ve kterém si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účast- níka řízení před správním orgánem“. Z obou uvedených ustanovení plyne, že kom- petenční spor ve smyslu části třetí hlavy II. dí- lu 6 soudního řádu správního je sporem, kte- rý není pouze akademickou disputací o tom, kdo měl vydat nějaké rozhodnutí v minulosti. Jeho smyslem je určit, který správní orgán je příslušný vydat v konkrétní věci rozhodnutí. Opačný výklad by vedl k nevyhnutelnému zá- věru, že by správní orgán mohl vyvolat kom- petenční spor k jakémukoliv rozhodnutí, kte- ré bylo vyneseno v minulosti, třebaže bylo mezitím již dávno zrušeno.
[22] Obdobné závěry jsou plně v souladu též se zákonným vymezením záporných kom- petenčních sporů. Z $ 97 odst. 3 a $ 98 odst. 2 s. ř. s. jasně plyne, že i v takovém pří- padě musí jít o spor o rozhodnutí, které může žalobce, žalovaný nebo jiný orgán ve smyslu $ 98 odst. 3 s. ř. s. s ohledem na okolnosti da- ného případu reálně vydat (srov. usnesení NSS ze dne 17. 12. 2008, čj. Komp 1/2008-107, č. 1911/2009 Sb. NSS, ze dne 9. 11. 2007, čj. Komp 1/2006-127, č. 1457/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 24. 4. 2009, čj. Komp 3/2009-11). Nejde tedy o rozhodnutí, které bylo třeba vy- dat v minulosti, důvody pro jeho vydání však mezitím pominuly (např. žadatel vzal zpět žá- dost k vydání rozhodnutí). Stejně tak vydáním rozhodnutí se stává řízení ve věci negativního kompetenčního © sporu | bezpředmětným (srov. usnesení NSS ze dne 19. 8. 2008, čj. Komp 4/2008-49, č. 1725/2008 Sb. NSS, ve věci Oživení, 0. s.).
[23] Judikatura jasně rozlišuje mezi spo- ry, které směřují k vydání určitého rozhodnu- tí, a spory jinými (např. usnesení NSS ze dne 20. 12. 2006, čj. Komp 3/2004-40, č. 1428/2008 Sb. NSS, ve věci Městský úřad . města Kadaň proti České inspekci životního prostředí).
[24] Koncepce pozitivních i negativních kompetenčních sporů je tedy založena na existenci konkrétního řízení, v němž jde o práva či povinnosti individuálně určených účastníků řízení (srov. k dalšímu usnesení NSS ze dne 30. 3. 2009, čj. Komp 5/2008-85, č. 2306/2011 Sb. NSS, body 13 a 14, shodně usnesení ze dne 27. 1. 2010, čj. Komp 7/2009-17, ve věci Městský úřad Chrastava proti Minis- terstvu financí). Proto také je výrokový po- tenciál soudu definován v $ 100 odst. 2 s. ř. s. tak, že soud rozsudkem určí, který ze správ- ních orgánů má pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě.
Taková situace však v daném případě zjevně nenastala. S ohledem na procesní vývoj celé kauzy podaný shora se od počátku nejedná o kompetenční spor v konkrétní věci, nýbrž o spor v abstraktní otázce kompetence rozhodovat o povolení vi- deoloterijních terminálů. Je tak zcela zřejmé, že žalobce se na soudu nedomáhá rozhodnu- tí konkrétního kompetenčního sporu, nýbrž obecného řešení problému, pod který orgán spadá rozhodování o obdobných žádostech. Rozhodnutí žalovaného, na něž se žalobce formálně odvolává a jímž bylo rozhodnuto o právech osoby zúčastněné na řízení, bylo ještě před podáním žaloby zrušeno.
Pro další 199 2499 rozhodování o právech osoby zúčastněné na řízení ve věci, které se týkalo rozhodnutí ža- lovaného ze dne 20. 4. 2010, neexistují pro- cesní podmínky (nebyla podána nová žádost o povolení videoloterijních terminálů). Žalo- ba, která není podložena konkrétním před- mětem, o němž by účastníci kompetenčního sporu mohli reálně vydat rozhodnutí, je ne- přípustná [$ 99 písm. a) s. ř. s.].
[25] Shora uvedené je v souladu též se zá- měrem historického zákonodárce. Ten chtěl právní úpravou kompetenčních sporů docílit toho, aby soud nerozhodoval takové spory, „které by měly jen teoretickou hodnotu“ (viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu soudního řádu správního ze.dne 15. 4. 2002, tisk č. 1080/0, dostupná v digitálním repozitáři Po- slanecké sněmovny Parlamentu, www.psp.cz).
[26] Trvání kompetenčního sporu se zá- sadně posuzuje ke dni vydání soudního roz- hodnutí ($ 100 odst. 1 s. ř. s.). Pro nyní posu- zovanou věc však má význam to, že podmínky řízení o kompetenční žalobě nebyly splněny již k okamžiku podání této žaloby (viz bod [20] shora). €...)
[28] Soud tedy uzavírá, že se v dané věci nejedná o kompetenční spor, neboť rozhod- nutí žalovaného, k jehož vydání si žalobce osobuje pravomoc, bylo zrušeno. Soud ne- může vzhledem ke skutkovým okolnostem tohoto případu určit, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí o právech osoby zúčastně- né na řízení. Práva založená rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010 osobě zúčastněné na řízení zanikla a dalšího rozhodnutí o těchto prá- vech se osoba zúčastněná na řízení ke dni rozhodování soudu žádným způsobem nedo- máhá.
Kompetenční žaloba je tudíž na zákla- dě $ 99 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Proto ji soud odmítl dle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozhodl přitom bez jednání ($ 49 odst. 1 s. ř. s. a contrario). (...) 2499 Kompetenční spory: přezkum procesního rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci k $ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zeměděl- skému majetku (v textu jen „zákon o půdě“) k $ 64 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb) k $ 4 odst. 1 soudního řádu správního Rozhodnutí pozemkového úřadu vydané podle $ 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, které v dů- sledku následných zrušujících soudních rozhodnutí obsahuje toliko výrok řešící dů- sledky povolené obnovy řízení v projednávané věci, je rozhodnutím procesní pova- hy, o němž přísluší rozhodovat soudu ve správním soudnictví.
Magistrát města Brna proti Ministerstvu financí, za účasti akciové společnosti ENDL + K, o určení příslušnosti mezi správními orgány.
[9] Žalovaný dodává, že při povolování videoloterijních terminálů přiměřeně aplikuje § 17 odst. 11 větu první zákona o loteriích a přihlíží k vyhláškám obcí vydaným dle tohoto ustanovení. K vyhláškám obcí vydaným dle § 50 odst. 4 přihlíží žalovaný přiměřeně na základě § 4 odst. 2 zákona o loteriích.
[10] Na závěr žalovaný sděluje, že osoba zúčastněná na řízení již na uvedené adrese videoterminály neprovozuje. Předmětné povolení bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010, čj. 34/88152/2010, které nabylo právní moci dne 23. 9. 2010.
[11] Žalovaný se dále k věci vyjádřil přípisem ze dne 17. 12. 2010, v němž se připojil k argumentaci osoby zúčastněné na řízení zpochybňující existenci samotného kompetenčního sporu ve smyslu § 97 s. ř. s (podrobněji viz bod [13] níže).
[12] Dne 13. 5. 2011 doplnil žalovaný předložený správní spis o kopii opravného rozhodnutí ze dne 29. 4. 2010, čj. 34/103523/5/2009, jímž bylo ve výroku rozhodnutí čj. 34/103523/4/2009 opraveno výrobní číslo jednoho z videoloterijních terminálů. IV. Stručné shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení
[13] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 15. 11. 2010 nejprve zpochybňuje splnění podmínek řízení o kompetenční žalobě. Dle ní totiž není v dané věci dán kompetenční spor. O kompetenčním sporu lze hovořit pouze v souvislosti s existencí konkrétního řízení (viz usnesení NSS čj. Komp 7/2009 17). V nyní posuzované věci bylo povolení k provozování a umístění videoloterijních terminálů v herním středisku zrušeno rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010. Žalobce podal kompetenční žalobu teprve dne 8. 10. 2010 a domáhá se jí zrušení rozhodnutí žalovaného, které však bylo zrušeno již dříve. Vedle toho osoba zúčastněná na řízení poukazuje na usnesení NSS čj. Komp 1/2005 18 a Komp 1/2010 48, dle nichž není orgán územního samosprávného celku, jestliže rozhoduje v přenesené působnosti, samosprávným orgánem pro účely § 97 odst. 1 s. ř. s. Rozhodování dle § 18 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích je výkonem přenesené působnosti. Takový spor by měl být řešen v souladu s § 133 správního řádu, dle něhož se postupuje v případě sporů o věcnou příslušnost v oblasti státní správy. Věcná působnost k rozhodnutí věci náleží dle § 133 odst. 1 správního řádu ústřednímu správnímu orgánu, tudíž žalovanému.
[14] Osoba zúčastněná na řízení doplňuje, že provoz loterie prostřednictvím centrálního loterijního systému je již šest let povolován žalovaným na základě § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Nebylo žádných pochyb, že se nejedná o povolování výherních hracích přístrojů dle § 2 písm. e) a § 17 tohoto zákona. Osoba zúčastněná na řízení dále popisuje technické odlišnosti, pro něž nelze videoloterijní terminály považovat za výherní hrací přístroje.
[15] Osoba zúčastněná na řízení podala v této věci ještě jedno vyjádření (ze dne 4. 2. 2011), v němž popírá tezi žalobce, že se stále pokračuje v řízení o její žádosti. Zdůrazňuje, že v dané věci byla vedena dvě samostatná správní řízení, která byla skončena vydáním rozhodnutí, jež následně nabyla právní moci. Každé z těchto řízení mělo odlišný předmět, první směřovalo k zahájení provozu videoloterijních terminálů, druhé k jeho ukončení. Předmětem druhého řízení nebylo zrušení prvního rozhodnutí žalovaného, ale toliko ukončení legálního provozu, který byl právě tímto prvním rozhodnutím povolen. Osoba zúčastněná na řízení se v tomto vyjádření dále podrobně věnuje technickým otázkám fungování centrálního loterijního systému s interaktivními videoloterijními terminály. V. Existence kompetenčního sporu
[16] Soud se nejprve zabýval otázkou, zda se jedná o kompetenční spor ve smyslu § 97 a násl. s. ř. s. Osoba zúčastněná na řízení namítla, že ve věci neexistuje kompetenční spor, protože povolení k provozování videoloterijních terminálů již bylo žalovaným zrušeno.
[17] Soud z předloženého spisového materiálu žalovaného zjistil, že osoba zúčastněná na řízení podala žalovanému dne 23. 12. 2009 žádost o schválení provozování a umístění nových interaktivních videoloterijních terminálů. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010, čj. 34/103523/4/2009, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 29. 4. 2010, čj. 34/103523/5/2009, povolil osobě zúčastněné na řízení provozovat v Herně Campanula na Mendlově náměstí v Brně tři videoloterijní terminály blíže specifikované pomocí výrobních čísel. Právě cit. rozhodnutí formálně doplnilo rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2008, čj. 34/42769/2008, kterým bylo osobě zúčastněné na řízení povoleno provozování loterie nebo jiné podobné hry prostřednictvím centrálního loterijního systému. Žalobce si v kompetenční žalobě osobuje pravomoc vydat rozhodnutí o povolení třech uvedených videoloterijních terminálů. Takto je vymezen předmět kompetenčního sporu.
[18] Soud ze správního spisu dále zjistil, že rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010, čj. 34/88152/2010, bylo změněno rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2008, ve znění všech pozdějších rozhodnutí. Tato změna spočívala v tom, že na žádost osoby zúčastněné na řízení bylo zrušeno povolení k provozování všech tří videoloterijních terminálů umístěných v Herně Campanula na Mendlově náměstí.
[19] Rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010 tedy byl zrušen výrok společného rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2008, ve znění rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010. Tak bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010. Práva osoby zúčastněné na řízení, která byla předmětem rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, rozhodnutím ze dne 13. 9. 2010 zanikla. Osoba zúčastněná na řízení se opětovného přiznání práv nedomáhala.
[20] Žalobce podal kompetenční žalobu teprve dne 8. 10. 2010, tj. v okamžiku, kdy rozhodnutí, k jehož vydání si žalobce osobuje pravomoc, bylo již zrušeno. Předmět kompetenčního sporu, kterým je určení orgánu příslušného vydat rozhodnutí o právech osoby zúčastněné na řízení vymezených v její žádosti ze dne 23. 12. 2009, odpadl. Skutečnost, že sporné rozhodnutí bylo součástí společného (a stále existujícího) rozhodnutí žalovaného, je pro nyní posuzovanou věc bez významu. Předmětem sporu bylo právě a jen označené rozhodnutí ze dne 20. 4. 2010; jen k vydání tohoto rozhodnutí si žalobce osobuje pravomoc.
[21] Podle § 98 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu je oprávněn podat správní orgán, který si v kladném kompetenčním sporu osobuje pravomoc o věci vydat rozhodnutí a popírá pravomoc správního orgánu, který ve věci vede řízení nebo rozhodl. Souladně s tím § 97 odst. 2 s. ř. s. definuje kladný kompetenční spor jako spor, ve kterém si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem. Z obou uvedených ustanovení plyne, že kompetenční spor ve smyslu části třetí hlavy II. dílu 6 soudního řádu správního je sporem, který není pouze akademickou disputací o to, kdo měl vydat nějaké rozhodnutí v minulosti. Jeho smyslem je určit, který správní orgán je příslušný vydat v konkrétní věci rozhodnutí. Opačný výklad by vedl k nevyhnutelnému závěru, že by správní orgán mohl vyvolat kompetenční spor k jakémukoliv rozhodnutí, které bylo vyneseno v minulosti, třebaže bylo mezitím již dávno zrušeno.
[22] Obdobné závěry jsou plně v souladu též se zákonným vymezením záporných kompetenčních sporů. Z § 97 odst. 3 a § 98 odst. 2 s. ř. s. jasně plyne, že i v takovém případě musí jít o spor o rozhodnutí, které může žalobce, žalovaný nebo jiný orgán ve smyslu § 98 odst. 3 s. ř. s. s ohledem na okolnosti daného případu reálně vydat (srov. usnesení NSS ze dne 17. 12. 2008, čj. Komp 1/2008 107, nebo usnesení ze dne 9. 11. 2007, čj. Komp 1/2006 127, nebo usnesení ze dne 24. 4. 2009, čj. Komp 3/2009 11). Nejde tedy o rozhodnutí, které bylo třeba vydat v minulosti, důvody pro jeho vydání však mezitím pominuly (např. žadatel vzal zpět žádost k vydání rozhodnutí). Stejně tak vydáním rozhodnutí se stává řízení ve věci negativního kompetenčního sporu bezpředmětným (srov. usnesení NSS ze dne 19. 8. 2008, čj. Komp 4/2008 49 ve věci Oživení, o. s.).
[23] Judikatura jasně rozlišuje mezi spory, které směřují k vydání určitého rozhodnutí, a spory jinými (např. usnesení NSS ze dne 20. 12. 2006, čj. Komp 3/2004 40, publ. pod č. 1428/2008 Sb. NSS, Městský úřad města Kadaň proti České inspekci životního prostředí).
[24] Koncepce pozitivních i negativních kompetenčních sporů je tedy založena na existenci konkrétního řízení, v němž jde o práva či povinnosti individuálně určených účastníků řízení (srov. k dalšímu usnesení NSS ze dne 30. 3. 2009, čj. Komp 5/2008 85, body 13 a 14, shodně usnesení ze dne 27. 1. 2010, čj. Komp 7/2009 17 ve věci Městský úřad Chrastava proti Ministerstvu financí). Proto také je výrokový potenciál soudu definován v § 100 odst. 2 s. ř. s. tak, že soud rozsudkem určí, který ze správních orgánů má pravomoc vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě. Taková situace však v daném případě zjevně nenastala. S ohledem na procesní vývoj celé kauzy podaný shora se od počátku nejedná o kompetenční spor v konkrétní věci, nýbrž o spor v abstraktní otázce kompetence rozhodovat o povolení videoloterijních terminálů. Je tak zcela zřejmé, že žalobce se na soudu nedomáhá rozhodnutí konkrétního kompetenčního sporu, nýbrž obecného řešení problému, pod který orgán spadá rozhodování o obdobných žádostech. Rozhodnutí žalovaného, na něž se žalobce formálně odvolává a jímž bylo rozhodnuto o právech osoby zúčastněné na řízení, bylo ještě před podáním žaloby zrušeno. Pro další rozhodování o právech osoby zúčastněné na řízení ve věci, které se týkalo rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, neexistují procesní podmínky (nebyla podána nová žádost o povolení videoloterijních terminálů). Žaloba, která není podložena konkrétním předmětem, o němž by účastníci kompetenčního sporu mohli reálně vydat rozhodnutí, je nepřípustná [§ 99 písm. a) s. ř. s.].
[25] Shora uvedené je v souladu též se záměrem historického zákonodárce. Ten chtěl právní úpravou kompetenčních sporů docílit toho, aby soud nerozhodoval takové spory, „které by měly jen teoretickou hodnotu“ (viz důvodová zpráva k vládnímu návrhu soudního řádu správního ze dne 15. 4. 2002, tisk č. 1080/0, dostupné v digitálním repozitáři Poslanecké sněmovny Parlamentu, www.psp.cz).
[26] Trvání kompetenčního sporu se zásadně posuzuje ke dni vydání soudního rozhodnutí (§ 100 odst. 1 s. ř. s.). Pro nyní posuzovanou věc však má význam to, že podmínky řízení o kompetenční žalobě nebyly splněny již k okamžiku podání této žaloby (viz bod [20] shora).
[27] S ohledem na shora uvedené již nebylo třeba, aby soud posuzoval otázku, zda lze orgán územní samosprávy rozhodující v přenesené působnosti považovat pro účely § 97 odst. 1 s. ř. s. za orgán způsobilý být stranou kompetenčního sporu, resp. aby snad zvažoval přesvědčivost a správnost stávající judikatury (srov. usnesení ze dne 20. 12. 2006, čj. Komp 2/2004 51, publ. pod č. 1429/2008 Sb. NSS).
[28] Soud tedy uzavírá, že se v dané věci nejedná o kompetenční spor, neboť rozhodnutí žalovaného, k jehož vydání si žalobce osobuje pravomoc, bylo zrušeno. Soud nemůže vzhledem ke skutkovým okolnostem tohoto případu určit, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí o právech osoby zúčastněné na řízení. Práva založená rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010 osobě zúčastněná na řízení zanikla a dalšího rozhodnutí o těchto právech se osoba zúčastněná na řízení ke dni rozhodování soudu žádným způsobem nedomáhá. Kompetenční žaloba je tudíž na základě § 99 písm. a) s. ř. s. nepřípustná. Proto ji soud odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozhodl přitom bez jednání (§ 49 odst. 1 s. ř. s. a contrario).
[29] K ostatním tvrzením a argumentům účastníků řízení a osoby zúčastněné na řízení se soud nemůže vyjádřit. V situaci, kdy dospěl k závěru, že v dané věci neexistuje kompetenční spor, a nejsou tedy splněny podmínky řízení o kompetenční žalobě, se nelze zabývat věcnou stránkou žaloby, tj. samotným předmětem řízení. Z toho důvodu se nemůže tento soud zabývat ani žalobním návrhem na „zrušení“ rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2010, čj. 34/103523/4/2009. Podmínkou vyslovení nicotnosti rozhodnutí je, že kompetenční žaloba není odmítnuta (§ 100 odst. 2 s. ř. s.). VI. Náklady řízení
[30] Soud rozhodl dále o nákladech řízení, a to v souladu s § 101 s. ř. s. Podle něj nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kompetenční žalobě.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Michal Mazanec předseda senátu