K rozhodování o nároku vlastníka (nájemce) pozemku na finanční náhradu vů- či orgánu státní správy za újmu vzniklou v důsledku omezení hospodaření na po- zemku (6 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je příslušný soud v občanském soudním řízení.
Podstata kompetenčního sporu spočívá v posouzení, zda k rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy ve věci poskytnutí finanční ná- hrady podle $ 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. je dána pravomoc tohoto správního orgánu či soudu v občanském soudním řízení. Zvláštní senát se v řešení dané otázky zto- tožňuje s názorem Krajského soudu v Brně, pro stručnost odkazuje na výstižné odůvod- nění obsažené v jeho rozhodnutí a dále uvádí: Podle $ 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soud- ním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z ob- čanskoprávních, pracovních, rodinných a ob- chodních vztahů, pokud je podle zákona ne- projednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení jiné -5 O věci projednávají a rozhodují soudy v občan- ském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Podle $ 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (pod- mínky řízení). Jde-li o takový nedostatek pod- mínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo máli předcházet jiné řízení, soud po- stoupí věc po právní moci usnesení 0 zasta- vení řízení příslušnému orgánu; právní účin- ky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (S 104 odst. 1 o.
s. ř). Podle ustanovení $ 58 odst 2 zákona č. 114/1992 Sb. pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže nebo ná- jemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne, v důsledku omezení vyplývajícího z Části třetí až páté tohoto zákona včetně pro- váděcích právních předpisů nebo rozhodnu- tí vydaného na jejich základě, újma nebo tato újma trvá, mají nárok na její finanční náhra- du. Finanční náhradu nelze poskytnout sou- časně vlastníkovi a nájemci téhož pozemku.
Požádají-li o náhradu včas oba, poskytne se fi- nanční náhrada pouze vlastníkovi pozemku. Nárok na finanční náhradu náleží vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku, rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže, nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, též v případě, že mu vznikne újma ne- bo ta trvá v důsledku omezení vyplývajícího z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle tohoto zákona. Otázkou charakteru právních vztahů me- zi vlastníky (eventuálně nájemci) lesa a orgá- nem státní správy se zabývala již dvě výše ci- tovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky.
Jde o usnesení z 18. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 2614/2000, a usnesení z 24. dub- na 2002, sp. zn. 25 Cdo 1211/2001, která se zabývala podobnou problematikou a jejichž celá znění jsou uveřejněna na www.nsoud.cz. Stejně (jako krajský soud výše) se i zvláštní se- nát přiklonil k závěrům vyplývajícím z roz- vx hodnutí Nejvyššího soudu s tím, že zákon č. 114/1992 Sb. je veřejnoprávní normou, protože dává oprávnění státu zasahovat jed- nostrannými úkony do práv a povinností fy- zických a právnických osob.
Na druhé straně nárok vlastníka nebo nájemce na náhradu újmy, který mu vznikne v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto záko- na, včetně prováděcích právních předpisů, nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě, je svou povahou nárokem občanskoprávním. Rozhodování orgánu veřejné moci se totiž vztahuje především k regulaci hospodaření podle tohoto zákona, kdežto újmy, které pří- padně z omezení hospodaření vzniknou vlastníkům či nájemcům mají charakter ma- jetkový a účastníci tohoto právního vztahu jsou vůči sobě v rovnoprávném postavení.
Zvláštní senát proto z vyložených důvodů rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve vě- ci žaloby na poskytnutí finanční náhrady po- dle $ 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. je soud v občanském soudním řízení. (...) 485 1836 1836 Daň z přidané hodnoty: nárok na odpočet daně Daňové řízení: důkazní břemeno k $ 27, 6 72 a $ 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro rok 2004 k $ 40 odst. 15 a $ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 35/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d.
ř.“)*“) Převede-li daňový subjekt na základě smlouvy o prodeji podniku svůj podnik na jinou osobu, i nadále trvá jeho povinnost prokázat skutečnosti rozhodné pro stano- vení jeho daňové povinnosti za zdaňovací období, ve kterém ještě byl majitelem podniku. Plátce daně proto není v takovém případě zproštěn ani povinnosti prokázat ná- rok na odpočet daně z přidané hodnoty po dobu stanovenou v $ 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pro vyměření daně bez ohledu na to, zda kupujícímu předal daňové doklady rozhodné pro stanovení daňové povinnosti či nikoliv.
:
Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Jihlavě a Správou Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, za účasti společnosti s ručením omezeným Správa městských lesů Jihlava Galobkyně) a České republiky - Ministerstva životního prostředí (žalovaná), ve věci po-