zev) Rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí přihlášky ochranné známky do rejstříku ochranných známek není rozhodnutím správního orgánu o věci soukromoprávní ve smyslu $ 46 odst. 2 [$ 68 písm. b)] s. ř. s. O žalobě proti takovému rozhodnutí je proto příslušný roz- hodnout soud ve správním soudnictví.
Právní institut ochranné známky se vyvinul z hospodářské potřeby výrob- ce nebo obchodníka dosáhnout toho, aby právě jeho zboží (služby) zájemci kupovali nebo si opatřovali a aby toto zboží nebylo zaměňováno s produkcí konkurence. Opatření zboží značkou výrobce nebo obchodníka nemá ovšem smysl bez toho, že tu bude dána záruka, že někdo jiný nemůže takovou značku použít. Záruku, která by měla praktický smysl, však může poskytnout jen vrch- nostenská autorita (veřejná moc). Dneš- ní podoba průmyslových práv se ostatně vyvinula ze středověkých panovnických nebo vrchnostenských privilegií.
Je třeba dodat, že vznik ochranné známky zajisté reflektuje (také) soukro- mý zájem jejího budoucího majitele, například proto, že po svém vzniku se známka může stát předmětem právního obchodu a její existence má pro jejího vlastníka hospodářský smysl, nicméně samotné udělení práva průmyslového vlastnictví nijak neztratilo svůj původní charakter veřejnoprávního privilegia, které je udělováno výlučně veřejnou mocí a v zájmu veřejném. Tím je zájem zákazníků či konzumentů zboží a služeb a jejich ochrana před napodobováním a falšováním známek nebo jejich zneu- žíváním.
V dnešní době stát může stanovit podmínky, za kterých se smí uchazeč : domoci kladného rozhodnutí správní- ho úřadu. Úřad musí sice ochrannou známku zapsat do (veřejného) rejstříku (registrovat), ale musí také přihlášku za- mítnout, nejsou-li splněny zákonné pod- mínky registrace, případně při splně- ní zákonných podmínek musí známku z rejstříku vymazat. Právní vztah, který se takovým ří- zením a rozhodnutím řeší, vzniká mezi přihlašovatelem (při výmazu mezi maji- telem známky) a správním úřadem.
Tako- vý vztah je vztahem mocenským (v jiné terminologii vertikálním, vrchnosten- ským); nejde o vztah občanskoprávní ($ 7 odst. 1 o. s. ř.), protože takové vzta- hy při vrchnostenském autoritativním rozhodování mezi úřadem a stranou ne- vznikají. Nejvyšší správní soud tvrdí, že řízení ve věci práva k ochranné známce je třeba považovat za řízení ve věci práva soukro- mého; tvrzení se opírá o argumentaci, že subjektem známkového práva mohou být osoby právnické a fyzické a těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém; právní prostředky ochrany označení jsou pak upraveny nejen v průmyslověprávních normách, ale i v obecných ustanoveních občanského práva.
Taková argumentace není přiléhavá. 287 Zcela se tu přehlíží, že registrací : ochranné známky (nebo jejím výma- zem) se naprosto neupravují vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami, protože nic takového předmětem říze- ní 0 registraci (výmazu) není a nemůže být. Jediný vztah, který se tu registrací upravuje, je vztah mezi tím, kdo o re- gistraci žádá (resp. tím, kdo má známku zapsánu), a úřadem, který o registraci (výmazu) rozhoduje. Předmětem řízení je vyřešení otázky, zda jsou splněny záko- nem stanovené podmínky, a zda tedy má nebo nemá vzniknout nehmotný statek (ochranná známka), resp. zda má ten- to status zaniknout (výmaz).
Výsledkem řízení je pak vznik (registrace) známky nebo její výmaz; zda vůbec vzniknou majetkové vztahy mezi podnikateli při podnikání (a kdy a jaké), je naprosto ne- jisté (u některých typů známek, např. obranných nebo zásobních, lze dokonce předpokládat, že takové vztahy záměrně ani vzniknout nemají) a registrační akt se o tom nijak nevyjadřuje (a při výmazu registrované známky nijak do té doby vzniklé soukromoprávní vztahy neupra- vuje). Sama registrace (výmaz) známky te- dy není soukromoprávní věcí a je neroz- hodné, že registrací (výmazem) vznikají nebo zanikají soukromoprávní nároky.
1041 396 Žádná soukromá osoba, se kterou je při- hlašovatel (majitel) v rovném postavení, mu nemůže registraci udělit ani mu ne- může známku vymazat. To může učinit jenom správní úřad, který k tomu má zákonnou kompetenci, a může to udělat jen tak, že o tom vydá vrchnostenský © správní akt. Proto tedy i v přezkumném řízení soudním se žalobce nedomáhá žádné- ho svého soukromoprávního nároku, ale jen toho, aby správní úřad o věci rozho- doval podle zákona.
Odůvodnění lze pak pro úplnost uza- vřít poznámkou, že rozhodnutí předpo- kládaná jednotlivými zákony na ochranu průmyslového vlastnictví přesně rozli- šují, která rozhodnutí ve věci přísluší činit Úřadu a která soudu (v občanském soudním řízení). Ve věci patentů jsou v pravomoci soudů např. rozhodnutí o tom, komu svědčí právo na patent, stanovení výše odměny za právo na pa- tent, výše licenčních poplatků v přípa- dě poskytnutí nucené licence, porušení práv z patentů; ostatní rozhodnutí jsou v kompetenci Úřadu.
I takovéto rozdě- lení - navíc za situace, kdy zákonodárce ani neupravil mechanismus, jímž by se vůbec mohlo dosáhnout zápisu ve veřej- ných knihách bez toho, že by soud uložil takovou povinnost Úřadu, který v řízení podle $ 244 o. s. ř. není účastníkem ří- zení - představovalo pro zvláštní senát jen další podpůrný argument pro toto usnesení. Z vyložených důvodů proto zvláštní senát vyslovil podle $ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., že rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí Úřadu o zápisu ochran- né známky do rejstříku ochranných zná- mek náleží soudu ve správním soudnic- tví.
Zvláštní senát podle $ 5 odst. 3 téhož zákona zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pra- vomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usne- sení Nejvyššího správního soudu v roz- sahu, ve kterém odporuje výroku, jímž byla kompetence určena, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté. (aza)
Spor o pravomoc mezi Nejvyšším správním soudem a Okresním soudem v Tep- licích ve věci zápisu ochranné známky do rejstříku ochranných známek.