Kompetenční spor (6 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování ně- kterých kompetenčních sporů) nevznikne, jestliže soud, příslušný rozhodovat v řízení podle $ 244 o. s. ř., i přes nesouhlas správního or- gánu v řízení o podané žalobě pokračuje a netvrdí, že by pro rozhod- nutí nebyl věcně příslušný. Tím spíše nevzniká kompetenční spor, netvrdíli správní orgán ani to, že by správní žalobu v téže věci správ- ní soud odmítl ($ 46 odst. 2 s. ř. s.). Návrh správního orgánu na roz- hodnutí takto tvrzeného kompetenčního sporu proto zvláštní senát pro rozhodování některých kompetenčních sporů odmítne jako předčasný [$ 4 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Navrhovatel - Úřad průmyslového vlastnictví - byl Okresním soudem v Benešově dne 19. 11. 2003 vyzván, aby se vyjádřil k žalobě tímto sou- dem projednávané. Z toho navrhova- tel usuzuje, že soud je připraven o vě- ci rozhodnout. S tím však nesouhlasí; tvrdí, že okresní soud nemá pravo- moc rozhodovat v řízení o výmazu ochranné známky. Právní předpisy upravující ochranu průmyslového vlastnictví přesně odlišují situace, kdy rozhoduje soud a kdy Úřad prů- myslového vlastnictví. Rozhodovat o výmazu ochranné známky je toliko v pravomoci navrhovatele.
Právní předpisy nepředpokládají rozhodo- vání jiným subjektem ani neupravují mechanismus, jehož aplikací by do- šlo k zápisu ve veřejných knihách, pokud by rozhodl někdo jiný než na- vrhovatel. Navrhovatel podotýká, že 444 navíc není účastníkem řízení podle hlavy páté občanského soudního řá- du, a soud mu tedy nemůže uložit po- vinnost provést zápis. Z těchto důvodů má za to, že vzni- kl kompetenční spor, neboť shora popsanou situaci předvídá $ 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodová- ní některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se především musel zabývat podmínkami, za nichž může věc projednat a o ní rozhodnout. Vznikneli kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost k vydání rozhod- nutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení. Kompetenčním sporem, a to klad- ným, je podle $ 1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompe- tenčních sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat roz- hodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo dru- hou stranou vydáno pravomocné roz- hodnutí.
Záporný kompetenční spor nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně určených účastníků se obě jeho strany věcí nechtějí zabývat a nechtějí vydat rozhodnutí, tedy po- pírají svoji pravomoc nebo věcnou příslušnost. Stranami kompetenčního sporu jsou buď soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní sa- mosprávy, anebo soudy rozhodující v občanském soudním řízení a soudy rozhodující ve správním soudnictví. Navrhovatel se mýlí v tom, že v da- né věci vznikl kompetenční konflikt mezi ním a Okresním soudem v Be- nešově.
Jedním z předpokladů pro rozhodování soudu podle $ 244 a násl. o. s. ř. je pravomocné rozhodnutí správního orgánu o sporu nebo o ji- né právní věci vyplývající z občan- skoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů. Ačkoli pak v to- tožné věci individuálně určených účastníků řízení rozhoduje jak správ- ní orgán, tak soud, je třeba mít na zře- teli, že rozhodují po sobě, každý v ji- né časové rovině. Jestliže soud v řízení podle $ 244 a násl. o. s. ř. dojde k závěru, že o spo- ru nebo o jiné právní věci má být roz- hodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne rozsudkem, který nahrazuje správní rozhodnutí v roz- sahu rozsudkem dotčeném.
Neexis- tují zde tedy dvě rozporná rozhodnu- tí - jedno soudní a druhé správní, která by byla výrazem pozitivního kompetenčního sporu. Nemůže na- víc ani nastat situace, kdy by existo- vala dvě rozhodnutí se stejným závě- rem. Soud totiž - dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl správně - žalobu toliko zamítá, aniž by deklaro- val totéž, co již vyslovil správní or- gán. Ve stejné časové rovině by tedy mohlo kolidovat jedině rozhodování soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení a soudu rozhodující- ho ve správním soudnictví.
O tako- vém konfliktu však navrhovatel ne- hovoří, z jeho podání koneckonců není ani zřejmé, zda se (některý) správní soud věcí vůbec zabýval a zda ji odmítl projednat z důvodu svého přesvědčení o její soukromo- právní povaze či nikoli. Z návrhu navíc neplyne, že by Okresní soud v Benešově odmítl věc projednat a rozhodnout. Naopak se v něm podává, že navrhovatel byl Okresním soudem v Benešově vy- zván k tomu, aby se podle $ 250c o. s. ř. k projednávané žalobě vyjádřil. To by okresní soud zajisté nečinil, jestliže by měl v úmyslu popírat svo- ji věcnou příslušnost, tj. zastavovat řízení podle $ 104b odst. 1 o.
s. ř., eventuálně postupovat podle $ 104c o. s. ř., tj. vyvolat negativní kompe- tenční spor. Domnívá-li se navrhovatel, že Okresní soud v Benešově nepostupu- je správně, jestliže žalobu projedná- vá, je namístě, aby tyto skutečnosti namítal ve vyjádření k žalobě, k ně- muž byl vyzván. Je potom na soudu, který věc projednává, jak se s těmito námitkami vypořádá, zda je bude ak- ceptovat a řízení zastaví a žalobce po- učí o možnosti obrátit se na správní soud s příslušnou žalobou. V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci do- sud nevznikl kompetenční spor, k je- hož řešení by byl povolán zvláštní se- nát.
Návrh byl proto odmítnut jako předčasný, a to za přiměřeného pou- žití ustanovení $ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s $ 4 zákona č. 131/2002 Sb.. (aza)
Návrh Úřadu průmyslového vlastnictví na rozhodnutí sporu o pravo- moc mezi Úřadem průmyslového vlastnictví a Okresním soudem v Be- nešově ve věci žaloby o výmaz ochranné známky, vedené u Okresního soudu v Benešově.