Konf 12/2022 – Nejvyšší správní soud

Konf 12/2022- 28 - text

Konf 12/2022-30 pokračování

U S N E S E N Í

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 58/219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 40/2021, o zaplacení 26 771 Kč s příslušenstvím: žalobce IFIS investiční fond, a. s., IČO 24316717, se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, a žalovaného T. P.,

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 40/2021, v části týkající se zaplacení: (i) částky 101,71 Kč s příslušenstvím za poskytnutí služby „volání na informační/asistenční služby“, (ii) částky 135,67 Kč s příslušenstvím za poskytnutí služby „Pojištění FRESH“ a (iii) částky 106,27 Kč s příslušenstvím za poskytnutí služby „T-Mobile MMS Info“, je soud.

II. Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 6. 2021, čj. 7 C 40/2021

88, s e ve výrocích I., II. a III. z r u š u j e v rozsahu, ve kterém byl vysloven nedostatek pravomoci tohoto soudu k projednání žaloby v rozsahu (i) částky 101,71 Kč s příslušenstvím za poskytnutí služby „volání na informační/asistenční služby“, (ii) částky 135,67 Kč s příslušenstvím za poskytnutí služby „Pojištění FRESH“ a (iii) částky 106,27 Kč s příslušenstvím za poskytnutí služby „T-Mobile MMS Info“, v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno a rozhodnuto postoupení věci v tomto rozsahu Českému telekomunikačnímu úřadu, a dále ve výroku VI. o náhradě nákladů řízení.

[1] Návrhem doručeným dne 29. 6. 2022 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“ či „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 40/2021, o zaplacení částky 26 771 Kč s příslušenstvím, a to pokud jde o částku 343,66 Kč s příslušenstvím, představovanou žalobcem uplatněnými nároky blíže specifikovanými ve výroku tohoto usnesení.

[2] Z předloženého spisu se podává, že se žalobce u Okresního soudu v Litoměřicích domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 26 771 Kč s příslušenstvím. Tato částka dle žaloby představuje (i) cenu za poskytnutí telekomunikačních služeb (5 868 Kč), (ii) splátky koncových zařízení a zprostředkované služby – SMS na speciálně zpoplatněná čísla (780 Kč), (iii) splátky koncových zařízení, platební služby (platba přes SMS) a zprostředkované služby – SMS na speciálně zpoplatněná čísla (900 Kč), (iv) splátky koncových zařízení, platební služby (platba SMS, m-platba) a smluvní pokuty (1 273 Kč) a (v) neuhrazenou část kupní ceny koncových zařízení (17 950 Kč). Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, čj. 7 C 40/2021 88, o této žalobě rozhodl tak, že vyslovil nedostatek své pravomoci rozhodnout o části žalobního nároku ve výši 5 868 Kč s příslušenstvím a částky 1 150 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II.) s tím, že po právní moci tohoto rozsudku bude věc v uvedeném rozsahu postoupena ČTÚ (výrok III.); pokud jde o zbývající žalovanou jistinu a část jejího příslušenství, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku v celkové výši 19 753 Kč, spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a ve zbytku, co do požadavku žalobce na zaplacení části příslušenství z celkové částky 18 973 Kč, žalobu zamítl (výrok V.). Výrokem VI. pak okresní soud žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 200,92 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokud jde o výroky I. až III. tohoto rozsudku, okresní soud svůj postup odůvodnil tím, že částka 5 868 Kč s příslušenstvím představuje cenu za poskytnuté telekomunikační služby. Spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem či uživatelem (§ 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích – dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) projednává podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích ČTÚ. Totéž platí podle ustálené judikatury zvláštního senátu i pro smluvní pokuty za nesplnění povinností plateb za poskytnuté služby elektronických komunikací (částka v celkové výši 1 150 Kč). Současně okresní soud upozornil, že na věcné podstatě sporu ničeho nemění ani fakt, že osoba poskytující komunikační služby (v daném případě společnost T-Mobile Czech Republic a. s.; dále jen „T-Mobile“) svou pohledávku postoupí jiné osobě (zde žalobci). Podle názoru okresního soudu tedy v tomto rozsahu není založena pravomoc soudů věc projednat a rozhodnout; za této situace bylo namístě postupem podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o žalobě v uvedeném rozsahu zastavit a postoupit věc ČTÚ, jakožto orgánu, do jehož pravomoci rozhodování o těchto nárocích náleží.

[3] Navrhovatel (ČTÚ) s tímto postupem okresního soudu nesouhlasí a popírá svou pravomoc rozhodnout o části žalobcem uplatněného nároku v celkové výši 343,66 Kč s příslušenstvím.

[4] Úvodem navrhovatel uvedl, že na danou věc by měl být aplikován zákon o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tj. ve znění před novelou tohoto zákona provedenou zákonem č. 374/2021 Sb., kterým se mění zákon o elektronických komunikacích a některé další zákony. Podle bodu 19. přechodných ustanovení citovaného zákona se nepravomocně skončená řízení, zahájená před jeho účinností, dokončí podle zákona o elektronických komunikacích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. této novely). To je případ nyní projednávané věci, neboť řízení o žalobcem uplatněném nároku bylo u soudu zahájeno před datem nabytí účinnosti této novely.

[5] Navrhovatel dále, s odkazem na konkrétní rozhodnutí, uvedl, že podle konstantní judikatury zvláštního senátu je jeho pravomoc rozhodovat spory, zakotvená v § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích, podmíněna kumulativním naplněním osobního a věcného předpokladu sporu (§ 7, § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Dle jeho názoru v rozsahu jím podaného návrhu není splněn věcný předpoklad sporu, neboť v jednotlivých případech mezi žalobcem a žalovaným nejde o spor týkající se povinnosti uložené podle zákona o elektronických komunikacích nebo na jeho základě, jak to předpokládá § 129 odst. 1 tohoto zákona. Navrhovatel tak (opět s odkazy na konkrétní rozhodnutí zvláštního senátu) popírá svou pravomoc rozhodovat o těchto žalobcem uplatněných nárocích: · „Volání na informační/asistenční služby“, v období od 6. 7. 2015 do 5. 8. 2015 (101,71 Kč); z internetové adresy https://www.t-mobile.cz/podpora/cenik-sluzeb/zkracene volby je patrné, že společnost T-Mobile (původní věřitel žalobcem nárokované pohledávky) není poskytovatelem služeb při volání na číslo 1188 (Informační a asistenční služba); · „Pojištění FRESH“, za období od 6. 6. 2015 do 5. 9. 2015 (135,67 Kč); z pravidel tohoto produktu, účinných od 1. 10. 2014, dostupných na internetové adrese https://www.t mobile.cz/dcpublic/OP-Fresh.pdf, vyplývá, že produkt Fresh se skládá z pojištění „T-Mobile pro jistou“ proti poškození, či odcizení zařízení v délce 24 měsíců, možnosti odkoupení stávajícího zařízení operátorem a následné koupě nového zařízení, a možnosti pořízení nového zařízení na splátky již po 12 měsících od koupě původního zařízení; · „T-Mobile MMS Info“, za období od 6. 6. 2015 do 5. 7. 2015 (106,27 Kč); na internetové adrese https://www.t-mobile.cz/podpora/nastaveni-sluzeb/t-mobile-info se nachází odkaz na seznam „Info kanálů“, přičemž ve většině případů (s výjimkou informačních služeb T-Mobile) se jedná o nabídku poskytnutí obsahu subjektem odlišným od poskytovatele služeb elektronických komunikací, tj. společnost T-Mobile – uvedený obsah je následně poskytnut účastníkovi prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací (společnost T-Mobile tak není poskytovatel těchto služeb a jejich užití toliko zprostředkovává).

[6] Podle názoru navrhovatele se tak ve shora uvedených případech nejedná o spor týkající se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Navrhl proto, aby zvláštní senát určil, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 40/2021, o zaplacení částky v celkové výši 343,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2015 do zaplacení, je soud. Současně navrhl, aby zvláštní senát rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 6. 2021, čj. 7 C 40/2021 88, zrušil v rozsahu části výroků I., II. a III., týkajících se částky 343,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2015 do zaplacení.

[7] Žalobce ani žalovaný se k věci nevyjádřili.

[8] Zvláštní senát uvážil o věci následovně:

[9] Okresní soud v Litoměřicích v předcházejícím soudním řízení popřel ve shora popsaném rozsahu svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla v tomto rozsahu postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. a § 1 odst. 2 věty druhé tohoto zákona (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), k jehož projednání a rozhodnutí je uvedeným zákonem povolán.

[10] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodování (srov. usnesení tohoto senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003 18, publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS). Na tomto místě je vhodné uvést, že zvláštní senát sdílí názor navrhovatele, že daný kompetenční spor má být posuzován na půdorysu právní úpravy zákona o elektronických komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2021. Tento závěr je podstatný z pohledu použitelnosti judikatury, které se navrhovatel na podporu svých závěrů dovolává (a kterou, z důvodů dále vyložených, považuje i zvláštní senát na danou věc aplikovatelnou), neboť ta vychází ze znění zákona o elektronických komunikacích účinného v době před přijetím zákona č. 374/2021 Sb. Současně lze ale poznamenat, že pro věc relevantní ustanovení zákona o elektronických komunikacích [§ 2 písm. n) – nyní § 2 odst. 3 písm. a) bod 3., § 7 odst. 1 písm. b), § 108 odst. 1 písm. g), § 129 odst. 1 věta první a druhá] nebyla provedenou novelou po věcné stránce relevantně dotčena a předmětná judikatura by tak mohla být aplikována i za aktuálně účinné úpravy.

[11] Navrhovatel správně poukazuje na skutečnost, že podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. například usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12) je třeba současného naplnění dvou předpokladů k tomu, aby byla dle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. Jde jednak o předpoklad osobní, což znamená, že na straně jedné musí vystupovat osoba vykonávající komunikační činnost [§ 2 písm. n), § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích], na straně druhé pak účastník, případně uživatel těchto služeb [§ 2 písm. a), b) tohoto zákona], respektive osoby, které do jejich právního postavení následně vstoupily (§ 129 odst. 1 věta druhá zmiňovaného zákona), jednak o předpoklad věcný, tzn., že se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Právě věcný předpoklad sporu, zakládající pravomoc navrhovatele jej projednat a rozhodnout, v navrhovatelem rozporovaných případech skutečně absentuje.

[12] Pokud jde o službu „Volání na informační/asistenční služby“, stěžovatel přiléhavě odkazuje na usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 2/2019-15, který se (s odkazem na souladnou prejudikaturu) k povaze služeb, označovaných v praxi jako „informační linky“ či „barevné linky“, vyjádřil tak, že principem takto nabízených služeb není samotné poskytování služeb elektronických komunikací, ale zpřístupnění elektronických komunikačních sítí pro využívání služeb nabízených jinými subjekty. Jedná se o poskytování tzv. „služeb obsahu“, které neposkytuje poskytovatel komunikačních služeb, ale pouze umožňuje jejich využití prostřednictvím své sítě. Využití informační linky tak nemá původ v povinnosti uložené zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Tento názor zvláštní senát potvrdil i ve své pozdější rozhodovací činnosti (viz například usnesení ze dne 8. 10. 2019, čj. Konf 11/2019-13).

[13] Navrhovateli lze přisvědčit i v tom, že k charakteru služby, označované jako „Pojištění FRESH“, popsané pod bodem [5] výše, se zvláštní senát (na půdorysu tehdy poskytované služby „T-Mobile pro jistotu“, obsahově srovnatelné s nyní posuzovanou službou) vyslovil v usnesení ze dne 4. 11. 2021, čj. Konf 22/2021-16, kde konstatoval, že pojištění pro případ poškození (a tedy nutné opravy) telekomunikačního zařízení je čistě soukromoprávním vztahem, jehož předmět leží zcela mimo službu elektronických komunikací [definovanou v § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích] a není vázán na osobu poskytovatele těchto služeb.

[14] Konečně i v případě služby „T-Mobile MMS Info“ se zvláštní senát shoduje s názorem navrhovatele, že její poskytování nelze považovat za poskytování služeb elektronických komunikací. Za použití v návrhu uvedených hypertextových odkazů lze ověřit, že jde o tzv. „službu třetích stran“, tj. informační služby (sportovní zprávy, zprávy o kulturních akcích, apod.) poskytované jiným subjektem, než osobou vykonávající komunikační činnost; tato osoba pouze prostředky jí provozované sítě elektronických komunikací uvedené služby (technicky) zprostředkovává. Tento závěr podporuje i fakt, že ve vyúčtováních za poskytnuté služby, přiložených k žalobě, je tato služba vykazována odděleně od služeb volání a SMS (které nepochybně službou elektronických komunikací jsou). I k povaze těchto služeb, jako služeb obsahu, se zvláštní senát již opakovaně v minulosti vyjádřil, a to nejen v navrhovatelem (přiléhavě) odkazovaném usnesení ze dne 9. 4. 2013, čj. Konf 5/2013-12, ale například též v usneseních ze dne 11. 6 2012, čj. Konf 11/2012-14, a ze dne 5. 3. 2012, čj. Konf 103/2011-12.

[15] Lze tedy uzavřít, že všechny služby uvedené v odst. [5] výše, zprostředkované žalovanému společností T-Mobile, jsou tzv. „službou obsahu“, tj. službou, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací [viz § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích]. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Rozhodnutí takového sporu se proto nevymyká z obecné pravomoci soudů ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř., podle kterého v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

[16] Z uvedených důvodů proto zvláštní senát výrokem I. tohoto usnesení podle § 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení částky v celkové výši 343,66 Kč s příslušenstvím za poskytnuté služby „Volání na informační/asistenční služby“, „Pojištění FRESH“ a „T-Mobile MMS Info“ je soud.

[17] Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Výrokem II. proto zvláštní senát zrušil v odpovídajícím rozsahu rozsudek okresního soudu, který svou pravomoc věc projednat a rozhodnut popřel, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté. Současně zvláštní senát zrušil i akcesorický výrok VI. rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech soudního řízení, neboť okresní soud rozhodne v dalším řízení i o další části žalované pohledávky ve výši 343,66 Kč s příslušenstvím, přičemž o (celkových) nákladech řízení soud rozhoduje v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

[18] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Litoměřicích pokračovat v řízení o podané žalobě i v rozsahu nároků žalobce uvedených ve výroku I. tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. března 2023 JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu

Plný text rozhodnutí