2002 (výslovně zrušen zákonem č. 151/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2003)
I. Rozhodnout o návrhu na zdržení se jednání spočívajícího v po- rušování povinností správce při zpracování osobních údajů je po da- tu 1. 6. 2000, tedy po skončení platnosti zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a nabytí plat- nosti zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně ně- 189 kterých zákonů, v pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů, a nikoli soudu. Protože přechodná ustanovení posledně uvedeného zákona neřešila osud návrhů podaných u soudů před datem 1. 6. 2000 podle zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informač- ních systémech, byl správný postup soudu, který řízení o takovém návrhu zastavil s tím, že věc bude postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů.
II. Ustanovení $ 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném k 31. 12. 2002, nebylo ustanovením kompetenčním, protože zakládalo pouze věcnou příslušnost soudů. Pravomoc soudu v těchto věcech rozho- dovat jím proto nemohla být založena; není-li pravomoc soudů v dů- sledku jejího zákonného svěření orgánu státní správy vůbec dána, nemůže být dána ani věcná příslušnost jakéhokoli soudu, byť by ji i obsoletní ustanovení procesního předpisu formálně zakládalo.
Ze soudního spisu vyplynulo, že žalobce Ivo M. podal dne 10. 5. 2000 u Okresního soudu v Chebu žalobu podle tehdy platného zák. č. 256/1992 Sb. a návrh na vydání předběžného opat- ření proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra. Svůj žalobní ná- rok žalobce odůvodnil skutečností, že ve spise Policie České republiky - Okresního úřadu vyšetřování v Che- bu, později vedeném jako trestní věc u Okresního soudu v Chebu, je zalo- žena jeho fotografie, a to bez právní- ho důvodu; žalovaný přes žádost ža- lobce tento stav nenapravil.
Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 27. 2. 2001 řízení o žalobě za- stavil s tím, že po právní moci usne- sení bude věc postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů. V odůvod- nění uvedl, že podle $ 21 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, byl zřízen Úřad pro ochranu osob- ních údajů se sídlem v Praze, který je podle citovaného zákona oprávněn řešit tyto případy, a zároveň byl cito- vaným zákonem zcela zrušen zákon č. 256/1992 Sb. Věc tedy nespadá do pravomoci soudu.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 11. 2001 rozhodnutí Okresního soudu v Che- bu jako věcně správné a zákonné po- dle $ 219 o. s. ř. potvrdil. V návrhu na řešení kompetenční- ho sporu právní zástupce Úřadu pro ochranu osobních údajů uvedl, že se domnívá, že žaloba podaná podle ustanovení $ 21 zákona o ochraně osobních údajů je žalobou ve smyslu občanského soudního řádu a k její- mu projednání je podle ustanovení $9 odst. 2 písm. b) o. s. ř. příslušný krajský soud. Navrhl proto, aby byl kompetenční spor mezi Úřadem pro ochranu osobních údajů v Praze a Okresním soudem v Chebu vyře- šen v souladu s $ 8a o.
s. ř. (v teh- dejším znění) tak, že vyřízení dané věci je v pravomoci Krajského soudu v Plzni. K návrhu na řešení kompetenční- ho sporu se vyjádřil původní žalobce Ivo M. dvěma podáními, ve kterých uvedl, že podle jeho názoru je návrh v kompetenčním sporu nedůvodný. Odkázal přitom na výše uvedené roz- hodnutí Krajského soudu v Plzni a současně na usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 143/02,* ze dne 28. 8. 2002, ve kterém Ústavní soud odkazuje na jiné své usnesení ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. I.
ÚS 5/02. Ústavní soud zde zastává stanovisko, že naby- tím účinnosti zákona o ochraně osob- ních údajů a zřízením Úřadu pro ochranu osobních údajů došlo ke změně kompetencí, neboť oblast ochrany osobních údajů byla svěřena primárně do působnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů v Praze. Ža- lobce na závěr navrhl, aby zvláštní se- nát rozhodl, že v předmětné věci je k rozhodnutí příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů. Při řešení vzniklého sporu 0 pra- vomoc mezi správním úřadem a obec- ným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: Zákon o ochraně osobních údajů upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povin- nosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky, za nichž se usku- tečňuje jejich předávání do jiných států ($ 1 zákona o ochraně osobních údajů).
Podle ustanovení $ 2 téhož zákona byl zřízen Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze (dá- le jen „Úřad“), přičemž Úřadu byly svěřeny kompetence ústředního správ- ního úřadu pro oblast ochrany osob- ních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Pokud subjekt údajů [$ 4 písm. d) zákona.o ochraně osobních údajů] zjistí, že došlo k porušení povinností správcem nebo zpracovatelem, má © Publikováno jako usnesení č. 29 ve svazku 27 Sb. ÚS. 189 právo obrátit se na Úřad s žádostí o zajištění opatření k nápravě (6 21 odst. 1).
Došloli k porušení povin- ností správcem nebo zpracovatelem, má subjekt údajů mimo jiné právo požadovat, aby se správce nebo zpra- covatel zdržel takového jednání, od- stranil takto vzniklý stav či poskytl na svoje náklady omluvu nebo jiné zadostiučinění [$ 21 odst. 2 písm. a)]. V občanském soudním řízení sou- dy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, ro- dinných a obchodních vztahů, po- kud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon ($ 7 odst. 1 a 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 27. 2. 2001 řízení v označené věci zastavil s tím, že po právní moci tohoto usne- sení bude věc postoupena Úřadu pro ochranu osobních údajů jako orgánu příslušnému k projednání této věci. Rozhodl ve shodě s aktuální právní úpravou; nic na tom nemění, že ža- lobce žalobu z 10. 5. 2000 opřel o úpravu tehdy platného a účinného zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systé- mech.
Okresní soud správně nazna- čil (s ohledem na $ 23 posledně zmí- něného zákona), že tehdy byl tyto „spory povolán řešit soud [čemuž ne- pochybně odpovídalo též tehdy účin- né ustanovení $ 9 odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Zmíněný zákon však byl s účinností od 1. 6. 2000 zrušen usta- novením $ 48 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně 398 některých zákonů. Tento nový před- pis však takovouto dosavadní úpravu pravomoci soudů ve zmíněných vě- cech nepřevzal. Proto okresní soud dále správně odkázal na věcně novou (byť legisla- tivně technicky málo šťastně formu- lovanou) úpravu ochrany práv sub- jektů údajů tak, jak ji předpokládá $ 21 nového zákona o ochraně osob- ních údajů.
Stanovíli tedy zákon o ochraně osobních údajů v $ 21 odst. 1, že sub- jekt údajů „má právo obrátit se na Úřad s žádostí o zajištění opatření k nápravě“, a navazující odstavec 2 téhož ustanovení vypočítává, co má subjekt údajů „právo požadovat“, ne- lze než dovodit, že je to podle nové- ho zákona o ochraně osobních údajů právě Úřad, který má pravomoc o ta- kovýchto žádostech vrchnostensky rozhodovat. Takovéto řešení ničemu neodporuje a je i ústavně zcela kon- formní (čl. 79 odst. 1 Ústavy). Je vhodné dodat, že argumentace Úřadu v návrhu na rozhodnutí kom- petenčního konfliktu ustanovením $9 odst. 2 písm. b) o.
s. ř. je vratká. Přehlíží se tu především, že zmiňova- né ustanovení není ustanovením kompetenčním (zakládajícím pravo- moc soudu), protože řeší jen věcnou příslušnost krajských soudů ve spo- rech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpi- sů o ochraně osobních údajů v infor- mačních systémech. O věcné přísluš- nosti krajského soudu (nebo jiného stupně soudní soustavy) lze však po- jmově uvažovat jen tehdy, je-li vůbec dána soudní pravomoc. Navíc zmíně- né ustanovení už svou textací a také zákonem, na který poznámka pod ča- rou k němu odkazovala (tj. zákonem č. 256/1992 Sb.), upravovalo situaci, která tu byla v době platnosti zákona č. 256/1992 Sb. Toto ustanovení se stalo nejprve obsoletním již okamži- kem, kdy zákon č. 256/1992 Sb. po- zbyl platnosti (1.
6. 2000), a výslovně bylo derogováno zákonem č. 151/2002 Sb. ze dne 21. 3. 2002 (doprovodný zá- kon k soudnímu řádu správnímu), který nabyl účinnosti 1. 1. 2003. Okresní soud v Chebu konečně náležitě přihlédl ke skutečnosti, že zákon o ochraně osobních údajů ve svých přechodných ustanoveních neřeší otázku pravomoci ve věcech již zahájených za účinnosti jím zruše- ného zákona č. 256/1992 Sb. Protože podle platné úpravy není dána pra- vomoc soudu k řešení sporů vyplýva- jících z uplatnění práv a povinností podle zákona o ochraně osobních údajů, je třeba na dosud neskončená řízení použít právní úpravu platnou v době rozhodování soudu.
Okresní soud v Chebu tedy správně zastavil řízení podle $ 104 odst. 1 0. s. ř. s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu jako orgánu pří- slušnému k projednání této věci. Proto zvláštní senát vyslovil, že příslušným rozhodnout o předmět- ném nároku je Úřad pro ochranu osobních údajů. (aza)
Návrh Úřadu pro ochranu osobních údajů na rozhodnutí sporu o pra-