Popřelli okresní soud jako strana kompetenčního sporu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, nesprávně svou pravomoc rozhodnout ve věci a jeho rozhodnutí bylo v odvolacím ří- zení potvrzeno odvolacím soudem, zruší zvláštní senát nejen rozhodnutí okresního soudu, ale také rozhodnutí soudu odvolacího ($ 5 odst. 3 tohoto zákona per analogiam).
V návrhu na řešení kompetenčního sporu správní úřad poukázal na to, že ze spisu bylo zjištěno, že žalobcem požado- vaná částka 7078 Kč představuje „dopla- tek mezi plnou a zvýhodněnou kupní ce- nou mobilního telefonu“. Správní úřad se dovolal dřívější rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze (např. rozsudku ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 6 A 317/2000) a dovozoval, že jde „...o soukromoprávní vztah mezi žalobcem a žalovaným, a ni- koli o telekomunikační službu podle ustanovení $ 2 odst. 7 zákona o teleko- munikacích.
Rozhodování v této věci tu- díž není svěřeno Českému telekomuni- kačnímu úřadu, ale je zde založena pravomoc soudu o věci rozhodnout ($ 7 odst. 1 0. s. ř.)“. Při řešení vzniklého sporu o pravo- moc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: Je třeba předeslat, že obecné otázky řízení o kompetenčních sporech, formy rozhodování, stanovení okruhu účastní- ků atd. jsou nyní upraveny zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování někte- rých kompetenčních sporů. S účinností od 1.
7. 2000 byl - jako správní úřad pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomuni- kací - zřízen Český telekomunikační úřad. Podle ustanovení $ 95 bodu 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o tele- komunikacích a o změně dalších záko- nů, ve znění zákona č. 274/2001 Sb. a zá- kona č. 205/2002 Sb., účinném ke dni podání žaloby, tj. ke dni 11. 9. 2002 (dále též jen „zákon o telekomunikacích“), rozhoduje Český telekomunikační úřad v oblasti telekomunikačních služeb mj. spory o povinnosti účastníka k finanční- mu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování teleko- munikačních služeb.
Telekomunikační službou se podle $ 2 odst. 7 zákona o te- lekomunikacích rozumí služba, jejíž po- skytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací te- lekomunikačními sítěmi třetím osobám. Předmětem řízení v této věci je však doplatek kupní ceny za mobilní telefon. Na tento doplatek vznikl podle žalobní- ho tvrzení žalobci nárok v důsledku po- rušení podmínek kupní smlouvy žalova- ným. Při pouhém prodeji movité věci nicméně nejde o poskytování telekomu- nikační služby ve smyslu $ 2 odst. 7 zá- kona o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z kupní smlouvy.
Rozhodování o těchto věcech zákon o te- lekomunikacích nesvěřuje Českému te- lekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se proto tyto věci nevymykají ($ 7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslo- vil, že rozhodnout o věci je v soudní pravomoci. Zvláštní senát podle $ 5 odst. 3 záko- na č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kte- rým strana kompetenčního sporu po- přela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního se- nátu je vydání rozhodnutí ve věci uvede- né v návrhu na zahájení řízení v její pra- vomoci.
Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, které výroku, jímž byla kompetence určena, odporuje. Zvláštní senát musel ovšem zrušit i usnesení Městského soudu v Praze, kte- 761 308 rým bylo usnesení obvodního soudu o zastavení řízení potvrzeno. Právě cito- vané ustanovení zákona č. 131/2002 Sb. pamatuje pouze na situace, v nichž na té straně kompetenčního sporu, která po- pírá svou pravomoc, existuje pouze jed- no rozhodnutí. V projednávané věci však proti rozhodnutí, kterým obvodní soud popřel svou pravomoc, bylo podá- no odvolání, o kterém Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že napadené rozhodnutí potvrdil.
Měst- ský soud v Praze přitom není stranou kompetenčního sporu, neboť mu nepří- sluší rozhodovat v prvém stupni o náro- ku žalobce vůči žalovanému, a nebyl tedy tím soudem, který popřel svou pra- vomoc ve věci rozhodovat, ale „jen“ sou- dem, který k podanému opravnému prostředku stvrdil správnost rozhodnutí soudu prvního stupně odmítajícího svou pravomoc. V občanském soudním řízení jsou soudy příslušnými k řízení v prv- ním stupni soudy okresní, resp. obvodní ($ 9 odst. 1 o. s. ř.). Krajským soudům, resp. Městskému soudu v Praze, pak zá- kon svěřuje pravomoc rozhodovat o od- voláních proti rozhodnutím okresních (resp. obvodních) soudů ($ 10 odst. 1 o.
s. ř.). Jelikož Městský soud v Praze není v této věci stranou kompetenčního spo- ru, ustanovení $ 5 odst 3 zákona č. 131/2002 Sb. na jeho rozhodnutí přímo nedopadá. Obvodní soud pro Prahu 8 je však rozhodnutím Městského soudu v Praze vázán a další existence tohoto rozhodnutí by mu tak bránila se věcí za- bývat i přes rozhodnutí zvláštního sená- tu, jímž byla vyslovena jeho pravomoc a jímž bylo zrušeno jeho vlastní rozhod- nutí. Proto zvláštní senát současně s roz- hodnutím obvodního soudu zrušil i roz- hodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnutí soudu I.
stupně potvr- zeno ($ 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. per analogiam). (aza)
Negativní spor o pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Obvod-