Konf 2/2017- 12 - text
Konf 2/2017 - 15
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Děčíně, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 11 C 228/2015, o zaplacení 6 410 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Allrisk EFFECTIVE, SE, IČ 24305260, se sídlem Komárovská 263/20a, Brno, zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem Ponávka 185/2, Brno, a žalované S. D.,
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 11 C 228/2015, o zaplacení 6 410 Kč s příslušenstvím, j e s o u d .
II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 1. 2016, čj. 11 C 228/2015 - 33, s e z r u š u j e .
Návrhem doručeným 24. 1. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem v Děčíně ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 11 C 228/2015 o zaplacení 6 410 Kč s příslušenstvím. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 14. 3. 2014 smlouvu, na jejímž základě se zavázala zajistit žalované poskytování veřejně dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., (dále jen „smlouva“). Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou a Obchodními podmínkami žalobkyně.
Jelikož žalovaná nezaplatila za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu z 13. 11. 2015, podaným u Okresního soudu v Děčíně, se domáhala, aby okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit 6 410 Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 20. 1. 2016, čj. 11 C 228/2015 - 33, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Okresní soud vycházel z § 7 odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s. ř., § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9, a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka.
Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb dochází v síti společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., (dále jen „Vodafone“) a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovanou. Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní soud. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle § 1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Děčíně i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických komunikací se podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Zvláštní senát se zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé.
Žalobkyně se v článku 1. písm. b) smlouvy zavázala žalované zajistit poskytování veřejně dostupných telekomunikačních (elektronických) služeb. Z Obchodních podmínek žalobkyně vyplývá mimo jiné, že žalovaná bere na vědomí, že žalobkyně není operátorem, který zajišťuje veřejnou komunikační síť. Vyúčtování služeb provádí žalobkyně a úhrada probíhá na účet uvedený ve smlouvě.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je tedy nezávislý na smluvním vztahu žalobkyně a operátora. Pro rozhodnutí kompetenčního sporu zvláštní senát posuzoval pouze vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje účastníkům využít služeb elektronických komunikací, sama služby elektronických komunikací neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost Vodafone. To, že žalobkyně neposkytuje veřejně dostupné služby elektronických komunikací, vyplývá i z databáze, kterou vede navrhovatel, a z výpisu z elektronické databáze obchodního rejstříku (srovnej např. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 2. 2016, čj. Konf 6/2015 - 14).
Taktéž žalovaná není účastníkem podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích, protože neuzavřela s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát neshledal existenci právního vztahu mezi žalovanou a společností Vodafone. Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele podle § 129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „[ú]řad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami, které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností Vodafone a žalovanou právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití § 129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 1. 2016, čj. 11 C 228/2015 - 33.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona o řešení některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Děčíně bude tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 6 410 Kč s příslušenstvím. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. července 2017
JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu