x 2x Pokud okresní soud nepopřel svou pravomoc a rozhodl o žalobě, jíž se předtím správní soud odrnítl zabývat pro nedostatek pravomoci, nevznikl tu kompetenční spor ($ 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů). Krajský soud jako soud odvolací proto nemůže v průběhu odvolacího řízení podat návrh na řešení kompetenčního sporu, i když se domnívá, že civilní pravo- moc tu není dána; v takovém případě by měl rozhodnutí okresního soudu zrušit a zavázat jej k tomu, aby tento návrh podal on sám.
Z $ lodst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. plyne, že stranami kladného nebo záporného kom- petenčního sporu jsou buď soudy na straně jedné a orgány moci výkonné, územní, zá- jmové nebo profesní samosprávy na straně druhé, nebo soudy v občanském soudním ří- zení na straně jedné a soudy ve správním soudnictví na straně druhé. Podle odst. 2 té- hož ustanovení je kompetenčním sporem buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci in- há strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (spor negativní).
Úloha zvláštního senátu pak spočívá v tom, autoritativně určovat orgán příslušný k rozhodnutí v krajních případech, kde jsou již všechny procesní prostředky vyčerpány a vzniklou neshodu o tom, kdo je příslušný k rozhodování ve věci, nelze vyřešit jinak. V otázkách pravomoci je tak návrh ke zvlášt- nímu senátu posledním prostředkem nápra- vy. Podmínky pro přípustnost návrhu jsou proto vymezeny poměrně přísně a úzce: není totiž namístě, aby zvláštní senát vstupoval do 3 1740 věci tam, kde se nabízejí pravidelné procesní možnosti.
To je právě případ navrhovatele. V řízení o odvolání (které bylo u navrhovatele zaháje- no) může soud přezkoumávat správnost roz- hodnutí soudu I. stupně nejen v rozsahu od- volacích námitek, ale též z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny; nic tedy nebrá- ní odvolacímu soudu, aby se ve svém rozhod- nutí vyjádřil též k pravomoci soudu I. stupně, ať už tento soud rozhodl jakkoli. Domnívá-li se odvolací soud, že soud I. stupně posoudil svou pravomoc chybně a vycházel při svém rozhodování z nesprávných nebo neúplných předpokladů, je na něm, aby vadné rozhodnu- tí soudu L stupně zrušil a pro další řízení jej zavázal svým názorem ohledně pravomoci.
Okresní soud v Hodoníně nevyslovil, že by žalovaná věc nebyla věcí soukromého prá- va, svou pravomoc nepopřel, a nestal se tak stranou kompetenčního sporu; Krajský soud v Brně jako navrhovatel se proto za takové si- tuace mylně domnívá, že takovou stranou může být on sám jakožto odvolací orgán. Na každé straně kompetenčního sporu může stát i více instančně uspořádaných orgánů ve- řejné moci, což se stává tehdy, pokud k roz- hodnutí vydanému v. stupni přistoupí i roz- hodnutí o opravném prostředku (k tomu srov. usnesení zvláštního senátu publikované pod č. 955/2006 Sb. NSS); tato pluralita je však podmíněna tím, že všechny orgány na jedné straně sdílejí stejný názor na pravomoc k rozhodování v konkrétní věci- aťužsi pra- vomoc osvojují, nebo se jí naopak zříkají.
Tak tomu ale v této věci není: zatímco Okresní soud v Hodoníně považuje žalovanou věc za věc soukromého práva, navrhovatel ji poklá- dá za věc veřejnoprávní. Tento nesoulad je nejprve třeba odstranit, což je úkolem navr- hovatele, nikoli zvláštního senátu; až poté při- chází v úvahu řízení o kompetenčním sporu. Podal-li tedy navrhovatel - namísto toho, aby rozhodl o odvolání proti rozhodnutí okresního soudu - návrh na řešení kompe- tenčního sporu, učinil tak předčasně, v prů- běhu neskončeného odvolacího řízení, tedy předtím, než se sám k otázce pravomoci pro- cesním způsobem vyjádřil.
V dalším řízení te- dy navrhovatel musí v prvé řadě rozhodnout o podaném odvolání žalobkyně. Má-li za to, že ve věci je dána pravomoc správního soudu, pak zruší rozhodnutí okresního soudu o od- mítnutí žaloby s tím, že jej zaváže věc předlo- žit zvláštnímu senátu jako kompetenční spor z důvodů shora vyložených. 1740 Řízení před soudem: citace judikatury k $ 54 odst. 2 a $ 76 soudního řádu správního Smysl citace judikatury spočívá v argumentačním využití závěrů již vyřčených uznávanou autoritou soudního typu a v možnosti z toho plynoucí, spočívající ve zkrácení vlastního odůvodnění.
Aby však takový odkaz splnil v plné míře svůj účel a byl v souladu s požadavkem přezkoumatelnosti daného rozhodnutí, musí být od- kazované rozhodnutí jednoznačně specifikováno způsobem, který umožní i účast- níkům řízení jeho rozumnou dohledatelnost.
Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem, za účas- ti Marie J. (žalobkyně) a Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu (ža- lovaný), ve věci schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy.