I. Jmenoval-li ministr kárně obviněného exekutorského kandidáta exekutorem dříve, než o kárném provinění téhož kandidáta rozhodl kárný senát kárné komise Exekutorské komory České republiky, dokončí řízení o kárném provinění tento kárný senát; řízení však zastaví podle § 119 odst. 1 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), protože pracovní poměr exekutorského kandidáta jmenováním takové osoby exekutorem skončil.
II. O kárném provinění exekutorského kandidáta po jeho jmenování exekutorem nemůže rozhodovat kárný senát Nejvyššího správního soudu jako kárný soud; ten dle § 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, rozhoduje o kárné odpovědnosti jen exekutorů, nikoli exekutorských kandidátů.
Návrhem podaným ministrem spravedlnosti u kárné komise Exekutorské komory České republiky (dále jen „kárný senát“) dne 23 . 7 . 2012 a dne 24 . 7 . 2013 a dále návrhem podaným předsedou kontrolní komise Exekutorské komory dne 8 . 4 . 2013 bylo zahájeno kárné *) S účinností od 1. 1. 2013 byl § 2 změněn zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. k právní jistotě tak, jak rovněž požaduje Ústavní soud . Zákonodárce jednoznačně vyjádřil, že oprávněné osoby mají nárok na 15 Kč za každý měsíc služby ve vojenském táboře nucených prací, maximálně tedy mohou obdržet 180 Kč za rok . Výklad zastávaný žalobcem tuto elementární logiku popírá .
Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se stěžovatelkou, že krajský soud nesprávně vyložil § 24 odst . 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích . Pokud žalobce vykonával službu ve vojenském táboře nucených prací v obdo- ve znění zákonů č . 314/2008 Sb . a č . 286/2009 Sb .*) bí od 1 . 10 . 1951 do 10 . 1 . 1954, pak je nejprve nutné z tohoto období vyčlenit počet celých běžných měsíců služby, tj . v daném případě 27 měsíců . Za každý tento měsíc náležel žalobci příplatek k důchodu ve výši 15 Kč .
Za zbývající období od 1 . 1 . 1954 do 10 . 1 . 1954, tj . celkem za 10 dnů, byla stěžovatelka povinna poskytnout žalobci alikvotní část z uvedené měsíční částky, což také učinila . Stěžovatelka tedy postupovala v souladu se zákonem a skutečnost, že v určitém období aplikovala jinou metodiku, kterou následně interním předpisem změnila, na zákonnosti postupu v dané věci nic nemění . SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016 řízení o kárné odpovědnosti exekutorského kandidáta Mgr . Reného M ., který se měl dopustit kárného provinění podle § 116 odst .
2 zákona č . 120/2001 Sb ., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31 . 12 . 2012 .
Ministr spravedlnosti v průběhu kárného řízení jmenoval dne 20 . 11 . 2013 kárně obviněného Mgr . Reného M . soudním exekutorem . Dne 19 . 2 . 2014 zanikl kárně obviněnému pracovní poměr k soudnímu exekutorovi JUDr . Tomáši V . a k témuž dni byl vyškrtnut ze seznamu exekutorských kandidátů, neboť dne 20 . 2 . 2014 zahájil výkon samostatného exekutorského úřadu .
V důsledku jmenování kárně obviněného soudním exekutorem a ukončení jeho pracovního poměru u soudního exekutora musel kárný senát zvážit, zda má pravomoc o předmětných kárných žalobách rozhodnout . Kárný senát hodnotil, zda by měl ve věci pokračovat, neboť § 120a odst . 1 exekučního řádu stanoví, že „[p]ro rozhodnutí v kárném řízení je rozhodující skutkový a právní stav v době, kdy ke kárnému provinění došlo; pozdější právní úpravy se použije, jestliže je to pro kárně obviněného příznivější“. Ad absurdum by však bylo možné dospět k výkladu, kdy by s odkazem na předchozí bylo možné kárně trestat i osoby, které již zcela opustily profesní společenství a vůči nimž již kárný senát nemá žádná kárná oprávnění .
Okamžik spáchání žalovaného skutku je tedy rozhodující pro posuzování viny a ukládání trestu, avšak pro posouzení pravomoci rozhodnout o vině a trestu nemůže být rozhodný . Kárný senát také zvažoval, zda v řízení pokračovat, neboť pro určení pravomoci je rozhodný den podání kárné žaloby, tedy zahájení kárného řízení, a proto by měl řízení dokončit ten orgán veřejné moci, u něhož bylo řízení zahájeno . Shledal však, že podle § 132 správního řádu ve spojení s § 45 exekučního řádu se zásada perpetuatio fori pro kárné řízení použije přiměřeně, avšak pouze na situace, kdy věcná příslušnost přechází ze správního orgánu nižšího stupně na správní orgán vyššího stupně, což v tomto případě SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016 není .
Dále se kárný senát zabýval otázkou, zda kárné řízení zastavit, neboť pro určení pravomoci je rozhodný den vydání případného kárného rozhodnutí . Uzavřel však, že pokud nemá pravomoc vést kárné řízení proti exekutorovi, pak nemůže ani rozhodnout o zastavení kárného řízení, a to ani za situace popsané v § 119 odst . 1 písm . b) exekučního řádu, kdy „skončil pracovní poměr kandidáta nebo koncipienta u exekutora“, neboť usnesení o zastavení je způsobilé zasáhnout do právní sféry účastníků kárného řízení .
V návaznosti na tyto úvahy kárný senát rozhodnutími ze dne 20 . 1 . 2015 řízení ve věci kárných žalob proti kárně obviněnému Mgr . René M . postoupil kárnému senátu Nejvyššího správního soudu jako kárnému soudu (dále jen „kárný soud“), neboť shledal, že podle § 117a odst . 1 exekučního řádu je sám kárný senát ustanovený podle § 114 odst . 4 exekučního řádu oprávněn rozhodnout pouze v případě, pokud se kárného provinění dopustil exekutorský kandidát nebo koncipient . Jde-li o kárné řízení proti exekutorovi, pak exekuční řád ve svém § 121 odst .
1 odkazuje na použití ustanovení zákona č . 7/2002 Sb ., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „kárný zákon“) . V odůvodnění kárný senát uvedl, že není kompetentní ve věci rozhodnout, pokud by rozhodnutí mohlo mít pro kárně obviněného hmotněprávní důsledky . Řízení o kárných žalobách proto postoupil kárnému soudu, neboť jemu je svěřena pravomoc a příslušnost k vedení řízení ve věcech soudních exekutorů s tím, že tento by měl z hlediska hmotného práva rozhodnout tak, jak by rozhodl kárný senát, tedy zejména soudnímu exekutorovi neuložit trest vyšší, než který by mohl být uložen exekutorskému kandidátovi .
Kárný soud se s postoupením věci neztotožnil, a proto podal návrh na řešení kompetenčního sporu zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č . 131/2002 Sb ., o rozhodování některých kompetenčních sporů, kterým se domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst . 1 písm . a) citovaného zákona . Kárný soud po předběžné poradě dospěl k závěru, že předložené věci
nelze kvalifikovat jako spory, k jejichž rozhodnutí by byla dána jeho pravomoc . Své stanovisko hájil tím, že právní úprava rozděluje pravomoc rozhodovat o kárných deliktech exekutorského stavu mezi orgán profesní samosprávy a soud . Dopustil-li se kárného provinění exekutorský kandidát nebo koncipient, rozhoduje kárný senát (§ 117a odst . 1 za použití § 144 exekučního řádu), o kárném provinění soudního exekutora však rozhoduje kárný soud [§ 121 odst . 1 exekučního řádu za použití § 2 písm . a) a § 4b kárného zákona], přičemž možnost kárného stíhání je vázána na výkon té které funkce .
Kárně obviněného kandidáta proto není podle § 119 odst . 1 písm . b) exekučního řádu možné dále stíhat, pokud skončil jeho pracovní poměr u exekutora . Podobně nelze stíhat exekutora, zanikl-li mu výkon exekutorského úřadu [§ 14 písm . b) kárného zákona] . Pravomoc kárného senátu je proto vymezena trvajícím pracovním poměrem k exekutorovi a jednáním, jehož se dopustil jako kandidát . Obdobně pravomoc kárného soudu je vymezena výkonem exekutorského úřadu kárně obviněným a jednáním, jehož se dopustil jako exekutor .
Kárný soud by ve snaze překlenout tuto mezeru v právní úpravě rozšířením své kompetence na jednání, jehož se exekutor nedopustil v postavení exekutora, čelil shora popsané právní úpravě i ústavním mantinelům (čl . 2 odst . 3 Ústavy; čl . 2 odst . 2 Listiny základních práv a svobod) . Ze všech těchto skutečností vyplývá, že se jedná o spor, který by měl rozhodnout kárný senát, nikoli kárný soud . Usnesením ze dne 22 . 6 . 2015, čj . 15 Kse 3/2015-10, proto kárný soud spojil věci ke společnému projednávání a rozhodnutí a dalším výrokem rozhodl o předložení této věci zvláštnímu senátu .
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve sporech vedených u kárného senátu kárné komise Exekutorské komory České republiky, ve věci kárných řízení, je kárný senát kárné komise Exekutorské komory České republiky .
Z odůvodnění:
II.
Právní úprava a úvahy zvláštního senátu
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi soudem a orgánem profesní samosprávy se zvláštní senát řídil následující úvahou . Kárný senát popřel svou pravomoc o kárných žalobách rozhodnout a rovněž kárný soud popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem o rozhodování některých kompetenčních sporů .
Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda má o kárných žalobách proti exekutorskému kandidátovi, který se v průběhu jejich projednávání stal soudním exekutorem, rozhodnout kárný senát, nebo kárný soud .
Exekutor je fyzickou osobou, která absolvovala právnickou fakultu na vysoké škole se sídlem v ČR (resp . v cizině, za podmínky uznání vzdělání), je bezúhonná, po celou dobu výkonu své funkce musí mít plnou způsobilost k právním úkonům, vykonala alespoň tříletou exekutorskou (či jinou) praxi, složila exekutorskou (či jinou) zkoušku, po úspěšném absolvování výběrového řízení složila slib, byla ministrem spravedlnosti jmenována do exekutorského úřadu a následně uzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti . Po splnění těchto předpokladů uvedených v § 9–§ 12 exekučního řádu může exekutor vykonávat činnost svěřenou mu exekučním řádem či jinými zákony . Ze svého úřadu může být odvolán jen z důvodů uvedených v zákoně (Kasíková, M . et al . Exekuční řád: komentář.
3 . vyd . Praha : C . H . Beck, 2013, s . 1–2) .
Podle § 10 odst . 1 exekučního řádu: „Exekutora jmenuje do exekutorského úřadu ministr na návrh Komory do 1 měsíce od doručení návrhu Komory na jmenování exekutora, a to do sídla v obvodu okresního soudu. Návrh na jmenování exekutora po- SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 5/2 016 dává na základě výběrového řízení Komora do 1 měsíce od ukončení výběrového řízení. Výběrové řízení je ukončeno vydáním rozhodnutí prezidia Komory o tom, který uchazeč se ve výběrovém řízení umístil na prvním místě nebo kteří uchazeči uspěli tak, že splňují předpoklady na jejich jmenování.“ Exekutorský kandidát je přitom podle § 23 exekučního řádu „zaměstnanec exekutora zapsaný do seznamu exekutorských kandidátů“.
Podle § 119 odst . 1 písm . b) exekučního řádu „[k]árný senát bez ústního jednání řízení zastaví, jestliže skončil pracovní poměr kandidáta nebo koncipienta u exekutora“.
Kárný soud je podle § 3 kárného zákona oprávněn jednat a rozhodovat jako kárný soud v řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů . Ustanovení § 2 písm . a) kárného zákona zakládá pravomoc kárného soudu posuzovat kárnou odpovědnost soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, kárnou odpovědnost státního zástupce a také kárnou odpovědnost soudního exekutora za kárné provinění, případně kárný delikt nebo závažný kárný delikt .
Pravomoc kárného senátu je na druhou stranu v § 117a odst . 1 exekučního řádu vymezena tak, že: „O tom, zda se kandidát nebo koncipient dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení pro každou věc ustanovený tříčlenný kárný senát.”
Tímto právní úprava rozděluje pravomoc rozhodovat o kárných deliktech příslušníků exekutorského stavu mezi orgán profesní samosprávy a soud, přičemž možnost projednání a meritorního rozhodnutí o kárné žalobě je vázána na výkon určité funkce dle pracovního zařazení v exekutorském úřadu .
K založení pravomoci kteréhokoliv z kárných subjektů je třeba současného naplnění dvou podmínek, kterými jsou aktivní příslušnost kárně obviněného k určité funkci uvnitř exekutorského stavu a jednání, jehož se dopustil při jejím výkonu .
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 5/2 016
Právní řád tedy nedovoluje procesní prostupnost mezi exekučním řádem a kárným zákonem . Jak uvedl již kárný soud v návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu, právní úprava je deficitní, považujeme-li de lege ferenda za žádoucí, aby se zánikem pracovního poměru k exekutorovi nezanikla kárná odpovědnost kandidáta či koncipienta, který zůstane členem stavu v kvalitativně novém (vyšším) postavení . Vyplnění této mezery v právu je však výhradně v rukou zákonodárce . Při vědomí této nedostatečnosti právní úpravy se jako jediným zákonným řešením situace, kdy exekutorský kandidát, jehož kárná provinění nebyla do jeho jmenování exekutorem projednána a kárný senát o nich nerozhodl, jeví řízení o kárných žalobách podle § 119 odst .
1 písm . b) exekučního řádu zastavit (srov . plenární nález Ústavního soudu ze dne 27 . 3 . 2013, sp . zn . Pl . ÚS 17/13, č . 4/2013 Sb . ÚS), neboť kárně obviněného kandidáta není možné nadále stíhat, skončil- -li jeho pracovní poměr u exekutora, ať už je důvodem tohoto ukončení postup na jinou pozici v rámci exekutorské hierarchie nebo úplné opuštění této profesní oblasti .
Pravomoc k vydání rozhodnutí o zastavení řízení má přitom orgán, u něhož byly kárné žaloby podány a který měl při nezměněných podmínkách pravomoc k vedení řízení . Dokončit řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněného v posuzovaných řízeních je proto podle § 117a odst . 1 exekučního řádu v pravomoci kárného senátu .
III.
Obiter dictum zvláštního senátu
Obiter dictum zvláštní senát dodává, že nepovažuje za vhodné, aby soudním exekutorem byl jmenován exekutorský kandidát nebo koncipient, proti němuž vedené kárné žaloby nebyly dosud projednány a nebylo o nich rozhodnuto .
Exekutorovi se podle § 116 odst . 11 exekučního řádu „uloží kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu, byl-li v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení kárného řízení nejméně třikrát pravomocně
Spor o pravomoc mezi Nejvyšším správním soudem a kárnou komisí Exekutorské komory České republiky, za účasti kárných žalobců a) ministra spravedlnosti a b) předsedy kontrolní komise Exekutorské komory České republiky a kárně obviněného Mgr . Reného M ., ve věci kárného řízení .