Konf 32/2021 – Nejvyšší správní soud

Konf 32/2021- 9 - text

Konf 32/2021 - 10 pokračování

U S N E S E N Í

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu Městského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 a Městským soudem v Praze, jako soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, a dalších účastníků řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ad 1/2020, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, žalobce Ing. T. U., a žalovaného ministra obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 221/1,

Návrh se odmítá.

[1] Podáním doručeným dne 27. 12. 2021 zvláštnímu senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) navrhuje Městský soud v Praze, jako soud rozhodující ve správním soudnictví (dále též jen „navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl tvrzený spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), který měl vzniknout mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 a Městským soudem v Praze, jako soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 15. 11. 2019, č. j. MO 295499/2019 8694, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ad 1/2020.

[2] Z obsahu předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 9 C 193/2016 zvláštní senát zjistil, že žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne 27. 8. 2015 se žalobce domáhal po žalované České republice – Ministerstvu obrany: (a) zaplacení 176 720 Kč s příslušenstvím, jakožto „ušlého zisku“ na hodnostním příplatku, platovém stupni a příplatku za vedení, z titulu nezákonného (úředního) postupu, respektive nezákonného rozhodnutí tehdejší žalované, (b) zaplacení 330 020 Kč, jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou a morální újmu a diskriminaci plynoucí ze shora uvedeného jednání tehdejší žalované, (c) uložení povinnosti tehdejší žalované zahrnout prostřednictvím Vojenského úřadu pro sociální zabezpečení do příjmů žalobce za rok 2015 částku 63 780 Kč a na tomto základě přepočítat a nově stanovit „výsluhové náležitosti“ žalobce a vzniklý rozdíl, počínaje dnem 1. 1. 2016, žalobci doplatit; rozšířením žaloby se žalobce dále (d) domáhal, aby bylo tehdejší žalované a řediteli Vojenského zpravodajství uloženo se žalobci omluvit. Obvodní soud pro Prahu 6 (jemuž byla žaloba postoupena) usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 9 C 193/2016 31, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc, pokud jde o žalobní nároky ad a) až c), postoupena ministru obrany. Výrokem ad III. obvodní soud nepřipustil změnu žaloby, spočívající v jejím rozšíření [ad bod d) výše] a rozhodl dále o nákladech řízení (výrok IV.). K odvolání tehdejší žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2018 č. j. 11 Co 462/2017 43, usnesení obvodního soudu změnil tak, že se řízení, pokud jde o žalobní nárok ad b) nezastavuje a v tomto rozsahu se věc nepostupuje ministru obrany; ve zbytku bylo (s výjimkou výroku o nákladech řízení) usnesení obvodního soudu potvrzeno. Usnesením odvolacího soudu tak došlo k pravomocnému zastavení řízení v rozsahu žalobních nároků a) a c) s tím, že v tomto rozsahu bude věc postoupena k dalšímu řízení ministru obrany. Odvolací soud aproboval názor obvodního soudu, že žalobní nároky a) a c) mají svůj původ ve služebním poměru žalobce, který je vztahem veřejnoprávním, a tedy spory z něj povstalé nepředstavují spor z právních vztahů uvedených v § 7 o. s. ř.

[3] Zvláštní senát dále z předloženého spisu Ministerstva obrany zjistil, že ředitel Vojenského zpravodajství, poté, co mu věc byla postoupena soudem, rozhodnutím ze dne 20. 6. 2018, č. j. 63 3/2018 4730, rozhodl, že žalobce (I.) nemá právo na náhradu škody ve výši 176 720 Kč s příslušenstvím za ušlý zisk v hodnostním příplatku, platovém stupni a příplatku za vedení, a že (II.) nemá právo na zahrnutí částky 63 780 Kč do svého příjmu za rok 2015, ani na přepočítání a nové stanovení výsluhových náležitostí a doplacení rozdílu, počínaje dnem 1. 1. 2016. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím ministra obrany ze dne 11. 9. 2018, č. j. MO 233709/2018 8694, zrušeno pro nepřezkoumatelnost a věc byla prvoinstančnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení. Ředitel Vojenského zpravodajství rozhodnutím ze dne 20. 8. 2019, č. j. 63 11/2018 4730, rozhodl stejně jako ve svém předcházejícím rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že platové poměry žalobce odpovídaly jeho tehdejšímu služebnímu zařazení, platebním výměrům i vydaným personálním rozkazům; tyto akty nebyly zrušeny a je proto u nich presumována jejich zákonnost. Pokud tedy byl vyplácený plat žalobce s těmito akty v souladu, nelze hovořit o nesprávném úředním postupu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí ministr obrany rozhodnutím ze dne 15. 11. 2019, č. j. MO 295499/2019 8694, zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

[4] Konečně, ze spisu navrhovatele zvláštní senát ověřil, že žalobce u tohoto soudu napadl rozhodnutí ministra obrany ze dne 15. 11. 2019, č. j. MO 295499/2019 8694, správní žalobou; věc je vedena pod sp. zn. 6 Ad 1/2020.

[5] Navrhovatel v návrhu na zahájení kompetenčního sporu uvedl, že nesouhlasí s právním názorem, podle kterého by žalobcem uplatněné nároky nemohly být posuzovány podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nezákonným postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), ale pouze v režimu zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále jen „zákon č. 221/1999 Sb.“). Má za to, že pravomoc služebních funkcionářů je omezena pouze na rozhodování o nárocích souvisejících se zákonem o vojácích z povolání. § 112 tohoto zákona, ze kterého vycházeli oba služební funkcionáři, dopadá pouze na případy, kdy došlo ke škodě porušením právních povinností. K tomu však v posuzované věci nedošlo (žalobci byl plat vyplácen v souladu s jeho tehdejším zařazením na základě platových výměrů a pravomocných personálních rozkazů); ani žalobce nic takového netvrdí. Žalobcovy nároky ve správním řízení věcně posouzeny nebyly, neboť služební funkcionáři vycházeli z toho, že mu žádná škoda v režimu zákona o vojácích z povolání nevznikla; možnost projednat věc dle obecné úpravy náhrady škody cestou aplikace zákona č. 82/1998 Sb., byla žalobci odepřena rozhodnutím civilních soudů. Žalobce přitom své nároky uplatňoval výslovně dle zákona č. 82/1998 Sb., soudy však nesprávně postupovaly tak, jako by byly uplatňovány podle zákona č. 221/1999 Sb. Z těchto důvodů navrhovatel popírá svou pravomoc vydat ve věci rozhodnutí a navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl tak, že příslušným rozhodnout v této věci je soud v občanském soudním řízení.

[6] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:

[7] Podle § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.

[8] Z ustanovení § 1 odst. 2 téhož zákona plyne, že kompetenčním sporem je buď spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků (spor negativní).

[9] Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. § 2 odst. 1 tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§ 5 odst. 1 téhož zákona).

[10] Esenciální podmínkou pro to, aby byla založena pravomoc zvláštního senátu, je tedy existence kompetenčního sporu. Ten podle názoru zvláštního senátu v dané věci nevznikl.

[11] Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že v dané věci svou pravomoc projednat a rozhodnout některé nároky žalobce popřely pouze civilní soudy; služební funkcionáři, kterým byla věc v tomto rozsahu postoupena, svou pravomoc nepopřeli, nároky žalobce věcně projednali a ve věci rozhodli. V tomto smyslu tedy žádný kompetenční spor nevznikl, přičemž služebním funkcionářům nic nebránilo, aby takový spor případně sami vyvolali, pokud by měli za to, že jejich pravomoc, respektive věcná příslušnost, k projednání a rozhodnutí věci, není dána.

[12] Kompetenční spor nicméně nevznikl ani následně mezi navrhovatelem (správním soudem) a civilními soudy. Předmětem řízení vedeného navrhovatelem je přezkum zákonnosti rozhodnutí služebního funkcionáře (ministra obrany), respektive řízení, které jeho vydání předcházelo, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Má li správní soud za to, že rozhodnutí civilních soudů je chybné, tedy že věc jimi měla být projednána, a nebyla proto založena věcná příslušnost (a tedy i pravomoc) služebních funkcionářů, nic mu nebrání, aby z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného, potažmo též prvoinstanční správní rozhodnutí, deklaroval jako nicotná. Předmět řízení vedeného navrhovatelem (přezkum zákonnosti správních rozhodnutí) se míjí s předmětem řízení vedeného civilními soudy (posouzení důvodnosti žalobcem uplatněných nároků); nic na tom nemění ani fakt, že se civilní soudy těmito nároky věcně nezabývaly a řízení zastavily pro nedostatek podmínek řízení.

[13] Kompetenční spor by (objektivně) vznikl až ve chvíli, kdy by navrhovatel shora uvedeným způsobem (tj. vyslovením nicotnosti správních rozhodnutí) postupoval (zvláštní senát se ovšem ke správnosti takového postupu nikterak nevyjadřuje). V této situaci by totiž byl povinen podat návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu služební funkcionář, neboť na straně jedné by byl vázán pravomocnými usneseními civilních soudů o postoupení věci, na straně druhé závazným právním názorem správního soudu o nedostatku své pravomoci (viz legislativní zkratka uvedená v § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Teprve v tomto okamžiku by se zvláštní senát mohl autoritativně vyjádřit k tomu, který orgán veřejné moci je povolán nároky žalobce projednat a rozhodnout.

[14] Je tedy evidentní, že za daného stavu věci mezi navrhovatelem (soudem rozhodujícím ve správním soudnictví) a soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení kompetenční spor nevznikl. Není proto splněna esenciální podmínka pro aktivaci rozhodovací pravomoci zvláštního senátu vyplývající z § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. (viz bod [8] výše).

[15] Vzhledem k uvedeným skutečnostem zvláštnímu senátu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu odmítnut [§ 4 zákona č. 131/2002 Sb., a § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť nejsou splněny podmínky takového řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. ledna 2022

Mgr. Radovan Havelec předseda zvláštního senátu

Plný text rozhodnutí